14 C 157/2021-124 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí. Uvedla k tomu, že na základě nepravdivého udání bylo ze strany orgánů veřejné moci zahájeno vůči žalobkyni v dubnu 2016 šetření ve věci podezření z [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] [anonymizováno] [jméno] [jméno], [datum narození], [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova], [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [role v řízení]. Z předmětného lživého podnětu byly pak ze strany orgánů sociálněprávní ochrany dětí (dále jen,,OSPOD‘), konkrétně [stát. instituce], učiněny kroky směřující k ochraně [anonymizováno] před domnělým psychickým a fyzickým týráním žalobkyní. Usnesením policejního orgánu ze dne 29. 4. 2016 bylo následně zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro podezření ze spáchání zločinu [anonymizováno 5 slov] [ustanovení pr. předpisu]; usnesením [název soudu] ze dne 26. 4. 2016 pak na návrh OSPODu rozhodl předmětný okresní soud o vydání předběžného opatření, kterým byl [anonymizováno 5 slov] [role v řízení] a byl umístěn do dětského domova. Ukázalo se však, že předmětné podezření na protiprávní jednání žalobkyně není odůvodněné a předmětné trestní stíhání žalobkyně bylo usnesením Okresního státního zastupitelství v [anonymizováno] ze dne 29. 11. 2016 zastaveno již v přípravném řízení. Výsledkem shora popisovaných nezákonných rozhodnutí orgánu veřejné moci tak byl pouze vážný neoprávněný zásah do přirozených práv žalobkyně a vznik zásadní nemajetkové újmy v její sféře a i samotného syna. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 4. 5. 2017 (podáním z téhož dne) uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 1 640 000 Kč vedeného u policejního orgánu Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor [obec], SKPV, OOK, pod sp. zn. KRPS -141887/ 2016 -010371-. Mimosoudní projednání nároku žalobkyně bylo nejprve ukončeno dne 23. 3. 2021, č.j. MSP-1337/2017-ODSK-ODSK/8 bez věcného projednání, neboť nebyla doplněna, na základě Výzvy žalované ze dne 10. 6. 2020, právním zástupcem žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] generální plná moc, či speciální plná moc k projednání uplatněného nároku pro zastupování žalobkyně v rámci mimosoudního projednání u žalované. Dne 15. 4. 2021 bylo žalované doručeno podání žalobkyně obsahující plnou moc a vyjádření k výzvě na doložení důkazů prokazující existenci nemajetkové újmy. Závěrem žalobkyně požádala, aby její žádost ze dne 4. 5. 2017 byla bez dalšího věcně projednána. Žalovaná mimosoudní projednání nároku žalobkyně ukončila, a to tak, že konstatovala, že v trestním řízení proti žalobkyni došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí a za tuto skutečnost se omluvila, což žalobkyni sdělila svým stanoviskem ze dne 28. 4. 2021, č.j. MSP-931/2021-ODSK-ODSK/4. V souladu s konstantní judikaturou je možno uzavřít, že v daném případě došlo ohledně žalobkyně k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 29. 4. 2016. Toto konstatování a vyslovenou omluvu považuje žalovaná i nadále za dostačující zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy. Ani v žalobě žalobkyně neuvádí takové skutečnosti, pro které by mělo být přistoupeno k peněžité satisfakci, navíc zvláště v této věci je třeba přihlédnout k okolnostem daného případu. Vznesla též námitku promlčení nároku dle ust. § 32 odst. 3 zákona Odpšk. 3. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 4. Dle § 5 citovaného zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nesprávným úředním postupem. 5. Podle § 7 odst. 1 citovaného zákona, mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim škoda vznikla. 6. Podle § 8 odst. 1 věty první, citovaného zákona, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím uplatnit pouze tehdy, není-li dále stanoveno jinak, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. 7. Podle ust. § 31a odst. 1 citovaného zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 8. Podle § 32 odst. 3 citovaného zákona, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve, než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. 9. Podle § 35 cit. zák. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. 10. Námitka promlčení nároku žalobkyně uplatněna žalovanou byla shledána důvodnou. Trestní stíhání žalobkyně skončilo pravomocně dne 7. 2. 2017 (což učinily nesporným obě strany sporu), když se tak stalo usnesením Okresního státního zastupitelství v [anonymizováno] ze dne 29. 11. 2016 č.j. 1 ZT 153/2016. Nárok u žalované byl uplatněn dne 4. 5. 2017, kdy se 6měsíční promlčecí lhůta dle ust. § 32 odst. 3 Odpšk. stavěla na dobu 6ti měsíců (§ 35). V ten moment již z promlčecí lhůty uplynula doba necelých 3 měsíců (bez 3 dnů) a pokračovala pak po uplynutí 6 měsíců (počítáno od 4.5.2017), tedy ode dne 5. 11. 2017. V ten moment zbývaly žalobkyni k uplatnění nároku u soudu ještě 3 měsíce a 3 dny a žalobu by tak musela podat nejpozději dne 8. 2. 2018. Žalobu však žalobkyně podala dne 27. 7. 2021, prokazatelně pozdě, proto námitce žalované soud přitakal a vyslovil, že nárok žalobkyně na nemajetkovou újmu je tak promlčen v 6 měsíční zákonné lhůtě. 11. Z důvodu procesní ekonomie pak soud o nároku žalobkyně z věcné stránky nerozhodoval. 12. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má právo na náhradu nákladů řízení žalovaná, neboť ta měla ve věci úspěch. Žalované vznikly náklady řízení ve formě 2 režijních paušálů po 300 Kč dle vyhl.č. 177/1996 Sb. a vyhl.č. 254/2015 Sb. (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě), celkem 600 Kč (za vyjádření k žalobě a účast u 1 soudního jednání).