14 C 56/2019-350 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou vůči žalované domáhá náhrady škody ve výši 4 543 192 Kč s příslušenstvím, z čehož 3 972 492 Kč představuje ušlý zisk a 570 700 Kč náklady právního zastoupení. Tato škoda mu měla vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 38/2013 (17 T 15/2011), které od zahájení trestního stíhání po pravomocné zproštění obžaloby trvalo osm let. V jeho případě se jedná o [anonymizováno], tedy z pohledu profese o jednu z nejváženějších osob ve společnosti a který působil na malém městě v [obec], kde ho každý zná a kde obecně lidé více uznávají autority, než je tomu ve větších městech. Žalobce tak musel po dobu osmi let čelit trestnímu stíhání pro podezření z trestných činů spáchaných při výkonu jeho [anonymizována dvě slova]. Hrozilo mu přitom až 10 let odnětí svobody a vyškrtnutí ze seznamu [anonymizováno]. I přes presumpci neviny došlo k narušení důvěry klientů ve služby poskytované tímto [anonymizováno], což se pak projevilo v jeho obratech a zisku. Došlo tak k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, za které je možné považovat s ohledem na výsledek trestního řízení sdělení usnesení o zahájení trestního stíhání. Vznik škody v podobě ušlého zisku spočívá v tom, že u žalobce nedošlo v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Zisk v daném případě žalobci ušel nejen tím, že se z důvodu účasti na výsleších, nemohl osobně plně věnovat výkonu [anonymizována dvě slova], ale rovněž tím, že trestním stíháním utrpěla jeho dobrá pověst a důvěryhodnost. Je obecně známou skutečností, že při výběru [anonymizováno] pro [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] si klienti vybírají [anonymizováno] podle důvěry v [anonymizována dvě slova]. Obecně známou skutečností je rovněž to, že pokud je [anonymizováno] obviněn ze [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a tato kauza je mediálně známá, tak tato skutečnost jednoznačně ovlivní potenciálního klienta při výběru [anonymizováno] a tento si stíhaného [anonymizováno] pro poskytnutí [anonymizována dvě slova] nevybere. Tuto tzv.„ negativní právní skutečnost“ však nemá žalobce, jak prokázat než tím, že doloží svá daňová přiznání za rozhodná období. Z těchto přiznání jednoznačně vyplývá, že základ daně v jednotlivých letech trestního řízení je podstatně nižší než v období před podání obžaloby. Zisk žalobce se též snížil v důsledku úbytku řešených případů a klientů, kteří logicky raději vyhledali konkurenci, než aby si nechali službu poskytnout trestně stíhaným [anonymizováno]. Došlo též ke škodě na majetku žalobce v důsledku jím vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 570 700 Kč. 2. Žalovaná nesporovala, že u ní žalobce dne 22.6.2018 (podáním ze dne 25.4.2018) uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 4 543 192 Kč, sestávající se z nároku na náhradu vynaložených nákladů na obhajobu ve výši 570 700 Kč a náhrady ušlého zisku ve výši 3 972 492 Kč. V daném případě konstatovala, že došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení sdělení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce. Co se týče, náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu v trestním řízení žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku konstatovala, že ve věci byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku co do důvodu. Avšak, i přes maximální úsilí se [stát. instituce] nepodařilo zapůjčit spis Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 17 T 39/2013. Z tohoto důvodu nebylo možné žádost o náhradu nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení mimosoudně projednat. Žalobce byl poučen, že v případě, že dodatečně doloží provedení všech úkonů obhajoby (protokoly z jednání apod.), které žádá nahradit, žalovaná je připravena v mimosoudním projednání návrhu pokračovat i bez zapůjčení trestního spisu. Co do nároku ušlého zisku žalovaná nárok neuznala. Uvedla, že reprodukcí výpočtu bylo zjištěno, že výpočet z daných parametrů je proveden správně, kdy rok 2011 je z nároku vynechán, protože výše daňového základu v tomto období je vyšší než referenční hodnota roku 2010. Problémem se jeví v žádosti uvedené jednoznačné stanovení příčinné souvislosti mezi poklesem příjmů a tím i daňového základu a navrhovanou újmou z titulu ušlého zisku. Žádné věrohodné důkazy předloženy nejsou a jediným uváděným důvodem je úbytek klientů v důsledku trestního stíhání. V neprospěch tohoto postupu výpočtu rovněž svědčí to, že žalobce neuvádí, jaká činnost (předpokládá se, že jen [anonymizována dvě slova]) byla zdrojem příjmů v daném období (2012 – 2016). Pohledem do Rejstříku listin bylo zjištěno, že žalobce byl angažován ve společnosti [právnická osoba] a to od roku 1994 do roku 2016 a tudíž mohl mít z titulu tohoto angažmá jako společník příjmy. Rozdělení takových příjmů však není v žádosti uvedeno. Další problém spočívá v tom, že v žádosti nejsou uvedeny složky pro výpočet daňového základu (příjmy a výdaje). Žalované se jeví podivné, že v roce 2011 při poklesu počtu [anonymizována dvě slova] i počtu [anonymizována dvě slova] a stejné úrovni [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], se daňový základ zvýšil. Z toho vyplývá, že na pokles daňového základu mohly mít kromě poklesu příjmů i zvýšené výdaje (např. na technické vybavení, leasing auta apod.), které však v žalobě uvedeny nejsou. 3. Provedeným dokazováním listinami a z nesporných tvrzení bylo zjištěno, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.3.2014, sp. zn. 17 T 38/2013 byl žalobce dle ustanovení § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) (dále též jako TŘ), zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích pro pokračující pomoc k trestným činům [anonymizováno 12 slov] [ustanovení pr. předpisu] (dále též jako TZ), [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno 12 slov] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizováno] [anonymizováno 12 slov] [ustanovení pr. předpisu]. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27.5.2016, sp. zn. 1 To 19/2016 byly podle § 258 odst. 1 písem. c), d), odst. 2 TŘ napadené rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 17 T 38/2013-154, č.j. 17 T 39/2013-102, č.j. 17 T 40/2013-126 a č.j. 17 T 41/2013-244 zrušeny vyjma zprošťujícího výroku ohledně žalobce. Vůči žalobci tedy bylo řízení pravomocně skončeno dne 27.5.2016. [Anonymizovaný odstavec.] 5. Soud ve věci avizoval vydání mezitímního rozsudku, co do základu žalobního nároku týkajícího se segmentu ušlého zisku, kdy s ohledem na dospění k názoru, že co do základu tohoto nároku, ten dán není, rozhodl rozsudkem částečným. Soud s ohledem na shledání tohoto nároku co do základu neopodstatněným, pak nečiní závěry týkající se daňových přiznání žalobce provedených k důkazu u jednání dne 20.11.2019. 6. Skutkovým zjištěním soudu je, že žalobce byl v posici [anonymizováno] trestně stíhán v řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 38/2013, když byl v řízení před soudem I. stupně a v na to navazujícím odvolacím řízení zproštěn obžaloby, pro pokračující pomoc k [anonymizováno 14 slov] [ustanovení pr. předpisu] ([anonymizována čtyři slova]), [anonymizováno] [anonymizováno 14 slov] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno]) [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu], zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu (neboť skutky nejsou trestnými činy). 7. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve znění pozdějších předpisů, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 8. Podle ust. § 2 cit. zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. 9. Podle ust. § 7 odst. 1 cit. zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 10. Podle ust. § 8 odst. 1 cit. zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 11. Předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím státního orgánu je především existence nezákonného rozhodnutí, nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody a dále příčinná souvislosti mezi výše uvedenými atributy. 12. Podle ust. § 26 citovaného zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí s