14 C 165/2021-56 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou dne 27. 7. 2021 domáhal poskytnutí nemajetkové újmy v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 25 C 101/2015, které trvalo 5 let a 4 měsíce. Žalobou tak požadoval částku 102 000 Kč. Uvedl k tomu, že v řízení docházelo po celou jeho dobu ke značným průtahům. Právní zástupce poškozeného zasílal soudu opakovaně žádosti o nařízení jednání, neboť soud byl nečinný. Většina těchto žádostí však zůstala bez odezvy. Délka 5 let trvajícího řízení je evidentně zcela nepřiměřená k projednání věci, kde žalobce nebyl schopen předložit jediný důkaz pro prokázání své tvrzené nesvéprávnosti. Délka řízení tak neodpovídá složitosti ani skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a jelikož délka tohoto řízení je způsobena postupem na straně soudu, jedná se v takovém případě dle Nejvyššího soudu o nesprávný úřední postup. Žalobce spatřuje průtahy mimo jiné i v tom, že • mezi jednotlivými jednáními uběhla v jednom případě doba i 7 měsíců (a to nepočítaje dobu, kdy byla vedena řízení o opravných prostředcích) - na jednání dne 3. 3. 2016 soud odmítl návrh [anonymizováno] [příjmení], aby bylo řízení přerušeno (s argumentací, že JUDr. [příjmení] je v řízení právně zastoupena, a tak není důvod, aby se dále v řízení nepokračovalo), a odročil řízení na neurčito, přičemž další řízení bylo nařízeno až po čtyřech opakovaných výzvách k nařízení jednání ze strany poškozeného, a to na 14. 12. 2016; • na jednání 14. 12. 2016, přičemž celé jednání trvalo pouze zhruba 25 minut, kdy soudkyně v průběhu jednání přerušila líčení na 5 minut za účelem zvážení dalšího procesního postupu a následně opět odročila na neurčito - nutno podotknout, že žádná strana nepředkládala žádné nové důkazy pouze soudkyně velmi důkladně a opakovaně poučovala právního zástupce JUDr. [příjmení] o jeho právech, zejména pak o právu požádat o zproštění povinnosti hradit zálohu na znalecký posudek, kterou mu ona sama předtím uložila; • soudkyně prvoinstančního soudu odkládala rozhodnutí ve věci, přestože na jednání 14. 12. 2016 právní zástupce JUDr. [příjmení] (opatrovník určený z řad advokátů) explicitně uvedl, že není třeba provádět znalecký posudek, neboť informace o duševním stavu JUDr. [příjmení] vyplývají ze spisu, krom toho JUDr. [příjmení] byla opakovaně Obvodním soudem pro Prahu 2 shledána zcela svéprávnou (i v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 vedeného pod sp. zn. [spisová značka] svědčily závěry znaleckého posudku zpracovaného MUDr. [příjmení] a předtím i MUDr. [příjmení] ve prospěch plné svéprávnosti JUDr. [příjmení], která se zcela účelově opakovaně hájila tvrzenou psychickou poruchou); • Obvodní soud pro Prahu 2 dne 22. 12. 2016 rozhodl o přerušení řízení do doby skončení řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka], a to navzdory tomu, že na předešlém jednání soudkyně přerušení řízení jako neodůvodněné zamítla, proti čemuž se žalovaný prostřednictvím svého zástupce odvolal; • celkem proběhlo 9 ústních jednání (včetně jednání u odvolacího soudu), což odpovídá zhruba jednomu a půl jednání za rok; • proti prvoinstančnímu rozsudku podala JUDr. [příjmení] odvolání dne 16. 2. 2018, poškozený o této skutečnosti byl však vyrozuměn až 14. 8. 2018; • přestože účastníci (včetně poškozeného) podali dne 8. 6. 2020 návrh na schválení soudního smíru, nebyl ani do dvou měsíců soudem schválen, načež účastníci vzali tento návrh zpět a dědic [příjmení] [příjmení] z pozice žalobce vzal žalobu zpět. Řízení narušovalo právní jistotu poškozeného ohledně výsledku, působilo mu psychickou zátěž. Po celou dobu řízení byl v nejistotě, zda na konci řízení bude či nebude vlastníkem nemovitých věcí s hodnotou v řádu desítek milionů korun. Taková částka pro poškozeného představuje extrémní zásah do jeho majetkové sféry a řízení tak mělo pro žalobce význam zcela zásadní. On sám k průtahům nepřispěl a požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 102 000 Kč vypočítanou dle metodiky vypracované Kanceláří vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práv, dle které za řízení o délce 7 let náleží částka 60 000 Kč, přičemž tato částka se zvyšuje o 50 %, jelikož věc měla pro poškozeného velký význam a o dalších 20 % jelikož postupu poškozeného nelze nic vytknout. 2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce dne 25. 1. 2021 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno ve lhůtě, a to stanoviskem ze dne 29. 6. 2021 a žalovaná žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 58 500 Kč. Žaloba byla podána 27. 7. 2021. Žalobce v ní nepravdivě uvádí, že mu nic nebylo uhrazeno a vůbec nereflektuje stanovisko, které mu již v té době bylo doručeno a odškodnění vyplaceno. V předmětném řízení lze konstatovat nekoncentrovaný postup soudu 1. stupně. Žalovaným č. 2 byly u procesního soudu podány stížnost na průtahy (všechny byly shledány jako nedůvodné), návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podán nebyl (§ 174a zák. č. 6/2002 Sb.). Řízení ve věci trvalo od června 2015 do října 2020. Celková doba řízení činila 5 let a 4 měsíce. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma. Při stanovení výše zadostiučinění pak žalovaná v souladu s § 31a zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění vycházela zejména z délky předmětného řízení a významu předmětu řízení pro žalobce. Zároveň zohlednila i relevantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě Evropský soud pro lidská práva stěžovateli přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Apicella, § 95). Takto poskytnuté zadostiučinění považuje žalovaná za přiměřené. Odkázala např. na rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28. ESLP se snaží o globální pohled na řízení, proto průtah v jedné fázi řízení může být tolerován (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. července 2002). Takovým způsobem ESLP toleroval více jak 12 měsíců trvající období nečinnosti v řízení, které trvalo 5 let a čtyři měsíce (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Krča proti České republice ze dne 18. března 2003). Posuzované řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu ESLP, dospěla žalovaná na základě aplikace výše uvedených zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že požadovaná částka ve výši 102 000 Kč je nepřiměřeně vysoká a že odpovídající výše zadostiučinění v penězích by v předmětné věci měla činit 58 500 Kč. Samotná výše přiměřeného zadostiučinění byla stanovena dle algoritmu uvedeného ve sjednocujícím stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 Částku 65 000 Kč, k níž se dospělo součinem sazby 15 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc řízení (modifikované za prvý rok řízení částkou o 15 000 Kč nižší) a celkové délky řízení, je nutné ponížit celkem o 10%, přičemž byly zvažovány důvody pro snížení a pro zvýšení základní částky. Došlo k těmto snížením a zvýšením základní částky: ke snížení o 10% z důvodu složitosti řízení. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je rovněž třeba zohlednit ekonomickou situaci v dané zemi. Výše částky by měla mimo jiné korespondovat s životní úrovní v dané zemi. Žalovaná je toho názoru, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobce požaduje, není přiměřená jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva. 3. V průběhu řízení žalobce vzal částečně žalobu zpět o částku 58 500 Kč, neboť žalovaná žalobci poskytla v tomto rozsahu zadostiučinění a setrval pak na zbytku uplatněné částky ve výši 43 500 Kč. Řízení tak bylo co do částky 58 500 Kč částečně zastaveno. Nadále bylo vedeno pro částku 43 500 Kč. 4. Strany učinily nesporným, že nárok u žalované byl uplatněn 25. 1. 2021. Z dokumentu žalované o úhradě částky 58 500 Kč žalobci vyplývá, že žalovaná tak učinila dne 1. 7. 2021. Sporným mezi stranami bylo, zda poskytnutá částka žalovanou je přiměřená k odškodnění žalobce za nepřiměřenou délku řízení. 5. Účastníci nesporovali a tudíž skutkovým zjištěním soudu je, že namítané řízení pod č.j. 25 C 101/2015 vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo zahájeno v červnu 2015 a ve věci bylo soudem rozhodnuto v prosinci 2017 zamítavým rozsudkem. V únoru 2018 se odvolala žalobkyně a v listopadu 2018 odvolací Městský soud v Praze zrušil rozsudek soudu I. stupně, přičemž věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne 11. 11. 2018 žalobkyně zemřela. V březnu 2020 bylo řízení přerušeno do pravomocného rozhodnutí skončení dědického řízení vedeného u