17 C 218/2020-243 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 148 954,65 Kč coby náhrady majetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem, kdy procesní soudy v 11 řízeních nenechaly otázku, zda je divadelní inscenace samostatným autorským dílem posoudit Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ SDEU“), a rozhodly o ní samy. Nesplnily tak svoji procesní povinnost uvedenou v čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie v konsolidovaném znění (dále jen„ SFEU“), čímž se dopustily nesprávného úředního postupu. K předmětu označených řízení, v nichž namítá nesprávný úřední postup procesních soudů, žalobce uvedl, že se v nich domáhal úhrady bezdůvodného obohacení spočívajícího v bezlicenčním užívání divadelních inscenací, které vytvořil jeho otec [jméno] [celé jméno žalobce]. Podstatou věci ve všech označených řízeních bylo to, zda je divadelní inscenace samostatným autorským dílem, odlišným od dramatického textu, který je její součástí. Pojem divadelní inscenace musí být vykládán ve všech státech Evropské unie jednotně a případný spor o to, zda je divadelní inscenace autorským dílem je příslušný řešit pouze SDEU, kterému byly národní soudy povinny tuto otázku předložit, čehož se v předmětných řízeních žalobce dovolával. Dle žalobce je zjevné, že by SDEU rozhodl o tom, že divadelní inscenace je autorské dílo, neboť naplňuje znaky, které pro autorská díla stanovuje Bernská úmluva, případně smlouva WIPO o právu autorském, která na Bernskou úmluvu odkazuje, která je součástí práva EU. Žalobce vyjádřil nesouhlas s argumenty procesních soudů, proč SDEU předběžnou otázku nepředložily. V tomto směru žalobce odkázal na některé rozsudku, příkladmo na rozsudek C -310/17 ve věci Levola Hengelo, C -510/10 ve věci DR a TV2 Danmark či C -277/10 ve věci Luksan. V důsledku nesprávného úředního postupu došlo v předmětných 11 řízeních k zamítnutí podaných žalob, neboť se soudy přiklonily k závěru, který dle nich vyplývá z § 67 autorského zákona, a to, že česká právní úprava vylučuje, aby byla divadelní inscenace autorským dílem. Žalobce odkazuje na monografii Pavla Koukala: Autorské právo, public domain a lidská práva, MUNI, Brno 2019. Žalobce tak byl nucen díky výše uvedenému nesprávnému postupu procesních soudů spočívajícímu v nepředložení sporu k rozhodnutí SDEU o předběžné otázce, zaplatit náklady řízení, které se mu nevrátily. Konkrétně se žalobce domáhal v souvislosti s řízením vedeným u Krajského soudu v Hradci Králové, sp.zn. 16 C 6/2018 částky 4 146 Kč (3 146 Kč + 1 000 Kč za SOP, řízením vedeným u Krajského soudu v Hradci Králové, sp.zn. 16 C 2/2019 částky 10 465,20 Kč (8 465,20 Kč + 2 000 Kč SOP), řízením vedeným u Krajského soudu v Hradci Králové, sp.zn. 16 C 3/2019 částky 9 411,60 Kč (8 411,60 Kč + 1 000 Kč SOP), řízením vedeným u Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp.zn. 12 C 9/2018 částky 7 292 Kč (6 292 Kč + 1 000 Kč SOP), řízením vedeným u Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp.zn. 12 C 10/2018 částky 7 544 Kč (6 544 Kč + 1 000 Kč SOP), řízením vedeným u Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp.zn. 12 C 11/2018 částky 6 314,30 Kč (5 314,30 Kč + 1 000 Kč SOP), řízením vedeným u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, sp.zn. 73 C 1/2018 částky 3 900 Kč (2 900 Kč + 1 000 Kč SOP), řízením vedeným u Krajského soudu v Brně, sp.zn. 23 C 33/2018 částky 7 022 Kč (6 022 Kč + 1 000 Kč SOP), řízením vedeným u Krajského soudu v Brně, sp.zn. 23 C 9/2018 částky 9 155 Kč (8 155 Kč + 1 000 Kč [příjmení]), řízením vedeným u Krajského soudu v Brně, sp.zn. 23 C 34/2018 částky 57 879,74 Kč (56 879,74 Kč + 1 000 Kč SOP), řízením vedeným u Vrchního soudu v Olomouci, sp.zn. 4 Co 19/2019 částky 16 528 Kč (13 528 Kč + 3 000 Kč SOP) a řízením vedeným u Krajského soudu v Plzni, sp.zn. 19 C 20/2018 částky 9 296,81 Kč (8 296,81 Kč 1 000 Kč SOP), celkem tedy 148 954,65 Kč. Žalobce podrobil kritice rovněž způsob vedení řízení, kdy namítá, že některé procesní soudy bez dalšího provádění dokazování žalobu zamítly, jiné prováděly dokazování na několika jednání, čímž došlo k navýšení nákladů sporu. I tento postup má žalobce za nesprávný, kdy žalobce uvádí, že tento postup praktikoval zejména Krajský soud v Brně v řízení vedeném pod sp.zn. 23 C 34/2018. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] nárok uplatnil, že o něm žalovaná do šesti měsíců nezaujala žádné stanovisko. Žalovaná se podané žalobě bránila námitkou, že nesprávný úřední postup může být jen takový postup soudu v naříkaných řízeních, který se neprojeví ve vydaném rozhodnutí. Položení předběžné otázky SDEU je právním posouzením, které se v obsahu rozhodnutí odrazilo a je tak možné zvažovat pouze odpovědnost za nezákonné rozhodnutí. Dle žalované žádné rozhodnutí v žalobcem označených soudních řízeních nesplňuje definiční znak nezákonného rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Dále žalovaná namítla, že soudu v kompenzačním řízení nepřísluší věcný přezkum rozhodnutí soudů vydaných v předmětných řízeních. Pro absenci odpovědnostního titulu navrhla žalovaná žalobu zamítnout. 3. V replice ze dne [datum] na vyjádření žalované žalobce vyjádřil nesouhlas s postojem žalované, že předložení předběžné otázky SDEU souvisí s právním posouzením. Dle žalobce nebyla jiná možnost pro procesní soudy, než předběžnou otázku SDEU položit. Žalobce setrval i na svém názoru, že majetková újma povstala z nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepoložení předběžné otázky SDEU. Rovněž zdejšímu soudu žalobce navrhl, aby se s předběžnou otázkou obrátil na SDEU. 4. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění a dospěl k dále uvedeným závěrům o skutkovém stavu: 5. Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 16 C 6/2018 soud zjistil, že bylo skončeno rozsudkem ze dne 15. 3. 2018, č. j. 16 C 6/2018-113, který podle vyznačené doložky nabyl právní moci dne [datum]. Z odůvodnění rozsudku zjištěno, že procesní soud dospěl k závěru, že soudní praxe se otázkou divadelní inscenace, jako autorského díla, zabývala s odkazem na věc vedenou u Vrchního soudu v Praze pod sp.zn. 3 Co 22/2001, kdy byl schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. R 70/2002, s tam dále uvedenou právní větou. Podle názoru procesního soudu lze tuto judikaturu a zejména právní názor z ní vyplývající aplikovat i na tam souzenou věc, neboť původně autorský zákon i aktuální autorský zákon upravují postavení divadelního režiséra obdobně. Z usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2018 sp. zn. II ÚS 1862/18, na čl. 128 zjištěno, že ústavní stížnosti žalobce coby stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 3. 2018 č. j. 16 C 3/2018-85, ze dne 15. 3. 2018 č. j. 16 C 6/2018-113, a ze dne 29. 3. 2018 č. j. 16 C 1/2018-78 byly odmítnuty. 6. Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 16 C 2/2019 soud zjistil, že bylo skončeno rozsudkem ze dne 25. 6. 2019 č. j. 16 C 2/2019-162. Z rozsudku zjištěno, že řízení se co do částky 4 442,10 Kč zastavuje, ohledně zaplacení částky 8 589 Kč se žaloba zamítá. Podle vyznačené doložky toto rozhodnutí nabylo právní moci ohledně výroku I. o zastavení řízení dne [datum], a ohledně výroku II. a III. (nákladový výrok) dne [datum]. Z odůvodnění rozsudku zjištěno, že procesní soud konstatoval, že nevyhověl podnětu žalobce k podání předběžné otázky SDEU, neboť pro to nenašel důvod. Procesní soud odkazuje na čl. 267 SFEU. Procesnímu soudu není známo, že by předpisy činěné akty evropských orgánů, institucí a subjektů upravovaly otázku autorství režisérem divadelní inscenaci, natož aby tak činily odchylně od vnitrostátní české úpravy. Sám žalobce dovozoval rozpor právní úpravy, dovolával se při tom Bernské úmluvy a Římské úmluvy, což však nejsou právní předpisy Evropské unie, ale mezinárodní mnohostranné smlouvy, k jejíž interpretaci ve smyslu článku 267 SFEU předběžná otázka neslouží. Uvedené mezinárodní smlouvy zavazují smluvní státy, nikoli Evropskou unii, jako celek, a nejsou tak součástí komunitárního práva. Z tohoto důvodu není na místě položení předběžné otázky SDEU. Z usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV ÚS 2613/19, zjištěno, že tímto usnesením byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce, coby stěžovatele, proti rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2019 č. j. 16 C 1/2019-142, 16 C 2/2019-162 a 16 C 3/2019-151. 7. Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 16 C 3/2019 soud zjistil, že bylo skončeno rozsudkem ze dne 25. 6. 2019 č. j. 16 C 3/2019-151. Z rozsudku jištěno, že žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 7 422,34 Kč, se zamítá. Z odůvodnění rozsudku zjištěno, že procesní soud uvedl, že nevyhověl podnětu žalobce k podání předběžné otázky SDEU, neboť pro položení takové otázky nenašel důvod. Dále procesní soud uvedl, že podle čl. 267 SFEU má SDEU pravomoc rozhodovat