17 C 134/2021-86 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] po žalované původně domáhal částky 160 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., a odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdpŠk“), způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Třebíči pod sp. zn. [spisová značka] (dále také jen„ posuzované řízení“). Žalobce uvedl, že návrhem ze dne [datum] se jako otec nezletilých dětí [jméno], [jméno] a [jméno], domáhal úpravy poměrů pro dobu po rozvodu, a to v souvislosti s rozpadem vztahu s manželkou a matkou nezletilých. Jelikož se rodiče na fakticky předjednané a realizované střídavé péči následně neshodli, a to z důvodu na straně matky, byl opatrovnický soud nucen provádět v rámci řízení podrobnější dokazování, včetně zadání znaleckých posudků. Procesní soud prvního stupně vydal rozsudek po více než roce od zahájení řízení dne [datum], kdy všechny nezletilé děti svěřil do výchovy matky. Odvolací Krajský soud v Brně se věcí zabýval na základně odvolání žalobce, kdy rozhodl po dalším přibližně půl roce rozsudkem ze dne [datum] s tím, že tento rozsudek ohledně výchovného prostředí potvrdil a změnil jej pouze ohledně výše vyživovací povinnosti. Na základě ústavní stížnosti žalobce, podané dne [datum], do části rozsudku odvolacího soudu, jenž se týkala úpravy poměrů pro dobu po rozvodu, ve věci rozhodoval Ústavní soud nálezem ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], kdy napadenou část rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum], zrušil. Odvolací soud poté doplnil dokazování o nový znalecký posudek a dne [datum] vydal v pořadí druhý rozsudek, jimž potvrdil rozsudek procesního soudu prvního stupně, i ohledně úpravy poměrů po dobu po rozvodu. Na základě další ústavní stížnosti žalobce, podané dne [datum], do rozsudku odvolacího soudu, ve věci znova rozhodoval Ústavní soud, který usnesením ze dne [datum], sp. zn. II [číslo], ústavní stížnost odmítl. Toto usnesení bylo doručeno žalobci dne [datum] a řízení tak po více než 3 letech definitivně skončilo. Žalobce tvrdí, že v době od prosince 2019 do června 2020 došlo k průtahům a zmatkům na straně procesních soudů obou stupňů, a to v rámci řízení o předběžných opatřeních. Po vyhlášení nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], k čemuž došlo dne [datum], matka odmítala požadovanou a dříve praktikovanou střídavou péči, a vše v polovině prosince 2019 dospělo do situace, kdy se opatrovnické soudu znovu zabývaly návrhy obou rodičů na vydání předběžných opatření. Na návrh matky z [datum] bylo vydáno usnesení, jímž bylo nařízeno předběžné opatření o zatímním svěření nezletilých do péče matky. Dne [datum] podal žalobce, coby otec, návrh na vydání předběžného opatření, jímž se domáhal předání dětí do střídavé péče rodičů. Žalobce tvrdí, že o tomto návrhu nebylo nikdy žádným soudem jakkoli rozhodnuto a tento byl ignorován. Dne [datum] podal žalobce k Okresnímu soudu v Třebíči návrh na vydání (změnu) předběžného opatření ze [datum] (na návrh matky), a současně odvolání do jeho výroků I. a III. Tento návrh byl zamítnut. Proti tomuto zamítavému rozhodnutí podal žalobce odvolání dne [datum], přičemž teprve při jednání odvolacího soudu dne [datum] se dozvěděl, že odvolací soud rozhodl o podaných odvoláních proti rozhodnutím ze dne [datum] a ze dne [datum], na začátku března 2020 s tím, že obě napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil procesnímu soudu prvního stupně k novému projednání. Tato zrušující rozhodnutí však žalobci, respektive jeho právnímu zástupci nebyla nikdy v průběhu řízení žádným z procesních soudů v posuzovaném řízení doručena a žalobce tak až do června 2020 ani nevěděl, že existují. Přípisem za dne [datum] Okresní soud v Třebíči žalobci oznámil, že ve věcech předběžných opatření již nebude rozhodovat, neboť řízení skončilo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], které je pravomocné. K okolnostem a kritériím pro stanovení výše požadovaného nároku žalobce uvedl následující. K celkové složitosti řízení, že projednávaná věc byla běžně složitá, dle jeho názoru o ní mohlo být řádně a v přiměřené lhůtě rozhodnuto, což se ovšem v důsledku chybného postupu a rozhodování procesních soudů nestalo. V tomto směru poukazuje na to, že soudy mají rozhodovat ve věcech péče o nezletilé s největším urychlením, zpravidla do 6 měsíců. Podle názoru žalobce platí o to více ve věcech předběžných opatření. V tomto směru žalobce poukazuje na § 471 zákona o zvláštních řízeních soudních, a na § 184 odst. 3 kancelářského řádu. Z hlediska případného podílu žalobce na délce řízení žalobce uvedl, že nikdy nezavdal žádnou příčinu k průtahům v řízení. Uvedl, že pouze v zákonných lhůtách využil právo na podání opravných prostředků. Z hlediska počtu stupňů soudních orgánů, které ve věci rozhodovaly, žalobce uvedl, že věc byla projednávána před obecnými soudy ve dvou stupních, a též opakovaně u Ústavního soudu. Specifiky byly projednávány návrhy na vydání předběžných opatření před soudy ve dvou stupních s tím, že za dobu 6 měsíců nedošlo k vydání žádného pravomocného rozhodnutí. Z hlediska významu pro osobu žalobce, žalobce uvádí, že pro žalobce, coby otce, byl předmět řízení naprosto zásadní s dopady na jeho budoucí osobní a rodinný život. Žalobce má za to, že závažná újma mu byla způsobena zejména vadným rozhodováním na základě nepoužitelného znaleckého posudku, dále průtahy při projednávání návrhů na vydání předběžných opatření, respektive při vyřizování opravných prostředků, což mělo za následek, že se žalobce nemůže podílet na výchově dětí v rámci střídavé výchovy. Žalobce má za to, že při včasném a řádném rozhodování by k ničemu takovému nedošlo, neboť před vydáním pravomocného vadného rozhodnutí (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum]) byla střídavá výchova realizována a fakticky fungovala, ještě tehdy možnou nápravu zmařilo nesprávné rozhodování a neomluvitelné průtahy v záležitostech předběžných opatření, kdy procesní soudy obou stupňů nedoručovaly rozhodnutí žalobci, a byly několik měsíců nečinné, což mělo ten následek, že řízení ve věci samé mezi tím pravomocně skončilo. Dle žalobce by základní částka zadostiučinění měla činit 80 000 Kč, tedy 20 000 Kč za rok, a měla by být zdvojnásobena, s ohledem na zákonem předpokládanou zkrácenou délku řízení 6 měsíců ve věcech péče o nezletilé. Ke snížení základní částky je dle žalobce možné přistoupit nanejvýš o 20% v důsledku jejího projednání na dvou stupních soudů a před Ústavním soudem, naopak ke zvýšení o 20% lze přistoupit z důvodu, že žalobci nelze vytýkat nic v souvislosti s průtahy, a o dalších 50% by měla být částka navýšena z důvodu značného významu předmětu řízení pro žalobce. Dále má žalobce za to, že by mělo dojít k navýšení o dalších 50% a to samostatně za průtahy v řízení o předběžných opatřeních. Za adekvátní základní částku tak žalobce považuje žalovanou částku 160 000 Kč. K uplatnění nároku u žalované, žalobce uvedl, že podáním ze dne [datum] se obrátil na Ministerstvo spravedlnosti a uplatnil nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, ve výši 160 000 Kč. Žalovaná ve lhůtě 6 měsíců nereagovala, ani stanoviskem, ani poskytnutím nějakého plnění. Žalobce se dále domáhá zákonného úroku z prodlení, a to od [datum], a dále náhrady nákladů řízení. 2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní dne [datum] nárok za poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 160 000 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného před Okresním soudem v Třebíči, pod sp. zn. [spisová značka] uplatnil. Žalovaná nárok shledala částečně důvodným, a žalobci přiznala a poskytla zadostiučinění ve výši 26 563 Kč. Toto bylo žalobci sděleno stanoviskem ze dne [datum]. Po stručné rekapitulaci obsahu posuzovaného řízení a odkazech na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva žalovaná uvedla, že vycházela z toho, že celková délka řízení činila 3 roky a 1 měsíc, procesně bylo rozhodováno na dvou stupních soudních soustavy a Ústavním soudem. Meritorně bylo rozhodováno 1x soudem nalézacím, 2x soudem odvolacím a 2x Ústavním soudem. Věc vykazovala jistou míru procesní i skutkové složitosti s tím, že ve věci byly vypracovány 2 znalecké posudky z oboru klinický psychologie, a psychologie dětí. Z hlediska procesního byla řešena námitka podjatosti opatrovníka, dále návrhy na vydání předběžných opatření, kdy návrh otce byl projednáván i soudem odvolacím. V průběhu řízení také byla účastníkům nařízena mediace. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotila jako vyšší, byť současně uvedla, že jej nelze přeceňovat, neboť žalobce, coby otec nezletilých, se domáhal střídavé výchovy, avšak byl na všech stupních procesně neúspěšný, když děti byly vždy svěřeny do péče matky, přičemž