20 C 115/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhá po žalované náhrady škody ve výši 125 603 Kč z titulu nesprávného úředního postupu dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen jako„ zákon“). Žalobce ve své žalobě uvedl, že byl pověřen provedením exekuce, která byla vedena pod sp. zn. [spisová značka], v průběhu řízení povinný uhradil na nákladech exekuce částku ve výši 125 603 Kč. Usnesením [název soudu] ze dne 20. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], došlo k zastavení exekuce v celém rozsahu, neboť rozhodčí nález, který byl exekučním titulem, nebyl vydán na základě platně sjednané rozhodčí doložky. Výrokem II. usnesení bylo rozhodnuto, že se žalobci jako soudnímu exekutorovi nepřiznávají náklady řízení, proto byl povinen vydat povinnému vymožené finanční prostředky včetně částky ve výši 125 603 Kč představující náklady exekuce. Žalobce spatřuje nesprávný úřední postup exekučního soudu v tom, že tento nesprávně právně posoudil exekuční titul, který vedl k zahájení předmětného exekučního řízení. Exekučním titulem byl rozhodčí nález, který však byl vydán na základě neplatně sjednané rozhodčí doložky, kterou nebylo možné považovat za platnou pro její neurčitost, a rozhodce tedy neměl k vydání rozhodčího nálezu pravomoc. Žalobce odkázal na judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, dle které má exekuční soud zkoumat, zda byl exekuční titul vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, přičemž ke sjednocení judikatury týkající se neplatnosti rozhodčích doložek došlo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. Z tohoto důvodu měl exekuční soud zamítnout návrh na zahájení exekuce podaný po datu 11. 5. 2011, což [název soudu] neučinil. Žalobce se předběžně obrátil se svým nárokem na žalovanou dne 30. 6. 2018. 2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že se na ní žalobce předběžně obrátil se svým nárokem dne 30. 6. 2018 s tím, že nároku po předběžném projednání nevyhověla a žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť ve věci není dán odpovědnostní titul. Žalovaná uvedla, že tvrzená škoda je v příčinné souvislosti s rozhodováním rozhodce a nikoli v příčinné souvislosti s rozhodováním exekučního soudu, přičemž žalovaná za činnost rozhodců neodpovídá. Dle žalované exekuční soud nebyl povinen přezkoumávat věcnou správnost rozhodčí doložky. Žalovaná dále upozornila na skutečnost, že žalobce sám přípisem ze dne 21. 2. 2018 sdělil exekučnímu soudu, že v případě zastavení exekučního řízení náklady exekuce nepožaduje, nad to žalobce nevyužil možnosti podat proti usnesení o zastavení exekuce odvolání. Žalovaná pak odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, kterým došlo k zásadní změně judikatury, kdy do této doby byly rozhodčí nálezy vydané na základě rozhodčí doložky stejného typu jako v projednávané věci, považovány za věcně správné a vykonatelné. 3. Mezi stranami bylo nesporným, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 30. 6. 2018. 4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud věc rozhodl podle § 115a o.s.ř., aniž jednání nařizoval. 5. Soud zjistil z důkazů následující skutečnosti. 6. Řízení vedené u Okresního soudu v Břeclavi pro sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne 3. 7. 2012, kdy byla soudu doručena žádost žalobce o pověření k provedení exekuce na základě exekučního titulu v podobě rozhodčího nálezu č. [spisová značka] [číslo] ze dne 17. 1. 2012 vydaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále jen jako„ rozhodčí nález“). Rozhodčí nález byl vydán na základě rozhodčí doložky sjednané ve smlouvě o úvěru. Žalobce byl pověřen provedením exekuce podle vykonatelného rozhodčího nálezu usnesením ze dne [datum]. Podáním ze dne [datum] žalobce sdělil soudu stav exekuce s tím, že uvedl, že pro případ zastavení exekuce nepožaduje přiznat žádné náklady řízení. Usnesením ze dne 20. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], soud zastavil exekuci vedenou žalobcem, coby soudním exekutorem, na základě usnesení [název soudu] ze dne 9. 8. 2012, č. j. [číslo jednací], podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Výrokem II. soud rozhodl tak, že žalobci, coby soudnímu exekutorovi, nepřiznal náklady exekuce a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že smlouva o úvěru, v rámci které byla uzavřena rozhodčí doložka, má charakter spotřebitelské smlouvy, platnost sjednané rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách předpokládá zejména transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce, což předmětná posuzovaná rozhodčí doložka nesplňovala. Z tohoto důvodu soud exekuci jako nepřípustnou zastavil, přičemž uložil exekutorovi povinnost vrátit povinnému již vymožené plnění. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 7. Z dohody o vydání finanční částky ze dne [datum] se podává, že žalobce vyplatil povinnému částku ve výši 125 603 Kč, kterou vymohl na náhradu nákladů exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka]. 8. Stanoviskem ze dne [datum] žalovaná sdělila žalobci k jeho podání ze dne [datum], kterým žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody ve výši 125 603 Kč, spočívající v náhradě nákladů exekuce, vzniklé v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu [název soudu] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], že nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku dle zákona, pročež mu náhrada škody nebyla přiznána. 9. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce, jakožto soudní exekutor, byl [název soudu] pověřen vedením exekuce, a to k vymožení pohledávky na základě exekučního titulu - rozhodčího nálezu č. [spisová značka] [číslo] ze dne 17. 1. 2012 vydaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Usnesením [název soudu] ze dne 20. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], soud zastavil exekuci jako nepřípustnou. Žalobci pak nebyly přiznány náklady exekučního řízení. Žalobce se obrátil se svým nárokem na žalovanou, a to žádostí doručenou žalované dne [datum], přičemž žalovaná žádost neshledala důvodnou a žalobci náhradu škody neposkytla. 10. Podle ust. § 1 zákona č. zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 sb. o notářích a jejich činnosti (dále jen zákona) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 11. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v trestním řízení a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 12. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona, právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož vznikla škoda. 13. Podle ust. § 8 odst. 1 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ust. § 8 odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle ust. § 8 odst. 3 zákona nejde-li o případy hodné zvláštního zřetele, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. 14. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž po porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 15. Podle ust. § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6 měsíců od uplatnění nároku. Podle ust. § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 16. Podle ust. § 31 odst. 1 zákona náhrada ško