17 C 11/2019-205 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15.3.2019 domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena jednak v souvislosti s 3 usneseními Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality, č. j. KRPU-1762/TČ-2009-040082 ze dne 8.1 2010, kterými bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na účtech žalobce: č. [bankovní účet], [anonymizována tři slova] [právnická osoba], a to ve výši 1 250 000 Kč s příslušenstvím, č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], a to ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím a č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], a to ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím a jednak v souvislosti s nesprávným úředním postupem, který žalobce spatřuje v nepřiměřené délce zajištění peněžních prostředků na jeho účtu. V souvislosti s rozhodnutími o zajištění peněžních prostředků, která považuje za nezákonná, žalobce požadoval 250 000 Kč, v souvislosti s nesprávným úředním postupem 150 000 Kč. Žalobce rovněž požadoval, aby se mu žalovaná omluvila za nemajetkovou újmu tím vzniklou v tomto znění:„ Omluva panu [celé jméno žalobce] za nemajetkovou újmu způsobenou zajištěním majetku v trestním řízení: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se omlouvá panu [celé jméno žalobce], [datum narození], neboť v trestním řízení vedeném nejprve u policejního orgánu pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], následně u Krajského soudu v Ústí nad Labem jako soudu prvního stupně pod sp. zn. 49 T 14/2010, poté u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 6 To 10/2012, 6 To 1/2014 a 6 To 39/2016, a nakonec u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tdo 112/2018 bylo vůči jeho osobě dne 8. ledna 2010 nezákonně rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na jeho účtech, přičemž tyto peněžní prostředky byly v důsledku nesprávného úředního postupu zajištěny po nepřiměřeně dlouhou dobu, v důsledku čehož mu vznikla nemajetková újma.“. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 18.1.2010, [číslo jednací]. Pravomocně byl žalobce zproštěn obžaloby rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9.4.2018, č. j. 6 To 39/2016-2069 O zrušení zajištění peněžních prostředků na účtech žalobce rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 8.6.2018, č.j. 49 T 14/2010-2100, které nabylo právní moci dne 19.6.2018. K předběžné uplatnění nároku žalobce uvedl, že jej u žalované uplatnil dne 8.10.2018. Dne 13. 3 2019 žalovaná sdělila žalobci, že mu náhradu nemajetkové újmy nepřiznává. 2. Žalobce tvrdil, že usnesení o zajištění peněžních prostředků byla nezákonná, neboť pro jejich vydání nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, konkrétně vyšší stupeň pravděpodobnosti, že daný majetek je nástrojem či výnosem z trestné činnosti. Žalobce využil všech zákonem předvídaných prostředků, aby dosáhl jejich zrušení. Všechna usnesení o zajištění byla zrušena usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. 49 T 14/2010-2100 (právní moc dne 19.6.2018), které je také stiženo vadami, nicméně proti němu žalobce stížnost nepodával s ohledem na její odkladný účinek. V důsledku tvrzených nezákonných rozhodnutí došlo k zásahu do osobní a morální sféry žalobce, byla poškozena jeho čest a pověst v okolí. Dodnes je žalobce bankou veden jako nespolehlivá osoba. V této souvislosti trpěl i zdravotními obtížemi, zejména stresem, nespavostí, nechutenstvím a celkovou apatií. Rovněž žalobcova rodina trpěla, byly narušeny vztahy s vnoučaty. Žalobce ztratil zájem o dlouhodobě pěstované koníčky. Od žalobce se odvrátili jeho obchodní partneři, bylo mu znemožněno zablokovanou částku hospodářsky využít. 3. K nemajetkové újmě v souvislosti s nepřiměřenou délkou zajištění peněžních prostředků žalobce uvedl, že zajištění trvalo nepřiměřenou dobu, šlo o neproporcionální zásah do vlastnického práva. Trestní věc nebyla dle žalobce nijak zvlášť složitá, což plyne již z podání obžaloby přibližně 7 měsíců po zahájení trestního stíhání. Délka řízení byla zapříčiněna především postupem odvolacího soudu, přičemž k nápravě došlo až zásahem Nejvyššího soudu. Žalobce poukázal i na vyloučení dvou soudců odvolacího soudu rozhodnutím Nejvyššího soudu. Žalobce k délce řízení nijak nepřispěl ani nezatěžoval orgány činné v trestním řízení nadbytečnými či zbytečně obsáhlými podáními. Žalobce pouze podal proti usnesení o zajištění peněžních prostředků stížnost jako zákonem předvídaný opravný prostředek a dále též žádal o zrušení předmětného zajištění. Zvýšený význam je dán typově, neboť šlo o řízení trestní. 4. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Učinila nesporným, že žalobce u ní dne 8.10.2018 nárok uplatnil. K projednání žádosti žalobce došlo dne 13.3.2019. Žalovaná uplatněnému nároku nevyhověla, když konstatovala, že není dán odpovědnostní titul jako první podmínka k vyvození odpovědnosti státu. Dle žalované žalobcem označená rozhodnutí nesplňují definiční znaky nezákonného rozhodnutí dle OdpŠk, neboť nebyla pro nezákonnost zrušena ani změněna. Usnesením Vrchního soudu v Praze bylo rozhodnuto o zrušení zajištění peněžních prostředků, nikoli o zrušení předmětných usnesení o zajištění. Pokud žalobce namítal vady tohoto usnesení, měl podat opravný prostředek. V kompenzačním řízení již věcné vady namítat nelze. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2015, sp.zn. 30 Cdo 3310/2013. 5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce dne 8.10.2018 předběžně uplatnil svůj nárok u žalované, která mu stanoviskem ze dne 13.3.2019 nevyhověla. Mezi účastníky bylo sporné, zda v posuzovaném trestním řízení byla vydána nezákonná usnesení o zajištění peněžních prostředků žalobce a zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce trvání zajištění peněžních prostředků, a pokud ano, zda za to žalobci náleží odškodnění v peněžité podobě a omluva. 6. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání. 7. Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn 49 T 14/2010, soud v rozsahu potřebném pro posouzení a rozhodnutí věci zjistil, že policejním orgánem bylo vydáno usnesení ze dne 18.1.2010, kterým bylo zahájeno trestní stíhání proti žalobci a to z důvodu podezření ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 písm. a) tr.zákoníku s tím že toto bylo doručeno 2.2.2010 žalobci. Stížnost žalobce proti zahájení trestního stíhání byla usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 15. 3. 2010 [číslo jednací], zamítnuta. Usnesením policejního orgánu ze dne 8.1.2010 čj. [anonymizováno] [číslo], které bylo žalobci doručeno dne 19.1.2010 policejní orgán zajistil peněžní prostředky ve výši 1 250 000 Kč s příslušenstvím na účtu č. [bankovní účet] [anonymizována čtyři slova], a.s., majitel účtu žalobce. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost ze dne 22.1.2010, která byla doručena policejnímu orgánu dne 25.1.2010. Usnesením policejního orgánu ze dne 8.1.2010 čj. [anonymizováno] [číslo], které bylo žalobci doručeno dne 19.1.2010 policejní orgán zajistil peněžní prostředky ve výši 1 200 000 Kč na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba], majitel účtu žalobce. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 22.1.2010 stížnost, která byla doručena policejnímu orgánu dne 25.1.2010. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10.2.2010 byla stížnost žalobce proti usnesení o zajištění peněžních prostředků na účtu č. [bankovní účet] zamítnuta. Usnesením policejního orgánu ze dne 8.1.2010, čj. [anonymizováno] [číslo], které bylo žalobci doručeno dne 19.1.2010, policejní orgán zajistil peněžní prostředky ve výši 1 200 000 Kč na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] Proti tomuto usnesení policejního orgánu podal žalobce stížnost ze dne 22.1.2010, která byla doručena policejnímu orgánu dne 25.1.2010. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10.2.2010 byla stížnost žalobce proti usnesení, které se týkalo č. účtu [bankovní účet] zamítnuta. Usnesením Krajského soudu ze dne 10.2.2010 na čl. 431 byla stížnost žalobce proti usnesení, které se týkalo účtu č. [bankovní účet] zamítnuta. Žalobce žádal o uvolnění peněžních prostředků a to na všech třech účtech, žádostí ze dne 1.11.2010, která byla doručena Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 3.11.2010. Usnesením ze dne 25.1.2011 na č.l. 1108 byla tato žádost žalobce zamítnuta. Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost, o které rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8.3.2011 na č.l. 1126 tak, že ji zamítl. Další žádost o zrušení zajištění peněžních prostředků požádal žalobce dne 12.5.2018, a to na všech třech účtech v souvislosti s tím, že žalobce byl pravomocně zproštěn obžaloby rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9.4.2018. Této žádosti žalobce vyhověl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 8.6.2018 na čl. 2100 (právní moc dne 19.6.2018). Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23.9.2019 byl žalobce poté, co proti předchozímu zprošťujícímu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9.4.2018 podal dovolání, zproštěn obžaloby podle § 226