11 C 8/2022-89 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou došlou původně Okresnímu soudu v Opavě dne 20. 7. 2020, ve znění pozdějších doplnění, se žalobce domáhal zaplacení částek 68 630 Kč s příslušenstvím a 80 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škod, které mu měly vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu [anonymizována čtyři slova] [územní celek] (dále jen„ [anonymizováno]“). 2. Žalobce uvedl, že se stal obětí diskriminace v přístupu k zaměstnání z důvodu věku, a proto tuto skutečnost oznámil příslušnému [anonymizována dvě slova], který jej následně vyzval k doložení adresy zaměstnavatele, aby u něho mohl provést kontrolu dodržování pracovněprávních předpisů. Žalobci se však s ohledem na ochranu osobních údajů nepodařilo adresu diskriminujícího subjektu zjistit a žalovaný mu v této situaci neposkytl žádnou součinnost. Žalobci proto nezbylo, než se pokusit o zjištění adresy diskriminujícího subjektu vlastními prostředky z veřejně dostupných informačních zdrojů, aby se mohl domoci soudní ochrany poté, co se žalovaný ke své zákonné povinnosti postavil uvedeným způsobem. Jelikož bylo s ohledem na ustanovení o. s. ř. nezbytné, aby žalobce do své žaloby proti diskriminujícímu subjektu uvedl jeho adresu, kterou neznal, nezbylo mu než ke jménu a příjmení diskriminujícího subjektu, o němž nebylo pochyb, že se jedná o skutečné občanské jméno a příjmení, připsat adresu, o níž se domníval, že diskriminujícímu subjektu patří. Avšak poté co nalézací soud kontaktoval žalovaného na adrese, kterou žalobce v žalobě uvedl, se ukázalo, že patří jiné osobě shodného jména a příjmení. Žaloba proto byla zamítnuta a rovněž všechny nadřízené soudy se s rozhodnutími soudu nižších stupňů ztotožnily. Žalobce byl tedy se svou žalobou vůči diskriminujícímu subjektu neúspěšný, a to z důvodu pochybení na straně žalovaného, který byl nečinný místo toho, aby v případě diskriminace postupoval, jakožto veřejnoprávní kontrolní orgán, z úřední povinnosti, plnil ustanovení zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, a důsledně využíval svých pravomocí. 3. [anonymizováno] tedy porušil svou zákonnou povinnost kontrolního orgánu jednat z úřední povinnosti v případech, kdy se dozví o jednání, které zakládá podezření na diskriminační jednání v přístupu k zaměstnání na základě věku. [anonymizováno] zahajuje kontrolní řízení z moci úřední. Účelem kontroly je zjištění, zda kontrolovaná osoba plní povinnosti jí vyplývající z právních předpisů. Dle § 25 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), kontrolní orgány v zájmu dobré správy vzájemně spolupracují a koordinují své kontroly. Požádá-li kontrolní orgán jiný orgán veřejné moci o poskytnutí údajů či informací potřebných k provedení kontroly, budou mu tímto orgánem poskytnuty, má-li je takový orgán k dispozici. Žalobce se obrátil na [anonymizováno] se zjištěním, že je diskriminován z důvodu věku, kdy na podporu těchto svých závěrů předložil relevantní důkazy tak, aby úřad na jejich podkladě mohl započít s kontrolní činností. Sám nebyl schopen k žádosti blíže diskriminující subjekt identifikovat, neboť oproti státnímu orgánu nedisponoval prostředky k zjištění bližších údajů o diskriminujícím subjektu. [anonymizováno] i přes jemu zákonem uložené povinnosti kooperace s dalšími orgány státní správy zůstal zcela nečinný a zpronevěřil se svému poslání. Podnětem žalobce se tak bez dalšího odmítl jakkoli zabývat. 4. Nečinnost [anonymizováno] zapříčinila stav, kdy diskriminující subjekt nemohl být žalobcem řádně identifikován a případně správním orgánem uznán vinným za diskriminační jednání. V důsledku popsaného nesprávného úředního postupu [anonymizováno] vznikla žalobci škoda v podobě: - přímé škody v úhrnné výši 68 630 Kč, kterou tvoří náklady (vlastní a protistrany) neúspěšného soudního řízení - ušlého zisku ve výši 80 000 Kč, představující náhradu za diskriminaci v přístupu k zaměstnání, které se žalobce nedomohl; při vyčíslení této náhrady žalobce vyšel z německého modelu převzatého do české soudní praxe a stanovil ji ve výši trojnásobku měsíční mzdy, která by mu v případě přijetí do zaměstnání pravděpodobně náležela (žalobce vyšel z údajů Informačního systému o průměrném výdělku [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizováno]“), tj. z mediánu hrubé měsíční mzdy pro skupinu zaměstnání Překladatelé, tlumočníci a jazykovědci za rok 2016, tedy částky 28 337 Kč); tato praxe má oporu v evropském právu, z něhož český antidiskriminační zákon vychází. 5. Požadavek na náhradu uvedených škod žalobce uplatnil dne 15. 5. 2020 u [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“), který však nárok odmítl s odůvodněním, že [anonymizováno] žádnou svou zákonnou povinnost neporušil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částek 68 630 Kč a 80 000 Kč, obojí se zákonným úrokem z prodlení od 14. 7. 2020 do zaplacení. Následně žalobce upřesnil, že se při vyčíslení škody v podobě nákladů řízení dopustil početní chyby a na těchto nákladech zaplatil ještě vyšší částku, avšak k náhradě nadále požadoval jen částku 68 630 Kč s příslušenstvím. 6. Po ujasnění, že v řízení má za žalovaného vystupovat jako příslušná organizační složka [anonymizováno], žalobce nárok též uplatnil u tohoto úřadu dne 31. 5. 2022. 7. Žalovaný žalobou uplatněné nároky neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že [anonymizováno] obdržel dne 8. 11. 2013 od žalobce podnět, jehož obsahem byla e-mailová komunikace žalobce a osoby komunikující pod e-mailovou adresou [email]. Žalobce žádal minimálně o zablokování předmětné elektronické adresy. Podnět byl ze strany [anonymizováno] vyhodnocen jako neúplné podání, proto byl žalobce dne 13. 12. 2013 vyrozuměn o přijetí podnětu a mj. vyzván k doplnění údajů o zaměstnavateli tak, aby bylo možno posoudit místní příslušnost oblastního inspektorátu práce ke kontrole. Zároveň byl žalobce upozorněn na skutečnost, že pokud požadované informace nezašle, bude podání založeno bez provedení kontroly. Žalobce požadované informace nezaslal, proto byl podnět založen bez provedení kontroly. Dále pak žalovaný popsal komunikaci se žalobcem v období říjen 2016 až červenec 2020, zahrnující též uplatnění požadavku na náhradu škod ve výši 68 630 Kč a 80 000 Kč ze dne 18. 5. 2020 a odmítnutí tohoto nároku dne 10. 7. 2020. K žalobou uplatněným nárokům pak žalovaný uvedl, že mezi žalobcem a [anonymizováno], resp. [anonymizováno], probíhala od roku 2013 četná korespondence, kdy [anonymizováno], jakož i [anonymizováno], vyřizovaly řadu podání žalobce, v rámci kterých se žalobce domáhal provedení kontroly zaměřené na věkovou diskriminaci v přístupu k zaměstnání předložením e-mailové komunikace mezi žalobcem a osobou komunikující z e-mailové adresy [email], ve které žalobce zřejmě reagoval na„ poptávku překladatelských služeb“. Z žalobcem předložených údajů nebylo možno dostatečně identifikovat osobu, u které by mohla být provedena kontrola v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 255/2012 Sb. a zákona č. 251/2005 Sb. [anonymizováno], potažmo [anonymizováno], se řádně zabývaly všemi podáními žalobce a při jejich vyřizování postupovaly v souladu s právními předpisy. Nebylo-li známo, kterého konkrétního subjektu se podnět týkal, nemohla u něj být ani zahájena kontrola podle příslušných ustanovení kontrolního řádu. Vyjadřoval-li se [anonymizováno] k dotazům vzneseným žalobcem v průběhu roku 2016, pak ačkoliv tyto připouštěly možnost dotázat se provozovatele inzertních serverů na zadavatele inzerátu, v daném případě to nebylo možné využít pro doložení informace žalobcem pouze o e-mailové adrese. Argumentuje-li žalobce stanoviskem [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“), žalovaný uvedl, že [anonymizováno] v rámci § 97 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, zahrnut není, přestože [anonymizováno] v závěru svého vyjádření uvádí, že informace může poskytnout pouze orgánům státní správy. [anonymizováno] nemá tudíž oprávnění získat informace od [anonymizováno] za účelem identifikace majitelů volaného čísla. Nadto provedení kontroly je vždy rozhodnutím příslušného kontrolního orgánu, neboť kontroly jsou zahajovány z moci úřední, nikoli na žádost, a na jejich provedení není právní nárok. V případě kontroly neexistuje„ kontrola na žádost“, stejně jako v případě správního řízení z moci úřední není subjektivní právo na to, aby byla v určité věci vůči určité osobě kontrola či správní řízení z moci úřední zahájeno. Domáhání se zahájení řízení (ať již kontroly ze strany orgánů inspekce práce, nebo zahájení správního řízení), nadto v případě, kdy nebylo jasné, s kým má být řízení zahájeno a vedeno, judikatura vylučuje. Úřední postup žalovaného ve věci tedy nebyl nesprávný, a proto takovým úředním postupem žalobci nemohla vzniknout, a ani nevznikla, žádná škoda. Dále žalovaný namítl absenci příčinné souvislosti mezi jakýmkoliv (i potenciálně nesprávným) úředním postupem žalovaného a žalobcem uplatňovanou škodou. Pokud jde o škodu v podobě nákladů řízení, tato byla zcela zjevně způsobena jednáním žalobce, který žaloval prakticky náhodně (podle jména a příjmení) vybranou o