14 C 188/2021-78 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 13. 9. 2021 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 7 C 148/2003. Žalobkyně v žalobě shrnula průběh napadaného řízení s tím, že předmětné řízení bylo zahájeno dne 2. 6. 2003 a trvalo celkem 17 let. Dle žalobkyně řízení bylo nepřiměřené dlouhé, pročež požaduje odškodnění ve výši 340 000 Kč. Žalobkyně se se svým nárokem předběžně obrátila na žalovanou dne 11. 3. 2021. 2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nesporným, že u ní žalobkyně předběžně svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 340 000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 7 C 148/2003 uplatnila dne 11. 3. 2021. Žalovaná na základě projednání její žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, za což poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 91 000 Kč. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení a dospěla k závěru, že předmětné řízení trvalo celkem 16 let a dva měsíce, předmětem posuzovaného řízení bylo vypořádání společného jmění manželů, kdy jedním z manželů byl občan SRN. Jednalo se o skutkově i procesně výjimečně složitou věc s ohledem na objem spisu, množství ústních jednání a dalších procesních úkonů, účastníci žádali o odročení jednání nebo poskytnutí lhůty k podání stanovisek, nad to musely být veškeré písemnosti překládány do němčiny, bylo využito i institutu dožádání z ciziny. Žalobkyně se o probíhajícím řízení dozvěděla až doručením žaloby dne 29. 6. 2004, tedy rok po podání žaloby. Dle žalované se žalobkyně na délce posuzovaného řízení značně podílela (odročování jednání, neshody s právními zástupci, žádosti o osvobození od soudních poplatků, žaloba pro zmatečnost, prodlužování lhůt k vyjádření, námitky podjatosti). Význam řízení pro žalobkyni potom žalovaná shledala jako běžný. Žalovaná při výpočtu výše zadostiučinění vycházela ze základní částky 20 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky potom v poloviční výši, a to s ohledem na celkovou délku řízení. Následně žalovaná přistoupila k ponížení základní částky celkem o 80 % (40 % z důvodu složitosti řízení, 20 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a o 20 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení), základní částku naopak navýšila o 10 % z důvodu postupu soudu. Celkem tak žalovaná přiznala žalobkyni částku ve výši 91 000 Kč. 3. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně předběžně uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu Okresního soudu v Litoměřicích v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 148/2003 u žalované dne 11. 3. 2021 s tím, že žalovaná žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši 91 000 Kč. 4. Soud dále postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc rozhodl, aniž by nařídil ústní jednání, neboť oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasili a ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů. 5. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu v Litoměřicích vedeným pod sp. zn. 7 C 148/2003. Z tohoto spisu se podává, že žaloba byla k Okresnímu soudu v Litoměřicích podána dne 2. 6. 2003, zdejší žalobkyně ve věci vystupovala v postavení žalované (zdejší žalobkyně v tomto odstavci dále jako„ žalovaná“), předmětem žaloby bylo vypořádání společného jmění manželů. Žaloba byla žalované doručena dne 29. 6. 2004, žalovaná se k žalobě vyjádřila dne 9. 7. 2004. Podáním ze dne 18. 8. 2004 žalobce požádal o ustanovení tlumočníka z německého jazyka a překlad vyjádření žalované, usnesením ze dne 8. 10. 2004 soud ustanovil tlumočníka k překladu vyjádření ve lhůtě 21 dnů, tlumočník předložil překlad dne 9. 11. 2004, soud následně rozhodoval o odměně tlumočníka. Žalobce se ve věci dále vyjádřil dne 9. 12. 2004. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 9. 2. 2015, přičemž jednání bylo na žádost zástupce žalované odročeno na den 4. 4. 2005, kdy jednání proběhlo, byly provedeny listinné důkazy a účastníci byli vyzváni k doplnění skutkových tvrzení ve lhůtě 14 dnů, žalobce následně požádal o prodloužení této lhůty. Pokynem ze dne 18. 8. 2005 bylo nařízeno další jednání na den 3. 10. 2005, v mezidobí se účastníci vyjadřovala k důkazním návrhům. Při jednání dne 3. 10. 2005 byl proveden současný výslech žalobce a žalované, jednání bylo odročeno na neurčito za účelem dalšího dokazování. Do spisu byly dále zakládány další listinné důkazy, soud žádal o poskytnutí součinnosti, žalobci byly překládány listiny do německého jazyka, soud žádal o provedení důkazu v Německu, a to dne 19. 1. 2006. Dožádaný soud žádosti vyhověl dne 31. 5. 2006. Pokynem ze dne 10. 8. 2006 bylo ve věci nařízeno jednání na den 23. 10. 2006, při kterém byli vyslechnuti svědci, a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování s tím, že účastníci byli vyzváni k doložení dalších důkazních návrhů. Usnesením ze dne 29. 1. 2007 soud vyzval účastníky k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů ve lhůtě 15 dnů s ohledem na koncentraci řízení dle § 118c o.s.ř., neboť ze strany žalované dochází k průtahům, uvedené usnesení napadla žalovaná odvoláním, věc byla dne 14. 3. 2007 předložena odvolacímu soudu, který rozhodl dne 21. 3. 2007 a spis byl vrácen soudu prvního stupně dne 27. 3. 2007. Pokynem ze dne 9. 5. 2007 bylo ve věci nařízeno jednání na den 18. 6. 2007, přičemž jednání bylo z důvodu omluvy svědka, na jehož výpovědi žalobce trval, odročeno na neurčito. Dne 25. 9. 2007 bylo nařízeno jednání na den 26. 11. 2007, kdy jednání proběhlo, byli vyslechnuti svědci, provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování, účastníkům bylo uloženo, aby doplnili další důkazní návrhy. Žalovaná doplnila důkazní návrhy dne 28. 1. 2008. Podáním ze dne 7. 2. 2008 žalovaná požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů a osvobození od soudních poplatků, její žádosti bylo vyhověno dne 20. 2. 2008. Další jednání ve věci bylo nařízeno na den 25. 6. 2008, jednání bylo zahájeno, avšak bylo odročeno na neurčito, neboť zástupci účastníků se písemně omluvili, předvolaný svědek se nedostavil. Usnesením ze dne 27. 6. 2008 byl ve věci ustanoven znalec k určení tržní ceny bytové jednotky. Spis byl od znalce vrácen se znaleckým posudkem dne 19. 8. 2008. Usnesením ze dne 21. 8. 2008 byl ve věci ustanoven další znalec k určení tržní ceny movitých věcí v bytové jednotce, znalecký posudek byl předložen soudu dne 21. 10. 2008. Ve věci bylo nařízeno další jednání na den 26. 1. 2009. Žalobce dne 18. 12. 2008 předložil soudu další znalecký posudek a navrhl výslech znalce. Jednání bylo odročeno na neurčito z důvodu nutnosti rozhodnout o návrhu na změnu právního zástupce žalované. Usnesením ze dne 19. 1. 2009 byla zamítnuta žádost zástupce žalované, aby byla zproštěna povinnosti zastupovat žalovanou a jednání bylo nařízeno na den 15. 4. 2009, kdy jednání proběhlo a bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 27. 4. 2009, kdy byl vyhlášen rozsudek, následně byl vyhotovován překlad rozsudku a rozsudek byl předán k doručení účastníkům dne 27. 5. 2009. Dne 11. 6. 2009 podal odvolání proti rozsudku žalobce, žalovaná se k odvolání vyjádřila dne 20. 7. 2009 a věc byla předložena odvolacímu soudu dne 29. 7. 2009, který usnesením ze dne 4. 8. 2009 napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Přípisem ze dne 13. 8. 2009 soud I. stupně vyzval účastníky k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Dne 3. 11 2009 soud nařídil jednání ve věci na den 8. 2. 2010, kdy jednání proběhlo, žalobce byl poučen a vyzván k doplnění tvrzení a důkazů, přičemž za tímto účelem bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 6. 4. 2010 soud nařídil další jednání na den 14. 6. 2010, jednání však bylo k žádosti zástupce žalobce odročeno na neurčito. Následuje úřední záznam, kdy z důvodu stáže soudce již nestihne ve věci nařídit jednání a spis má být předložen zastupující soudkyni. Účastníci byli dále v červenci 2010 vyzváni k doplnění dalších tvrzení a důkazů, žalovaná požádala o prodloužení lhůty do 15. 9. 2010 a předmětné důkazy doložila soudu dne 10. 11. 2010. Pokynem ze dne 23. 9. 2011 byla žalovaná vyzvána k doložení listin s úředně ověřeným překladem. Dne 8. 11. 2011 bylo ve věci nařízeno jednání na den 7. 2. 2012, kdy jednání proběhlo, avšak z důvodu nepřítomnosti zástupce žalované, která se z jednání omluvila, bylo jednání odročeno na den 10. 4. 2012, kdy byly provedeny listinné důkazy, předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo odročeno na den 19. 4. 2012 za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudek byl vypraven dne 21. 5. 2012, dne 4. 6. 2012 žalovaná podala odvolání proti rozsudku, své odvolání doplnila dne 27. 6. 2012 a dne 28. 6. 2012 byl žalobce vyzván k vyjádření k odvolání. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 13. 9. 2012 a usnesením ze dne 26. 3. 2014 byl rozsudek zrušen z důvodu nesprávného ob