21 C 45/2020-213 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se žalobce po žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena nezákonným trestním stíháním, které bylo vůči žalobci vedeno. Jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání požadoval žalobce po žalované částku 2 000 000 Kč. Žalobce konkrétně v žalobě uváděl, že na základě usnesení vydaného Policií ČR, ÚOKFK, SKPV, odbor korupce, 1. oddělení dne 27. 11. 2015 pod [číslo jednací] bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro skutky, v nichž bylo spatřováno spáchání zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea druhá, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku spáchaného ve formě účastenství a zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku spáchaného taktéž ve formě účastenství. Proti výše uvedenému usnesení podal žalobce řádně a včas stížnost, v rámci níž bylo argumentováno i tím, že v předchozí době bylo zastaveno trestní stíhání žalobce v jiné věci dozorujícím státním zástupcem, a to z důvodu, že skutek, který byl žalobci v rámci předchozího trestního řízení kladen za vinu, není trestným činem a není důvod k postoupení věci, přičemž žalobce v rámci stížnosti proti usnesení o sdělení obvinění zdůrazňoval, že je přesvědčen o tom, že argumentace použitá v tomto předchozím trestním řízení vedeném původně proti jeho osobě je plně přiléhavá i na jeho nově zahájené trestní stíhání. Stížnosti žalobce však nebylo vyhověno. Dne 2. 5. 2018 pak byla podána Městským státním zastupitelstvím v Praze k Městskému soudu v Praze obžaloba. Dále bylo v žalobě uvedeno, že Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem vydaným dne 28. 2. 2019 pod č. j. 57 T 6/2018-5048, že žalobce se zprošťuje obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť skutky, pro které byla podána obžaloba, nejsou trestnými činy. Proti výše uvedenému rozhodnutí však bylo Městským státním zastupitelstvím v Praze podáno odvolání, o němž následně rozhodl Vrchní soud v Praze dne 17. 10. 2019 pod sp. zn. To 30 2019 tak, že odvolání státní zástupkyně zamítl jako nedůvodné, přičemž v rámci tohoto odůvodnění bylo uvedeno, že trestní řízení bylo vedeno městským státním zastupitelstvím, aniž by bylo reflektováno usnesení nadřízeného státního zastupitelství vydané v obdobné věci žalobce. Žalobce dále v žalobě uváděl, že v důsledku zahájeného trestního stíhání a jeho následného průběhu vznikla jeho osobě nemajetková újma, za níž požadoval odškodnění ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím, a to za situace, kdy zdůrazňoval, že byl obviněn z několika zločinů, byl ohrožen citelnou trestní sazbou bezprostředně spojenou s hrozbou nepodmíněného trestu odnětí svobody, zdůrazňoval, že jeho trestní stíhání ve výše uvedené věci bylo zahájeno téměř v totožném okamžiku, kdy bylo jeho předchozí trestní stíhání zastaveno, a to ze zcela shodných důvodů, které namítal i v trestním řízení, které je předmětem posuzování v této věci, když tyto důvody spočívaly v nenaplnění subjektivní skutkové podstaty jednotlivých trestných činů. Dále žalobce uváděl, že dopady do jeho osobnostní sféry byly o to větší, že o celém trestním stíhání byla pravidelně a velmi podrobně informována široká veřejnost prostřednictvím novin, televize, internetu a rozhlasového vysílání, zdůrazňoval, že nezákonnému trestnímu stíhání byl vystaven po dobu téměř 4 let a že dozorující státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze od samého začátku ignorovala právní názor nadřízeného státního zastupitelství v skutkově téměř totožné věci, který však byl zcela přiléhavý i na toto druhé trestní stíhání žalobce, přičemž v této souvislosti žalobce poukazoval na to, že toto následně konstatoval v rámci svého rozhodnutí právě i Vrchní soud v Praze. Dále žalobce uváděl, že toto nezákonné trestní stíhání neadekvátně a zásadně ovlivnilo jeho pracovní život a kariérní růst, že v důsledku trestního řízení byl okolnostmi dokonce donucen ukončit své působení ve funkci generálního ředitele a jednatele společnosti [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) a že současně trvající trestní stíhání a jeho medializace zásadně zkomplikovalo žalobci možnost získání nové pracovní pozice, která by odpovídala jeho zkušenostem a profesní historii. Žalobce pak obecně tvrdil i zásah do rodinného života, pověsti, dobrého jména, přátelských vztahů, jakož i možnosti dalšího kariérního růstu v rámci nadnárodního holdingu, jehož součástí byla v rozhodné době i právě [právnická osoba]. Žalobce dále poukazoval na to, že po dobu celého trestního stíhání nemohl sehnat žádné trvalé zaměstnání, ani krátkodobé, nemohl pokračovat ve svém kariérním růstu vedoucího manažera společnosti, neboť byl v oblasti IT, ve které působil v různých vedoucích funkcích po dobu 24 let, trestním stíháním hendikepován. Dále žalobce tvrdil, že po celou dobu byl vystaven silnému stresu, byly narušeny jeho vazby s obchodními partnery, s bývalými spolupracovníky, snížena jeho vážnost, dobré jméno a pověst, a to jak v soukromí, tak v profesním životě. V neposlední řadě pak žalobce v žalobě uváděl, že se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy se před podáním žaloby obrátil na [stát. instituce], a to svým podáním ze dne 16. 4. 2020. 2. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo ze strany [stát. instituce] ve vztahu k žalobci k poskytnutí zadostiučinění za jemu vzniklou nemajetkovou újmu v souvislosti se shora uvedeným nezákonně vedeným trestním stíháním v rozsahu částky 70 000 Kč, vzal žalobce žalobu v tomto rozsahu částečně zpět, avšak nadále požadoval, aby ve vztahu k této částce byl žalobci přiznán 10% úrok z prodlení ročně, a to za dobu od 17. 10. 2020, do doby, než došlo k plnění částky 70 000 Kč ze strany [stát. instituce] a nadále pak požadoval doplacení částky 1 930 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení za dobu od 17. 10. 2020 do zaplacení. 3. Protože soud dospěl k závěru, že skutková tvrzení obsažená v žalobě, zejména ve vztahu k tvrzení zásahů do jednotlivých osobnostních sfér žalobce v důsledku shora specifikovaného nezákonného trestního stíhání nejsou dostatečně konkrétní a nejsou k nim označeny ani žádné důkazy soud tedy vyzval žalobce usnesením ze dne 11. 11. 2021, doručeným právnímu zástupci žalobce dne 18. 11. 2021 k doplnění a upřesnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání. Na tuto písemnou výzvu soudu však nebylo ze strany žalobce reagováno. Proto soud znovu při jednání soudu přistoupil k této výzvě a to v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., včetně poučení o důsledcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Na základě této výzvy učiněné u prvního jednání ve věci pak žalobce přes podrobnost této výzvy doplnil pouze některá tvrzení o zásazích do své osobní sféry. Konkrétně žalobce doplnil svá tvrzení tak, že došlo k narušení jeho vztahu s dcerou s tím, že zároveň však připouštěl, že k narušení jeho vztahu s dcerou došlo již v průběhu předchozího trestního stíhání, jehož odškodnění již proběhlo v rámci jiného řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2, avšak že narušení vzájemných vztahů pokračovalo právě i v souvislosti s jeho dalším trestní stíháním, ve vztahu k němuž je vedeno toto řízení. V této souvislosti pak žalobce k důkazu označil svědeckou výpověď své dcery. V rámci doplňujících skutkových tvrzení žalobce sice opětovně uváděl, že trestní stíhání, které je předmětem projednání v této věci, bylo zásahem i do jeho pracovní sféry a že se v daném případě jednalo o pokračování zásahu, který vznikl již předchozím trestním stíháním. Žalobce v této souvislosti připouštěl, že k ukončení jeho spolupráce se [právnická osoba] došlo již v průběhu předchozího trestního stíhání. K tomu však uváděl, že po ukončení tohoto pracovního poměru začal v rámci předchozího trestního stíhání spolupracovat se zprostředkovateli práce při hledání zaměstnání, které však dlouhodobě nemohl najít, a to ani v průběhu svého druhého trestního stíhání. Žalobce však přes výzvu soudu nedoplnil skutková tvrzení, o jaká konkrétní zaměstnání, v jakých konkrétních období se ucházel a jaké byly konkrétní důvody, pro které byl žalobce odmítnut. V tomto směru tedy nebyla doplněna skutková tvrzení a k takto nedostatečně doplněným skutkovým tvrzením byl jako důkaz označen pouze výslech žalobce. Ve vztahu k tvrzené medializaci trestního stíhání žalobce bylo pouze obecně doplněno, že věc byla medializována, nebylo však uvedeno, v jaké konkrétní době, kde a kým bylo právě toto druhé trestní řízení žalobce medializováno, přičemž ve vztahu k těmto obecným, jinak přes výzvu soudu nedoplněným skutkovým tvrzením nebyly označeny žádné důkazy. 4. Na svém návrhu na odškodnění nemajetkové újmy formou finančního plnění v rozsahu celkově částky 2 000 000 Kč pak žalobce setrval i po provedeném dokazování, když žádal, aby jeho návrhu bylo po zohlednění částečného zpětvzetí žaloby o žalovanou vyplacenou částku 70 000 Kč vyhověno a žalobci tedy byla na náhradě nemajetkové újmy přiznána ještě částka 1 930 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení za d