14 C 34/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 12. 2. 2022 domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky kompenzačního soudního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 255 C 58/2017 (dále jen jako„ posuzované řízení“). Žalobce v žalobě uvedl, že předmětné řízení bylo zahájeno dne 15. 5. 2017, kdy žalobce předběžně uplatnil nárok na odškodnění u žalované, a skončilo dne 26. 5. 2021, kdy byl žalobci doručen rozsudek odvolacího soudu. Řízení tedy trvalo 4 roky, což je dle žalobce délka nepřiměřená. Žalobce dále uvedl, že délku posuzovaného řízení pociťoval velmi negativně, mělo zásadní vliv na psychiku a důvěru ve fungování spravedlnosti. Řízení nebylo dle žalobce nikterak složité, význam posuzovaného řízení je zvýšený s ohledem na skutečnost, že se jednalo o kompenzační řízení. Žalobce vyčíslil nárok na nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení na celkovou částku 100 000 Kč. Žalobce se předběžně obrátil se svým nárokem na žalovanou dne 9. 8. 2021. 2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nesporným, že u ní žalobce předběžně svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 100 000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 255 C 58/2017 uplatnil dne 28. 7. 2021. Žalovaná na základě projednání jeho žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená a poskytla mu zadostiučinění ve výši 36 000 Kč. Žalovaná v činnosti soudu shledala nekoncentrovanost a prodlevy zejména na začátku řízení (od zahájení v listopadu 2017 po nařízení prvního jednání v září 2019), dále též delší rozhodování odvolacího soudu. Při výpočtu výše zadostiučinění žalovaná vycházela z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky pak částky poloviční. Posuzované řízení trvalo 4 roky. Žalovaná dále přistoupila ke snížení základní částky o 5 % z důvodu složitosti věci a o 15 % z důvodu sdílení nemajetkové újmy mezi žalobci posuzovaného řízení. Posuzované řízení žalovaná hodnotí jako právně složité, ve věci rozhodovaly soudy na dvou úrovních soudní soustavy, délka řízení je částečně způsobena procesní aktivitou účastníků. Význam posuzovaného řízení pro žalobce žalovaná hodnotila jako běžný. 3. Podáním ze dne 21. 3. 2022 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 36 000 Kč s odůvodněním, že tato částka byla žalobci dne 18. 3. 2022 vyplacena žalovanou po předběžném projednání žaloby. 4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. 5. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobcem soud v souladu s citovanými ustanoveními řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. (výrok I.) 6. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu Městského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 255 C 58/2017 u žalované s tím, že žalovaná částečně vyhověla žalobci a poskytl mu přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 36 000 Kč. 7. Soud provedl dokazování spisem Městského soudu v Brně sp. zn. 255 C 58/2017. Z tohoto spisu se podává, že žalobce podal společně se svojí manželkou dne 15. 11. 2017 žalobu, kterou se domáhali po žalované náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřeně dlouhého řízení, svůj nárok předběžně uplatnili u žalované dne 15. 5. 2017. Dne 22. 2. 2018 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřila k žalobě. Dne 20. 4. 2018 soud vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů zaplatili soudní poplatek za podanou žalobu, žalobci jej uhradili dne 9. 5. 2018. Následně soud 6. 8. 2018 opětovně vyzval žalovanou, aby se ve lhůtě 30 dnů vyjádřila k podané žalobě, žalovaná tak učinila dne 22. 11. 2018, vyjádření bylo žalobcům rozesláno dne 12. 12. 2018, replika žalobců byla soudu doručena dne 5. 1. 2019. Dne 28. 1. 2019 soud zaslal repliku žalované, ta ni reagovala svým podáním ze dne 31. 1. 2019. Dne 8. 2. 2019 soud vyžádal k zapůjčení přílohový spis, který byl soudu doručen dne 27. 2. 2019. Dne 19. 6. 2019 soud nařídil ve věci první jednání na den 18. 9. 2019, kdy jednání proběhlo, byly prováděny listinné důkazy a účastníci byli vyzváni k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ve lhůtě 30 dnů a jednání bylo odročeno na den 20. 11. 2019. Dne 16. 10. 2019 účastnící doplnila svá skutková tvrzení a označili další důkazy. Dne 20. 11. 2019 ve věci proběhlo jednání, byly prováděny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na 13. 1. 2020 za účelem vyžádání zpráv z Úřadu práce ČR a dalších, za účelem dalšího dokazování. Dne 12. 12. 2019 soud požádal o součinnost úřad práce, správu sociálního zabezpečení a vyžádal další přílohový spis. Jednání bylo dále odročeno z organizačních důvodů na den 3. 2. 2020, kdy jednání proběhlo, soud pokračoval v provádění listinných důkazů a byl vyhlášen rozsudek. Rozsudek byl dne 27. 3. 2020 rozeslán účastníkům, žalovaná podala dne 7. 4. 2020 odvolání, žalovaní podali odvolání dne 19. 4. 2020. Dne 24. 4. 2020 byli účastníci vyzváni k vyjádření se k odvolání ve lhůtě 15 dnů, což žalobci učinili dne 4. 5. 2020 a žalovaná dne 5. 5. 2020. Spis byl následně dne 27. 5. 2020 předložen Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o podaných odvoláních, ve věci proběhlo dne 12. 5. 2021 jednání, které bylo odročeno na den 19. 5. 2021 za účelem vyhlášení rozsudku. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 24. 5. 2021. 8. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 9. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působením státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002, Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek