22 C 49/2022-50 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal náhrady škody za částky, které uhradil jako žalovaný ve sporech o bezdůvodné obohacení na základě pravomocných soudních rozhodnutí, protože civilní soudy přistoupili k dané právní problematice odlišně (viz NS 28 Cdo 3382/2010) než soudy správní (viz NSS Ao 8/2011). Žalobce postupoval v souladu s judikaturou správních soudů. V důsledku vzájemně si odporující judikatury došlo k porušení principu jednotnosti právního řádu a právní jistoty žalobce, což žalobce považuje za nesprávný úřední postup, který vedl k jeho škodě. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Žalobcem vymezený nesprávný úřední postup se odrazil v rozhodovací činnosti soudu a tato rozhodnutí nebyla pro nezákonnost zrušena. 3. Mezi účastníky bylo nesporné předběžné uplatnění nároku žalobce dne 28. 5. 2021 u žalované. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce měl postavení žalovaného v řízení před Okresním soudem v Novém Jičíně sp. zn. 24 C 366/2016. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 26 556 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení, spočívající ve změně územního plánu, ve kterém pozemky, ve vlastnictví žalobců, byly zařazeny do ploch veřejného prostranství VP – Z – park, parčík, další plochy veřejné zeleně. Od účinnosti územního plánu se žalobci v dotčeném řízení dožadovali po žalobci vydání bezdůvodného obohacení, odpovídající peněžité náhradě ve výši obvyklé ceny nájmu, za užívání pozemků v jejich vlastnictví, označených jako veřejné prostranství. Okresní soud v Novém Jičíně žalobě rozsudkem ze dne 12. 9. 2018, č. j. 24 C 366/2016 – 117 vyhověl a žalobce zaplatil částku v celkové výši 52 010,40 Kč. Toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno i odvolacím soudem. Následně byl žalobce žalován i v dalším řízení, kde šlo o to samé jen se žalobci domáhali vydání bezdůvodného obohacení za jiné období, a jelikož už žalobce znal názor soudů a především i názor Ústavního soudu, tak přistoupil k uzavření smíru a dobrovolně uhradil částku 116 885 Kč. 4. Mezi účastníky bylo sporné, zda si vzájemně odporující judikatura je nesprávným úředním postupem, a zda tento postup vedl ke škodě žalobce či nikoliv. 5. Soud na základě žalobních tvrzení uzavírá, že vzájemně si odporující judikatura není nesprávným úředním postupem, neboť aplikace jakékoli judikatury se projevuje v soudním rozhodnutí, které je právně podstatnou příčinou, proč žalobce žalovanou částku 168 895,40 Kč vynaložil. Pravomocná soudní rozhodnutí ve sporech o bezdůvodné obohacení nebyla pro nezákonnost změněna či zrušena, proto není dán základní předpoklad pro odpovědnost žalované za výkon veřejné moci. 6. Soud neprováděl dokazování, když již na základě žalobních tvrzení, která žalovaná ani nesporovala, lze učinit závěr o nedůvodnosti žaloby. 7. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. (2) Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. (3) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. 8. K základní charakteristice projednávaného sporu se vyjádřil Nejvyšší soud tak, že činnost směřující k vydání rozhodnutí samu o sobě nelze posuzovat jako nesprávný úřední postup (viz NS 25 Cdo 1018/2007). K tomuto názoru se hlásí i Ústavní soud (viz II. ÚS 3625/17). Předpokladem úspěšného uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím je tak zásadně skutečnost, že takové nezákonné rozhodnutí bylo po právní moci pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. To v daném případě nenastalo. Odškodňovací soud stejně jako žalobce je pravomocným soudním rozhodnutím vázán a žalobci již nezbývá než tento stav akceptovat. 9. Soud proto posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 8 odst. 1, 3 OdpŠk, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení náhrady škody za postup, jenž měl mít za následek nesprávné rozhodnutí, které však nebylo jako nezákonné zrušeno či změněno. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že není dána odpovědnost státu za škodu pro absenci odpovědnostního titulu, a proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšná žalovaná má nárok na náhradu výdajů ve výši 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření ve věci, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.