18 C 51/2020-165 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 8 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po podání žaloby s následujícím odůvodněním. Částka 8 000 000 Kč představuje škodu, která byla žalobci způsobena nesprávným úředním postupem soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] v trestním řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Pochybení uvedené soudkyně znemožnilo žalobci v procesním postavení poškozeného přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ust. § 147 odst. 1 trestního zákona řádně uplatnit a domáhat se nároku z poškození zdraví, mj. nároku na bolestné a ztížení společenského uplatnění. K poranění žalobce došlo dne 18. 8. 2013 během rytířského turnaje v okolí hradu Chojnik v Polsku. V souvislosti se zraněním žalobce byli [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], uznáni vinnými a odsouzeni rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka], k trestu odnětí svobody každý v trvání 6 měsíců, který jim byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Obžalovaným bylo zároveň uloženo, aby nahradili škodu [anonymizována tři slova]. Žalobce byl se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Pochybení soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] spatřuje žalobce v jeho nepředvolání na zahájení hlavního líčení, čímž mu znemožnila před zahájením dokazování se řádně připojit s náhradou škody nebo nemajetkové újmy. Dále se při hlavním líčení poškozeného nedotázala, zda navrhuje, aby obžalovaným byla uložena povinnost k náhradě škody a nemajetkové újmy. Opomenula, že poškozenému byl pro potřeby trestního řízení ustanoven opatrovník, a to paní [jméno] [příjmení], [role v řízení] [role v řízení], která rovněž nebyla předvolána za zahájení hlavního líčení. Nesprávným úředním postupem samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 byla poškozenému způsobena škoda, když nemohl uplatnit své nároky související s poškozením zdraví při trestném činu, tj. bolestné a ztížení společenského uplatnění. Vzhledem k délce trestního řízení, kde byla rozhodnutím soudu prvního stupně opakovaně zrušena, a věc projednával v dovolání obžalovaných i Nejvyšší soud ČR poškozenému uplynula promlčecí doba pro uplatnění těchto nároků vůči odsouzeným v rámci civilního řízení. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok podáním doručeným dne 2. 10. 2019. Žalovaná dále učinila nesporným průběh trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná nesporuje skutečnost, že žalobce byl během rytířského turnaje v okolí hradu Chojnik v Polsku dne 18. 8. 2013 zraněn s trvalými následky v souvislosti s nesprávným postupem při nabíjení historické převodovky hákovnice. V rámci trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] byl dne 14. 11. 2018 vydán rozsudek, jimž byli obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] odsouzeni za přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku. Poškozené [příjmení] [anonymizována dvě slova] byla přiznána náhrada škody ve výši 115 664 Kč a žalobce byl soudem se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalovaná nesporovala skutečnost, že v daném případě došlo ze strany samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 k závažnému procesnímu pochybení, když poškozeného [celé jméno žalobce] předvolala k hlavnímu líčení dne 13. 4. 2016 až na 11. hodinu, přestože hlavní líčení započalo od 9. hodin a tudíž mu znemožnila se před zahájením dokazování u hlavního líčení s nárokem na náhradu škody, včetně nemajetkové újmy, řádně připojit. Navíc bylo její povinností, kterou jí ukládá ust. § 206 odst. 2 trestního řádu, aby u hlavního líčení se dotázala poškozeného, zda navrhuje, aby obžalovanému byla uložena povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích způsobené trestným činem a v jakém rozsahu. Dále zcela pak přehlédla usnesení OSZ ve [obec], jímž byl poškozenému [celé jméno žalobce] ustanoven pro potřeby tohoto trestního řízení opatrovník pro výkon práv poškozeného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která však k hlavnímu líčení dne 13. 4. 2016 byla předvolána až na 11:15 hod. Uvedené žalovaná citovala z příslušeného rozhodnutí odvolacího soudu, dále poukazuje na to, že v bodě 31 tohoto rozhodnutí odvolacího soudu odvolací soud uvedl, že toto pochybení ze strany soudu prvního stupně nemohlo jakkoliv napravit, neboť poškození si odvolání nepodal. Žalovaná tedy sporuje, že v daném případě je dán žalobcem tvrzený odpovědnostní titul. Žalovaná uvádí, že z žaloby je zřejmé, že nesprávným úřední postup soudu se promítl ve vydaném rozhodnutí ve věci, tedy v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. [spisová značka], a to konkrétně ve výroku o náhradě škody. S poukazem na ust. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nelze dle názoru žalované považovat rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ani následující usnesení odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], za nezákonná rozhodnutí podle dikce ust. § 8 zák. č. 82/1998 Sb. Jak uvedl odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, nemohl tohoto pochybení ze strany soudu prvního stupně jakkoliv napravit, neboť poškození si odvolání nepodal. Z uvedených důvodů není dána existence odpovědnostního titulu. Žalovaná dále sporovala počátek běhu úroků z prodlení vzhledem k tomu, že žalované byla žádost o odškodnění doručena dne 2. 10. 2019, mohla být teoreticky v prodlení až ode dne 3. 4. 2020. Poukázala však na to, že žalobce v rámci šestiměsíční lhůty ani poté nevyčíslil výši uplatněného nároku. Podáním ze dne 15. 9. 2020 vzal žalobce částečně zpět co do částky 452 964 Kč s příslušenstvím. Nadále tak zůstala předmětem žaloby částky 7 547 036 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 12. 10. 2020 soud řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí zastavil. 3. Mezi účastníky bylo v řízení nesporné, že žalobce uplatnil svůj nárok předběžně u žalované podáním doručeným žalované dne 2. 10. 2019. Žalovaná nárok žalobce předběžně projednala, neshledala jej však důvodným. Tyto společnosti tak nebyly předmětem dokazování. 4. K výzvě soudu žalobce doplnil skutková tvrzení o tom, že proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 11. 2018 odvolání nepodal. Předmětné rozhodnutí bylo již čtvrtým vydaným rozsudkem v rámci řízení pod sp. zn. [spisová značka], když nejprve bylo dne 13. 6. 2016 rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 a obžalovaní byli uznáni vinnými. Toto však bylo na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2016 zrušeno a vráceno soudu k dalšímu řízení. Následně dne 19. 12. 2016 byl Obvodním soudem pro Prahu 10 vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní zproštěni obžaloby. Tento rozsudek byl následně Městským soudem v Praze usnesením ze dne 8. 2. 2017 zrušen a věc vrácena zpět tomuto soudu k dalšímu řízení. Dne 12. 4. 2017 byl vyhlášen další rozsudek, kterým byli obžalovaní uznáni vinnými. Následně dne 10. 10. 2017 bylo Městským soudem v Praze vyhlášeno usnesení, kterým byla odvolání žalobců zamítnuta, ale následně dne 29. 8. 2018 bylo vyhlášeno usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým byla předcházející rozhodnutí k dovolání obžalovaných zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dne 14. 11. 2018 byl Obvodním soudem pro Prahu 10 vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní uznáni vinnými. Proti prvnímu meritornímu rozsudku si podali odvolání pouze obžalovaní. Žalobce ani jeho opatrovník si proti prvnímu meritornímu rozhodnutí odvolání nepodali. Žalobce usuzuje, že pokud žalobce nenapadl odsuzující rozsudek a v něm uvedený výrok o náhradě nemajetkové újmy, nemohl soud prvního stupně tomuto přiznat nárok na náhradu nemajetkové újmy ve větším rozsahu, než učinil v prvním odsuzujícím rozsudku. Pokud by bylo odvolání žalobcem podáno, tak by s ohledem na zásadu reformace in peius odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 11. 2018 by muselo být zamítnuto. Žalobce dále doplnil skutkové tvrzení ohledně ustálení zdravotního stavu žalobce, přičemž uvedl, že zdravotní stav žalobce byl neměnný přinejmenším od 15. 10. 2015. 5. Z trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. [spisová značka], vzal soud za prokázané, že na základě podaného trestního oznámení [jméno] [příjmení] bylo následně usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 12. 5. 2014 zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pro spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. V důsledku jednání obviněných utrpěl žalobce tato zranění: tříštivou zlomeninu lebeční kosti se zakrytím úlomků, zlomeni