12 C 188/2020-123 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném vyloučení věcí z exekuce – dámských kabelek a dalších věcí specifikovaných v žalobním petitu. Uvedla, že usnesením [název soudu] ze dne 28.2.2020, č. j. [číslo jednací] byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného [celé jméno žalovaného] (žalovaného) ve výši 19 300 000 Kč. Exekucí byl pověřen soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [exekutorský úřad] [anonymizováno] Soudní řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 22.7.2020 vydal soudní exekutor exekuční příkaz k prodeji movitých věcí pod č. j. [číslo jednací], který byl povinnému doručen dne 18.9.2020. Tento exekuční příkaz však byl povinnému doručen až den po provedení sepisu movitého majetku za přítomnosti exekutora, což bylo 17.9.2020. Daného data byl proveden soupis movitých věcí zahrnující i movité věci žalobkyně, sepsané v žalobním návrhu, a to konkrétně na adrese [adresa]. Žalobkyně dne 12.10.2020 podala k soudnímu exekutorovi návrh na vyškrtnutí těchto věcí z exekuce. Soudní exekutor usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tento návrh žalobkyně zamítl. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 21.10.2020. Exekutor nevyhověl návrhu žalobkyně na vyškrtnutí věcí z předmětného soupisu s odůvodněním, že žalobkyně nepředložila žádnou listinu, ze které vyplývá vlastnické právo k sepsaným movitým věcem. S tímto závěrem žalobkyně nesouhlasí, neboť s odkazem na § 68 odst. 3 exekučního řádu, má exekutor povinnost vždy vyškrtnout ze soupisu věc, pokud během provádění exekuce vyjde najevo, že povinnému nepatří, či patřit nemůže. Již ze samotné povahy a charakteru zajištěných věcí – dámské kabelky, je zřejmé, že tyto věci patří ženě, neboť předmětné věci jsou primárně určeny pro potřeby ženy. Z uvedeného je proto možno učinit závěr, že věci uvedené v soupise, ke kterým uplatní vlastnické právo žalobkyně, povinnému (muži) patřit nemohou. Žalobkyně pak tyto věci nabyla do svého vlastnictví darem od prarodičů, rodičů, bratra a své švagrové. Na základě uvedeného je proto zřejmé, že věci zapsané do soupisu movitých věcí žalobkyně nabyla do svého vlastnictví způsobem uvedeným v žalobě a nejedná se tak o věci ve vlastnictví povinného. Žalobkyně bydlí u svých rodičů, kde se tak nacházely i její věci. 2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že námitka žalobkyně, že uvedené věci by měly být vyškrtnuty ze soupisu vzhledem k jejich povaze, když nemohou patřit povinnému, není na místě. Žalobkyně přitom neprokázala své vlastnické právo k předmětným věcem. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby. 3. Dne 14. 2. 2022 se konalo jednání, během něhož byla žalobkyně vyzvána dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ve vztahu k tomu, jakým způsobem nabyla předmětné věci a prokázala své vlastnické právo k nim. 4. Z usnesení soudního exekutora ze dne 20.10.2020, č. j. [číslo jednací], z návrhu ze dne 12.10.2020, ze soupisu movitých věcí, včetně přílohy ze dne 17.9.2020 vzal soud za prokázané, že na základě exekučního příkazu soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vydaného dne 22.7.2020, č. j. [spisová značka], a to prodejem movitých věcí, který prováděl exekuci podle usnesení [název soudu] ze dne 28.2.2020, č. j. [číslo jednací], kterým byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného [celé jméno žalovaného] podle rozsudku [název soudu] ze dne 4.4.2019, č. j. [spisová značka], pro částku 19 300 000 Kč a kdy touto exekucí byl pověřen exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], byl dne 17.9.2020 proveden soupis movitých věcí povinného na adrese [adresa]. Při soupisu movitých věcí byly mimo jiné sepsány kabelky, tašky a další věci specifikované v žalobním petitu a ve výroku I. shora. Žalobkyně k [exekutorský úřad] [anonymizováno] podala návrh na vyškrtnutí těchto věcí ze soupisu movitých věcí. O tomto návrhu rozhodl soudní exekutor usnesením ze dne 20.10.2020 tak, že jej zamítl. Současně v tomto usnesení žalobkyni poučil o možnosti podat žalobu na vyloučení movitých věcí ve lhůtě 30 dnů od doručení předmětného usnesení k Obvodnímu soudu pro Prahu 2. 5. Podle ustanovení § 68 odst. 4 zák. č. 120/2001 o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (exekuční řád) žalobu na vyloučení věci podle § 267 o.s.ř. může navrhovatel podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věcí ze soupisu. O tom musí být navrhovatel exekutorem poučen. Od podání návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu do uplynutí lhůty podle věty první a po dobu řízení o žalobě nelze sepsané movité věci prodat. 6. Podle ustanovení § 267 odst. 1 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle části třetí tohoto zákona. 7. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, posoudil soud věc po právní stránce následovně: nejprve se soud zabýval včasností podaného návrhu na vyloučení věcí z exekuce, ve smyslu § 68 odst. 4 exekučního řádu. Vzhledem k tomu, že soud neměl k dispozici údaje, resp. doručenku, která by prokazovala, kdy bylo žalobkyni doručeno usnesení soudního exekutora ze dne 20.10.2020, č. j. [číslo jednací], kterým byl návrh žalobkyně na vyškrtnutí předmětných movitých věcí zamítnut, vycházel soud z údaje, kdy toto usnesení bylo vydáno tj. dne 20.10.2020. Jelikož byla žaloba ke zdejšímu soudu byla podána dne 9.11.2020, je zřejmé, že tato byla podána včas, tedy v zákonné 30 denní lhůtě. 8. Dále se soud zabýval skutečností, zda žalobkyni svědčí vlastnické právo k v žalobě specifikovaným movitým věcem, jež by vylučovalo výkon rozhodnutí na tomto movitém majetku. 9. Jelikož žalobní tvrzení a zejména důkazní návrhy byly zcela nedostatečné, soud žalobkyni při jednání vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů k prokázání jejího vlastnictví k předmětným věcem, jejichž vyloučení se domáhala. Žalobkyně se však o doplnění dle výzvy soudu ani nepokusila, když nijak nereagovala. 10. Soud tedy nemá za prokázané, že uvedené movité věci jsou ve vlastnictví žalobkyně, neboť žalobkyně toliko doložila, že soupis movitých věcí byl proveden, avšak žádným způsobem neprokázala, že by byla vlastníkem předmětných věcí (s výjimkou dvou fotografií s blíže nespecifikovanými věcmi, které soud z důvodu jejich nejasnosti neprovedl k důkazu). 11. Návrhu na vyloučení věcí z exekuce lze vyhovět pouze za předpokladu, že je bezpečně prokázáno, že věci, které podléhají soupisu movitých věcí, nejsou ve vlastnictví povinného, resp., že tyto věci jsou ve vlastnictví toho, kdo podává danou excindační žalobu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svá tvrzení, že je vlastníkem v petitu specifikovaných movitých věcí, neprokázala, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a žalobu zamítl. 12. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 3 000 Kč dle ust. § 11 odst. 1, ust. § 7 a ust. § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (2 úkony právní služby po 1 500 Kč – převzetí věci a sepsání vyjádření) a z náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (po 300 Kč) + 21% DPH.