18 C 92/2018-293 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhají zaplacení částky 3 000 000 Kč pro každou z žalobkyň jako náhrady nemajetkové újmy a dále náhrady škody ve výši 477 600 Kč ve vztahu žalobkyni b) a k žalobkyni c). V odůvodnění žaloby uvedly, že škoda a nemajetková újma vznikla žalobkyním v důsledku nezákonných rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně a Krajského soudu v Brně, a to konkrétně rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 1. 2006, č. j. [číslo jednací], rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 8. 2010, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2011, č. j. [číslo jednací] a rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne 13. 8. 2012, č. j. [spisová značka]. Ke škodě na straně žalobkyň b) a c) došlo tím, že soudy při rozhodování a výživném na nezletilé děti v období od února 2007 do března 2014 vydaly řetězec nezákonných rozhodnutí, v nichž chybovaly trojím způsobem ve třech různých etapách. Otec nezletilých dětí v době prvního rozhodování o výživném kromě svých příjmů ze závislé činnosti vlastnil též nemovitý majetek (spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny na nemovitostech rodinný dům [adresa] na pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo], pozemcích parc. č. [anonymizováno] [číslo], parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. Nemovitost převedl darovací smlouvou v září 2008. Ze strany soudu však byla při rozhodování o výživném tato zásadní skutečnost, že otec vlastnil zpeněžitelný nemovitý majetek zcela ignorována. Soud tedy nezhodnotil komplexní majetkové poměry otce, ani potencionalitu jeho příjmů. Nezákonným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 1. 2006, č. j. [číslo jednací], bylo otci stanoveno výživné na obě dcery v součtu ve výši 3 500 Kč (2 000 Kč pro nezletilou [jméno] a 1 500 Kč pro nezletilou [jméno]), a to při zohlednění pouze jeho příjmů ze závislé činnosti ve výši 19 300 Kč. Při zohlednění vlastnictví nemovitosti mělo být výživné pro obě dcery otci stanoveno ve výši 30 % z jeho příjmů, tj. asi ve výši 12 000 Kč měsíčně. Obě dcery byly zkráceny v součtu 161 500 Kč. Otec v září 2008 daroval nemovitost své nové manželce a vzal se bez důležitého důvodu majetkového prospěchu. Okresní soud ve Zlíně v rozsudku ze dne 16. 8. 2010, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2011, č. j. [číslo jednací], k tomuto nepřihlédl a stanovil výživné pro nezletilou [jméno] na částku nejprve 6 200 Kč měsíčně a od 30. 4. 2010 na částku 6 800 Kč měsíčně, a od 1. 7. 2010 do budoucna na částku 7 200 Kč měsíčně a pro nezletilou [jméno] od 30. 6. 2010 na částku 5 600 Kč měsíčně, od 1. 7. 2010 na částku 6 000 Kč měsíčně. Odvolací soud sice vzal v potaz skutečnost, že otec se v září 2007 bez důležitého důvodu vzdal majetkového prospěchu, ovšem tento vyčíslen v nepochopitelně nízké výši 700 000 Kč, ačkoliv mělo být počítáno s potenciálním příjmem otce ve výši 2 455 092 Kč. Soud měl tedy při stanovení výživného vycházet z daleko vyššího příjmu, než učinil. Ušlý majetkový prospěch ve výši 2 455 092 Kč (kupní cena, za kterou byla nemovitost následně prodána ve výši 3 100 000 Kč, mínus investice ve výši 644 908 Kč), tak po dobu 3 let od darovacího úkonu představoval částku 68 197 Kč měsíčně spolu s příjmem otce ze závislé činnosti 23 600 Kč až 25 000 Kč, tak příjem otce dosahoval 91 797 Kč až 93 197 Kč. Soudy dále nepřihlédly k příjmům otcovi současné manželky. V uvedeném období tak mělo být otci stanoveno výživné ve výši nejméně 33 000 Kč měsíčně. V následném období od září 2011 mělo být vycházeno z příjmů otce ve výši 25 000 Kč měsíčně a dále o navýšení jeho životní úrovně o 5 000 Kč měsíčně vzhledem k příjmu jeho manželky. Otci tak mělo být stanoveno výživné pro obě dcery ve výši 10 200 Kč měsíčně. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. 8. 2012 však bylo oběma nezletilým dcerám stanoveno výživné v součtu pouze ve výši 8 300 Kč měsíčně (4 700 Kč na nezletilou [jméno] a 3 600 Kč na nezletilou [jméno]). Celková majetková újma vzniklá oběma dcerám k době jejich zletilosti v důsledku uvedených nezákonných rozhodnutí dle žalobkyň činila celkem částku 955 200 Kč. V důsledku nezákonných rozhodnutí soudu vznikla na straně všech tří žalobkyň nemajetková újma, která spočívá především v duševních útrapách, nervovém vypětí a nejistotě, které jsou spojené s mnohaletým protiprávním stavem a vedením dlouhých a vyčerpávajících soudních sporů proti otci nezletilých dětí. [příjmení] [jméno] musela dokonce několikrát navštívit dětského psychiatra. Matka se s dětmi dostala do špatné finanční situace vzniklé soustavným nesprávným určováním výše výživného a to způsobilo matce a oběma dětem po mnoho let četné problémy kvůli vynucenému zrušení úrazové pojistky. Kvůli tomuto přišla žalobkyně o náhradu za úraz dcery [jméno] a posléze též o náhradu za úraz, po němž žalobkyně skončila v částečném invalidním důchodu. Dcery nemohly navštěvovat kroužky důležité pro jejich psychický rozvoj, kdy kupříkladu dcera [jméno] nemohla navštěvovat speciální školu v [obec] a nebylo možné zajistit její účast na závodech v jízdě na koni. Děti trpěly i ve škole, neboť díky nedostatku finančních prostředků nemohly absolvovat většinu akcí pořádaných školou (lyžařské zájezdy, výlety, atd.) a dočkaly se ústrků ze strany spolužáků (nadávky typu socky, apod.). Žalobkyně dovozují nezákonnost shora uvedených rozhodnutí ze skutečnosti, že Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II ÚS 756/16 ze dne 14. 6. 2016 zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 8. 12. 2015, č. j. [číslo jednací], a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. 3. 2015, č. j. [spisová značka], a ve svém nálezu konstatoval, že soudy při určování výživného pouze„ stěžovatelce opakují, že hodnoty spoluvlastnického podílu nalezla odraz při určování výživného nezletilých, ale tím nereagují na námitky stěžovatelky, že výše částky, ze které soud vycházel se později ukázala jako nedostatečná a majetkový prospěch, kterého se otec darováním vzdal, byl tak mnohem větší než jak bylo předjímáno při určování výživného. Ústavní soud dále vytkl soudu prvních stupňů, že tyto nedostatečně zjištěné majetkové poměry, když se nezabývaly příjmy jeho manželky. Soud měly v projednávané věci nepochybně přihlédnout i k příjmům otcovy současné manželky. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 30. 11. 2016 uplatnily nárok na náhradu škody a poskytnutí přiměřené zadostiučinění jako náhradu nemateriální újmy z titulu nezákonného rozhodnutí a z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně a) požadovala náhradu nemajetkové újmy a náhradu majetkové škody v celkové výši 7 500 000 Kč vzniklé prodejem bydlení ve výši 1 500 000 Kč, psychickým vývojem a špatných sociálním postavením ve výši 3 000 000 Kč, prodejem chaty ve výši 1 000 000 Kč, úrazem ve výši 1 000 000 Kč a špatně určeným výživným ve výši 1 000 000 Kč. Žalobkyně b) požadovala náhradu nemajetkové újmy a majetkové škody v celkové výši 8 700 000 Kč vzniklé prodejem bydlení ve výši 1 500 000 Kč, psychickým vývojem a špatným sociálním postavením ve výši 3 000 000 Kč, prodejem chaty ve výši 1 000 000 Kč, úrazy ve výši 200 000 Kč a špatně určeným výživným ve výši 3 000 000 Kč. Žalobkyně c) požadovala náhradu nemajetkové újmy a majetkové škody v celkové výši 8 553 000 Kč vzniklé krácením výživného ve výši 35 000 Kč, prodejem bydlení ve výši 1 500 000 Kč, psychickým vývojem a špatným sociálním postavením ve výši 3 000 000 Kč, prodejem chaty ve výši 1 000 000 Kč, stavebním spořením ve výši 18 000 Kč a špatně určeným výživným ve výši 3 000 000 Kč. Žádosti žalobkyň nebylo žalovanou vyhověno. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že v předmětném řízení došlo k vydání nezákonných rozhodnutí ve smyslu ust. § 7, 8 zákona č. 82/1998 Sb., a to sice rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 8. 12. 2015, č. j. [číslo jednací] a rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne 18. 3. 2015, č. j. [spisová značka], jenž byly zrušeny nálezem Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. [ústavní nález]. Žalovaná však uvedla, že žalobkyně vznik a výši nemajetkové újmy dostatečně neprokázaly a nedoložily. Co se týká nároku na náhradu škody, uvedená pochybení vytčená v nálezu Ústavního soudu byla následně dalšími soudními rozhodnutími napravena, což vyústilo v uzavření, resp. schválení dohody rodičů o vyživovací povinnosti dne 15. 3. 2018. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 4. 2018 O výživném bylo v rámci předmětného řízení pravomocně rozhodnuto, přičemž se jedná o rozhodovací nezávislou činnost soudu, do níž nelze jakkoli zasahovat. Žalovaná tedy navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. 3. Ze spisu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané následující: Dne 26. 10. 2006 podala matka návrh na zvýšení výživného, a to na částku 5 500 Kč ve vztahu k dceři [jméno] a na částku 7