21 C 24/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 27. 9. 2016 (dále jen„ smlouva“) mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ [právnická osoba]“). Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky společnosti (dále jen„ VOP“). K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím prostředků na dálku s tím, že zápůjčka ve výši 8 000 Kč byla žalované poskytnuta odesláním finančních prostředků na jí uvedené číslo bankovního účtu v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Žalovaná se zavázala ji vrátit nejpozději do 27. 11. 2016. Žalovaná se však dostala do prodlení s vrácením zápůjčky, společnost tedy evidovala za žalovanou dluh na jistotě ve výši 8 000 Kč. Tento dluh společnost postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 na žalobkyni. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že nedisponuje doklady k prokázání úvěruschopnosti žalované a v případě, že by soud dospěl k závěru, že Smlouva o zápůjčce je neplatná, tak žalobkyně žádá soud, aby nárok žalobkyně posoudil jako bezdůvodné obohacení žalované. Žalovaná byla upomínkou ze dne 5. 6. 2020 vyzvána k úhradě dluhu, avšak do dnešního dne ničeho neuhradila. Po výzvě soudu k doplnění žaloby ze dne 12. 5. 2022 žalobkyně dále upřesnila, že nedisponuje informacemi a důkazy k prokázání kontraktačního procesu nad rámec žalobního návrhu, proto se podanou žalobou domáhá pouze uhrazení jistiny a zákonného úroku z prodlení, tedy nepožaduje smluvní úrok z prodlení či případné smluvní pokuty. Dále žalobkyně soudu sdělila, že zápůjčka byla poskytnuta žalované bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované, což žalobkyně doložila Potvrzením o provedené platbě a dále navrhla, aby soud vyžádal od banky sdělení údajů o osobě, na jejíž bankovní účet byla zápůjčka zaslána. 2. Žalovaná se ve věci písemně nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (k tomu taktéž srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). 4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Z potvrzení o platbě ze dne 27. 9. 2016 je zřejmé, že částka 8 000 Kč byla [právnická osoba] zaslána na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem: [číslo]. Soud dále ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze [právnická osoba] na žalobkyni, kdy žalované byla tato skutečnost sdělena oznámením ze dne 20. 9. 2018, přičemž celá postoupená pohledávka činila částku ve výši 15 890,16 Kč. Dne 10. 6. 2020 byla pak žalované zaslána upomínka k úhradě dlužné částky, jak vyplývá z podacího archu. 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. 6. Soud dospěl k závěru, že vzhledem k nepředložení smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, nemůže soud posoudit nárok žalobkyně jako nárok, který vznikl ze závazkového vztahu uzavřením smlouvy o zápůjčce. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky v částce 8 000 Kč. Žalované byla tato částka od právního předchůdce žalobkyně poukázána na její bankovní účet. Žalovaná však tuto částku nevrátila. Ze sdělení [právnická osoba] vyplynulo, že žalovaná je vlastníkem účtu, na nějž předchůdkyně žalobkyně zaslala částku 8 000 Kč. 7. Na základě takto zjištěných údajů má soud za to, že žalobkyně neprokázala, že byla uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou Smlouva o zápůjčce. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně přenechal do dispozice žalované částku 8 000 Kč, je žalovaná tuto částku povinna žalobkyni vrátit z titulu vydání bezdůvodného obohacení. 8. Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky v částce 8 000 Kč. Žalované tak vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodného obohacení v uvedené výši, které je povinna podle ustanovení § 2991 a § 2993 věty první o. z. žalobkyni vydat. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu, která byla ze strany žalobkyně zaslána dne 10. 6. 2020 a doručena žalované dne 15. 6. 2020, přičemž poslední den lhůty k plnění nastal dne 22. 6. 2020, žalovaná je proto od 23. 6. 2020 v prodlení a žalobkyni tak od tohoto dne náleží dle § 1970 o. z. úrok z prodlení, který ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., činí 8,25 %. Co do části úroku z prodlení ve výši 8,05 % od 28. 11. 2016 do 22. 6. 2020 pak byla žaloba zamítnuta. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni částečný úspěch ve věci co do požadavku o zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 23. 6. 2020 do zaplacení. Náklady řízení tedy vychází z předmětu řízení s tarifní hodnotou dle § 7 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) ve výši 1 500 Kč za jeden úkon, kdy náklady řízení v daném případě spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále v odměně za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 AT ve výši 600 Kč (1 úkon za 200 Kč za přípravu a převzetí právního zastoupení, výzvu k plnění, podání žaloby), v odměně za tří režijní paušály 300 Kč (1 úkon za 100 Kč) dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, v odměně za jeden úkon právní služby v částce 1 500 Kč dle § 7 bod 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) AT a jeden režijní paušál ve výši 300 Kč za vyjádření ve věci samé a DPH ve výši 21% z těchto částek. Celkové náklady řízení činí částku ve výši 3 667 Kč. Žalobkyně nebyla úspěšná, co se týče úroků z prodlení za období od 28. 11. 2016 do 22. 6. 2020, tedy byla úspěšná do 81,03 % celkového předmětu řízení (soud porovnával jistinu s kapitalizovaným příslušenstvím za požadované období do dne vyhlášení rozsudku (12 118,17 Kč) a jistinu s kapitalizovaným úrokem přiznaným rozsudkem ke dni vyhlášení rozsudku (9 819,18Kč), do 18,97 % celkového předmětu řízení pak byla úspěšná žalovaná. Žalobkyně má tak právo na 62,06 % náhrady svých nákladů řízení. Soud tedy žalobkyni ve výroku III. tohoto usnesení přiznal částku ve výši 2 276 Kč (3 667 x 0, 6206).