14 C 44/2021-78 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 25. 11. 2020 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 12/2014 (dále jen jako„ posuzované řízení“). Žalobkyně v žalobě uvedla, že předmětem posuzovaného řízení bylo vyloučení stanoveného majetku z exekuce. Účastníci řízení svým chováním nezapříčinili délku řízení, řízení nebylo skutkově ani právně složité. Žalobkyně dále uvedla, že důvodem nepřiměřené délky řízení je skutečnost, že se soudy zabývaly otázkami, které nebylo k rozhodnutí věci nezbytné řešit, soud prvního stupně i soud odvolací nesprávně zjistil a vymezil rozhodné skutečnosti. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že nedůvodné průtahy zapříčinil soud prvého i druhého stupně tím, že přešel okolnost výlučnosti závazku z trestné činnosti a nezbytnost ověřit otázku společného členství v družstvu. Žalobkyně za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení požaduje částku ve výši 75 000 Kč, tj. za rok trvání řízení částku 15 000 Kč, s tím, že za první dva roky trvání řízení požaduje částku v poloviční výši. Žalobkyně se se svým nárokem obrátila na žalovanou před podáním žaloby dne 5. 5. 2020, žalovaná vydala dne 7. 1. 2021 stanovisko, kterým nároku žalobkyně nevyhověla. 2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nesporným, že u ní žalobkyně předběžně svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 75 000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 12/2014 uplatnila dne 1. 5. 2020. Žalovaná na základě projednání její žádosti dospěla k závěru, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a požadované zadostiučinění žalobkyni neposkytla. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení a uzavřela, že předmětem posuzovaného řízení byla žaloba na vyloučení majetku z exekuce, řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové a zejména právní složitosti, bylo třeba širšího dokazování, výslechů svědků a listinných důkazů. Věc byla komplikována skrýváním povinného (manžela žalobkyně). Ve věci bylo rozhodováno opakovaně soudy na všech stupních soudní soustavy, soud prvního stupně rozhodoval ve věci třikrát, odvolací soud dvakrát a Nejvyšší soud také dvakrát. Význam řízení žalovaná hodnotila jako snížený, vymáhanou pohledávkou v rámci související exekuce byla částka 43 700 Kč, pročež nelze dle žalované předpokládat, že by předmět řízení v takové výši dosahoval většího významu pro žalobkyni. Žalovaná dále uvedla, že k prodlevám mezi úkony na straně soudu nedocházelo, v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně a celkovou délku řízení tak s ohledem na shora uvedené skutečnosti hodnotí jako přiměřenou. 3. Podáním ze dne 22. 4. 2021 žalobkyně v návaznosti na vyjádření žalované uvedla, že předmět posuzovaného řízení nepovažuje na rozdíl od žalované za skutkově či právně složitý, jednalo se o vyloučení věcí z exekuce, tedy spor v rámci běžné agendy exekučních soudů. Soud v řízení měnil bez konkrétního důvodu právní názor, což však nelze přičítat k okolnostem případu či tíži žalobkyně. Co se týče tvrzení žalované ohledně složitého a rozsáhlého dokazování žalobkyně uvedla, že ona sama navrhované listiny vždy řádně doložila a nad to uvedla, že případné nedoložení důkazů není v civilním řízení na překážku rozhodnutí ve věci samé. Žalobkyně dále uvedla, že skrývání povinného nemohlo mít vliv na délku posuzovaného řízení, neboť tento nebyl účastníkem řízení a jeho svědectví nebylo pro věc klíčové, jak konstatoval soud prvního stupně. Význam řízení žalobkyně nepovažuje za snížený, neboť byla po celou dobu vedení řízení v nejistém postavení, vedení exekuce postihlo významné složky jejích majetkových práv a mělo dopad na její životní standard. 4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně předběžně uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu Okresního soudu v České Lípě pod sp. n. 12 C 12/2014 u žalované s tím, že žalovaná nárok žalobkyně projednala a stanoviskem ze dne 7. 1. 2021 žalobkyni sdělila, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, pročež požadované zadostiučinění nebylo žalobkyni poskytnuto. [Průběh posuzovaného řízení] 6. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 7. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působením státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002, Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Z tohoto rozsudku pak plyne, že celkovou délku řízení nelze zdůvodňovat mimo jiné opakovaným meritorním rozhodováním soudu, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána. Přiměřenost délky řízení tedy soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz. rozsudek ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 3. 2003). 8. Při právním zhodnocení celé věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, judikaturou ESLP pro lidská práva a judikaturou NS ČR a posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku ř