17 C 3/2020-180 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 146 666 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky do [datum] do [datum] a úroku z prodlení odpovídající 2 T REPO sazbě České národní banky od [datum] do zaplacení z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v Děčíně pod sp. zn. 24 T 22/2012, resp. 24 T 79/2011 a 50 T 4/2019 (dále také jen„ posuzované řízení“). Uvedl, že usnesením Policie ČR ze dne 3.12.2010, č.j. KRPU-25390-21/TČ-2010-040281, bylo proti němu zahájeno trestní stíhání, proti čemuž podal stížnost, která byla Okresním státním zástupcem v Děčíně zamítnuta i přes důvodné výhrady. Dne [datum] byla podána obžaloba (sp.zn. 1 ZT 646/2010), přičemž věc byla u soudu vedena pod sp. zn. 24 T 22/2012, posléze pod sp.zn. 24 T 79/2011. Již při předběžném projednání žaloby soud nerespektoval příslušnost soudů, na což následně upozornily soudy vyššího stupně. Následně byl ve věci vyhlášen odsuzující rozsudek ze dne 27.5.2014, č.j. 24 T 79/2011-232. Odvolání žalobce bylo následně vyhověno usnesením ze dne 10.3.2015, č. j. 5 To 313/2014-252 Odvolací soud upozornil na zásadní nedostatky včetně místní nepříslušnosti soudu k projednání některých skutků, nevypořádání se s námitkou promlčení vznesenou žalobcem již na počátku řízení až po zásadní nedostatky při zjištění skutkového stavu a vymezení doby spáchání skutku. Další nedostatky zjistil i Vrchní soud v Praze v rozhodnutí ze dne 20. 10. 2016, sp.zn. 9 Ntd 17/2016 Trestní stíhání bylo dne [datum] zastaveno, usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum] a nabylo právní moci dne [datum]. Řízení tak trvalo 8 let a 4 měsíce. Trestní stíhání považuje žalobce za šikanozní, neboť žalobce byl Policií ČR prověřován již od roku 2003. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Soud opakovaně odročoval hlavní líčení pro nepřipravenost soudu k jednání či z jiných důvodů na straně soudu, spočívající například v nezapůjčení přílohového spisu. Základní příčina nepřiměřenosti délky řízení byla v procesním postupu soudu, na což upozornily soudy vyšších stupňů. Po celou dobu byl žalobce v nejistotě o výsledku řízení, které navíc od počátku považoval za nedůvodné. Žalobce soud již od počátku upozorňoval na skutečnost, že byl již pravomocně odsouzen za totožné jednání v časovém úseku, do kterého bylo nutno zahrnout i jednání projednávané před soudem. Stejně tak upozorňoval od počátku na neúčelnost trestního řízení s ohledem na předešlá odsouzení. Řízení nebylo skutkově ani právně složité. Soudy ani nerespektovaly požadavek žalobce na zajištění bankovních výpisů pro účely obhajoby k přesnému vymezení doby spáchání skutku, což následně soudu vytkly i soudy nadřízené. Tyto účty byly následně bankou po desetileté lhůtě skartovány, čímž byl zmařen zásadní důkaz. Zastavení trestního stíhání pro neúčelnost bylo procesní řešení věci, aby žalobce nemusel být obžaloby zproštěn. Dále uvedl, že vymezení skutků od počátku odporovalo všem zásadám trestního řízení a ustálené judikatuře pro vymezení skutků, tak aby toto bylo v souladu se zákonem a zásadou obžalovací, což bylo následně vytýkáno i soudy nadřízenými. Dalším pochybením soudu bylo spojení věcí, kdy soud nechal věc projednávat soudem okresním, přičemž věc vedená pod sp. zn. 24 T 22/2012 byla v příslušnosti okresního soudu a věc vedená pod sp. zn. 24 T 79/2011 byla v příslušnosti krajského soudu a souvisela s již dvěma odsouzenými věcmi žalobce (spis vedený Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 51 T 7/2007 a 49 T 16/201). Dokazování soudu bylo taktéž zmatečné. Soud odročoval hlavní líčení kvůli opakování výslechu svědka, nezákonnému postupu soudu, pozdnímu vyžádání si spisu a jeho nedoručení soudu, příp. neseznámení soudu se spisem. Po změně dozorového státního zástupce, který dospěl k závěru, že s ohledem na skartační lhůtu bankovních výpisů, nelze vyhovět soudům vyšších stupňů, došlo k návrhu na zastavení trestního stíhání pro neúčelnost. Pro srovnání odkázal na nález ÚS sp. zn. II. ÚS 535/03 ze dne [datum]. Za rok řízení požadoval žalobce částku 20 000 Kč. K uplatnění nároku u žalované žalobce uvedl, že jej uplatnil dne [datum]. 2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] nárok uplatnil. Žalovaná však délku posuzovaného řízení zhodnotila jako přiměřenou a navrhla žalobu zamítnout. Zrekapitulovala posuzované řízení a uvedla, že to trvalo 8 let a 3 měsíce, ve věci rozhodoval soud okresní, krajský i vrchní a v řízení nedošlo k procesní nečinnosti soudů. Trestní řízení bylo složité, bylo vedeno pro několik skutků stíhaných jako zločin zpronevěry a přečin porušování povinností při správě cizího majetku. Žalobce se měl trestné činnosti dopouštět jako správce konkurzní podstaty několika úpadců, kdy měl porušit své zákonem dané povinnosti a způsobit tak škodu na majetkové podstatě úpadců. Bylo provedeno rozsáhlé dokazování, jak výslechem žalobce, několika svědků, tak bývalé konkurzní soudkyně, kterou musel soud zprostit mlčenlivosti. Soud prováděl dokazování listinnými důkazy, zejména konkurzními spisy. Žalobce se na délce řízení nepodílel, avšak několikrát požádal o odročení hlavního líčení. Žalovaná uvedla, že nelze přehlédnout, že v trestním řízení nebyl učiněn závěr o tom, zda žalobce skutky spáchal, či nikoliv. Žalovaná na jednu stranu ctí presumpci neviny, na druhou stranu žalobce nežádal o to, aby bylo v jeho trestním řízení pokračováno a tedy pro něj dopadlo příznivěji. Žalovaná má za to, že poskytování odškodnění v takových případech by mohlo vést k odškodňování skutečných pachatelů trestné činnosti, což by odporovalo dobrým mravům a spravedlnosti. Tímto není zpochybněn ani princip presumpce neviny, neboť žalobci, jakožto trestně stíhanému, byla dána možnost domoci se skončení řízení z pro něj příznivějšího důvodu, zejména pokud měl možnost trvat na projednání věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace (s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 30 Cdo 3485/2013 či 30 Cdo 717/2014). 3. Usnesením ze dne 7.1.2021, č.j. 17 C 3/2020-127, byl zamítnut návrh žalované na spojení věci s věcí vedenou pod sp.zn. 12 C 133/2019. Usnesením ze dne 17.5.2021, č.j. 17 C 3/2020-134, bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení věci vedené zdejším soudem pod sp.zn. 12 C 133/2019. Usnesením ze dne 24.1.2022, č.j. 17 C 3/2020-145, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2022, č.j. 91 Co 120/2022-157, bylo v řízení pokračováno. 4. Soud ve věci rozhodl při nařízeném jednání. 5. Na základě provedeného dokazování, soud učinil tato skutková zjištění a dospěl k následujícímu závěru o skutkovému stavu. [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] [Obsah přílohového spisu] 10. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] (č.l. 89-93) soud zjistil, že žalovaná nevyhověla nároku žalobce na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 146 666 Kč způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného Okresním soudem v Děčíně pod sp. zn. 24 T 79/2011 a krajským soudem v [obec] pod sp. zn. 50 T 4/2019, když dospěla k závěru, že délka řízení nebyla nepřiměřená. 11. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9.12.2009 sp. zn. 5 To 72/2009, soud zjistil, že jím byl zrušen napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 51 T 7/2007 a znovu jím [ulice] soud odsoudil obžalovaného (žalobce) k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let a současně nad obžalovaným uložil dohled a zákaz činnosti výkonu funkce správce a likvidátora obchodních společností a družstev na 10 let. 12. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 5 To 60/2013, soud zjistil, že jím byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2013, č. j. 49 T 16/2012-379 zrušen a bylo znovu rozhodnuto, že obžalovaný je vinen ze spáchání zde uvedeného jednání, kterým se dopustil zvlášť závažného zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a byl odsouzen ke společnému a souhrnnému trestu odnětí svobody na 3 roky, jehož výkon byl podmíněně odložen na 5 let za současného vyslovení dohledu. 13. Z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16.3.2021, č.j. 12 C 133/2019-123, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7.12.2021, č.j. 12 Co 248/2021-166, soud zjistil, že se v rámci uvedeného řízení žalobci dostalo odškodnění za období trestního stíhání od [datum] do [datum] v řízení vedeném posléze Okresním soudem v Děčíně, sp.zn. 24 T 79/2011. 14. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu, tak jak je tento popsán výše s tím, že za část řízení, které bylo posléze vedeno Okresním soudem v Děčíně, pod sp.zn. 24 T 22/2012, byl žalobce již odškodněn, a to za období od [datum] do [datum]. Ohraničení řízení je tak v tomto řízení širší, kdy tres