17 C 130/2020-387 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se po žalované domáhal odškodnění za majetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 3 092 Kč, která mu měla být způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem Vězeňské služby ČR (dále jen„ vězeňská služba“) v souvislosti s vzetím žalobce do vazby od [datum]. Nesprávný úřední postup vězeňské služby spatřoval žalobce v tom, že musel ve výkonu vazby hradit některé léčivé přípravky, přičemž zdravotní pojišťovna VZP mu je odmítla zpětně refundovat. Žalobou požadovaná částka odpovídá částkám, které žalobce musel ze svého vynaložit. 2. Žalovaná učinila nesporným, že žádost žalobce o odškodnění obdržela dne [datum]. Žádosti žalobce nebylo z její strany vyhověno, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne [datum]. Žalovaná namítla, že neshledala v postupu vězeňské služby nesprávný úřední postup. [ulice] služba nebyla povinna žalobce pojistit jako státního pojištěnce, neboť taková povinnost jí ze zákona neplyne. Dále se podané žalobě bránila námitkou, že žalobce neměl platné zdravotní pojištění na území ČR, byl pojištěn ve [příjmení] republice Německo (SRN), což sliboval doložit, ale nedoložil. Uzavřela, že ze strany vězeňské služby nebylo shledáno žádné porušení právních předpisů a navrhla žalobu zamítnout. 3. Usnesením vyhlášeným při jednání dne [datum] soud vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí nárok žalobce na zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nesprávným postupem při poskytování zdravotních služeb Vězeňskou službou a nesprávným úředním postupem Vězeňské služby při umístění žalobce do vazební věznice Ostrov od [datum]. 4. Soud věc projednal a rozhodl o ní při nařízeném jednání. Soud zamítl návrh na doplnění dokazováním vyžádáním zprávy vězeňské služby ohledně všech dalších výdajů žalobce, které mu v souvislosti s nákupem léčiv vznikly a to proto, že povinnost důkazní má žalobce, tuto nelze přenášet na žalovanou, potažmo na soud. Žalobce byl schopen soudu doložit účtenky z lékárny ohledně části jím požadovaného nároku, a tudíž měl být schopen doložit soudu i doklady další, jimiž by tvrzenou majetkovou újmu doložil, k čemuž jej soud v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř vyzval, poskytl mu k tomu lhůtu a o důsledcích nesplnění výzvy žalobce poučil. Přesto žalobce k výzvě soudu žádné další důkazy nepředložil. 5. Jelikož předmětem tohoto řízení je částka nižší než 10 000 Kč a odvolání tak proti rozsudku není přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), v odůvodnění je v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. popsán toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Z provedeného dokazování soud zjistil a má za prokázané, že žalobce u žalované nárok uplatnil a žaloba je u soudu projednatelná a dále že žalovaná ani z části nárok žalobce neuznala. Soud dále vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, a to, že žalobce nebyl v rozhodné době, kdy byl ve výkonu vazby zdravotně pojištěn u české zdravotní pojišťovny, přičemž nebylo sporným, že žalobce si léčiva ze svých prostředků zaplatit musel Dále bylo prokázáno, že žalobce vynaložil ze svých prostředků částku 1 687 Kč, jak plyne z účtenek lékárny [jméno] mezi [číslo] a [datum]. Bylo též prokázáno, že částka 377 Kč byla vynaložena za léčiva (anonymizována tři slova), které nejsou hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Dále bylo prokázáno, že u léčiva (příjmení) (příjmení) 150 mg, (anonymizována dvě slova), (anonymizována tři slova) 100 mg, (anonymizováno) 10mgx20tbl a (anonymizována dvě slova) 5mg tbl. NOB 30 je orientační doplatek podle databáze SÚKL nad rámec úhrady z veřejného zdravotního pojištění celkem za uvedená léčiva v žalobcem prokázaném zakoupeném množství 602,50 Kč. Výsledná částka, kterou by žalobce uhradil, pokud by byl pojištěncem české zdravotní pojišťovny tak činí 707,50 Kč. 7. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně. 8. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 9. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 10. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 11. Podle § 13 odst. 1 věty pevní OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. 12. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. 13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 15. Podle § 7 odst. 1 písm. h) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ VeřPoj“) stát je plátcem pojistného prostřednictvím státního rozpočtu za osoby ve výkonu zabezpečovací detence nebo vazby, osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osoby ve výkonu ústavního ochranného léčení. 16. Podle § 8 odst. 3 VeřPoj povinnost státu platit pojistné za pojištěnce vzniká dnem, kdy se stát podle § 7 stává plátcem pojistného. Tato povinnost zaniká dnem, ke kterému stát přestal být podle § 7 plátcem pojistného. 17. Podle § 8 odst. 4 věty první, druhé a třetí VeřPoj pojištěnec není povinen platit pojistné po dobu, kdy je dlouhodobě v cizině, pokud je v cizině zdravotně pojištěn a učinil o této skutečnosti u příslušné zdravotní pojišťovny písemné prohlášení. Povinnost platit pojistné však zaniká až dnem, který pojištěnec v prohlášení podle věty prvé uvedl, ne však dříve než dnem následujícím po dni, kdy toto prohlášení bylo doručeno příslušné zdravotní pojišťovně. Od stejného dne až do dne, kdy se pojištěnec u příslušné zdravotní pojišťovny opět přihlásil, nemá pojištěnec nárok na poskytování hrazených služeb. 18. Podle § 18 odst. 4 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o výkonu vazby“), náklady na zdravotní služby poskytované obviněnému, který není pojištěncem podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění a který nemůže náklady hradit z vlastních prostředků uložených ve věznici, hradí v rozsahu nákladů souvisejících s poskytnutím neodkladné a akutní zdravotní péče a u cizinců v rozsahu nákladů podle zákona upravujícího pobyt cizinců na území České republiky (ulice) služba z prostředků státního rozpočtu, pokud úhrada nákladů není zajištěna jinak; to platí i v případě, že obviněný nemůže uhradit náklady na zdravotní služby provedené v zájmu zachování jeho zdravotního stavu nad rámec péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění nebo ze státního rozpočtu nad rámec mezinárodních dohod, kterými je Česká republika vázána. 19. Podle § 21 odst. 6 písm. h) zákona o výkonu vazby obviněný je dále povinen uhradit náklady zdravotních služeb poskytnutých v zájmu zachování nebo zlepšení jeho zdravotního stavu nad rámec zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo ze státního rozpočtu nad rámec mezinárodních dohod, kterými je Česká republika vázána. 20. Podle § 2 odst. 1 písm. l zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vězeňská služba poskytuje zdravotní služby ve svých zdravotnických zařízeních osobám ve výkonu vazby, osobám ve výkonu zabezpečovací detence a osobám ve výkonu trestu odnětí svobody, příslušníkům a občanským zaměstnancům Vězeňské služby; v případě potřeby zabezpečuje zdravotní služby u mimovězeňských poskytovatelů zdravotních služeb. 21. Soud dále vycházel z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne [datum] o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, v konsolidovaném znění (dále jen„ nařízení č. 883/2004“). 22. Pojem nesprávného úředního postupu není ani v OdpŠk definován, přičemž současně není spojen jen s rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci. Znak nesprávnosti úředního postupu je třeba obecně vztahovat k porušení předepsaných pravidel, a takové porušení se nemusí ve své době jevit samo o sobě nezákonné. V době deliktního jednání mohl být postup v plném souladu s pravidly, avšak protože zapříčinil vznik škody nebo nemajetkové újmy, je třeba jej mít podle jeho následku objektivně (bez ohledu na zavinění) za nesprávný (srov. [příjmení], F., [jméno], P., [příjmení], F. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. K § 13, dostupné v systému ASPI). 23. Podstatou souzené věci je, zda v postupu vězeňské služby je možné spatřovat nesprávný úřední postup a pokud ano, zda byl příčino