25 C 12/2021-122 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 16. 7. 2021 domáhala zaplacení částky 200 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 4. 8. 2021 do zaplacení jako přiměřeného zadostiučinění s tím, že bylo porušeno její právo na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V řízení vystupoval žalobkyně rovněž jako žalobkyně, řízení není doposud skončeno, bylo zahájeno dne 3. 10. 2017. Předmětem bylo zaplacení částky 150 060 Kč a 176 092 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené smluvní pokuty ze smlouvy o dílo. V řízení se vyskytly průtahy na straně soudu od 2. 4. 2008 do 18. 3. 2009, od 6. 4. 2010 do 27. 3. 2012, od 7. 5. 2013 do 18. 6. 2014, od 1. 10. 2016 do 21. 8. 2018. Žalobkyně nepopírá, že se jedná o složitější řízení. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované, která i odškodnila částkou 159 600 Kč s tím, že toto odškodnění považuje i za odškodnění za řízení souběžné mezi týmiž účastníky u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Učinila nesporné uplatnění nároku žalobkyní u ní dne [číslo]. K projednání došlo dne 2. 7. 2021, žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 159 600 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že řízení byla dle sdělení soudu ze dne 20. 7. 2018 spojena do jednoho řízení pod sp. zn. [spisová značka] (kde byla žalovaná žalobkyně) a předmětem obou řízení byly nároky ze stejné smlouvy o dílo, budou obě řízení posuzována jako jeden celek, s tím, že za počátek řízení je považován den 3. 10. 2007. Řízení se vyznačují celkovou nekoncentrovaností, prodlevy s vyřizováním byly shledány zejména v souvislosti s řízeními o odvolání před [název soudu], kdy věc byla tomuto soudu předložena dne 2. 9. 2009 a rozhodnutí bylo vyhlášeno dne 11. 5. 2011 a dále byla věc předložena dne 15. 5. 2013 a rozhodnutí bylo vyhlášeno dne 18. 10. 2016, dále řízení trvá déle než 13 let, rozhodnutí soudu byla rušena pro nepřezkoumatelnost. Celková délka řízení je proto hodnocena jako nepřiměřená. 3. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1.250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Vzhledem k délce řízení, které v posuzovaném případě trvalo ke dni projednání žádosti celkem 13 let a 8 měsíců, byl shledán důvod pro navýšení základní částky na 18.000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1.500 Kč za měsíc trvání řízení. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 30%, a to 20% z důvodu složitosti řízení a 10% z důvodu četnosti rozhodování soudů. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Význam řízení pro žalobkyni shledala žalovaná jako běžný. Zároveň konstatuje, že vzhledem k blízké provázanosti obou řízení je nutno považovat je za řízení jediné z hlediska odškodnění podle zákona 82/1998 Sb., ačkoli ke spojení řízení nedošlo. 4. Mezi účastníky není sporu v tom, že žalobkyně se domáhala u žalované odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] svojí žádostí uplatněnou u žalované dne 3. 2. 2021 s tím, že k projednání žádosti žalobkyně došlo dne 2. 7. 2021 žalovanou, kdy žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 159 600 Kč. Mezi účastníky je spor o výši přiznaného zadostiučinění s tím, že žalobkyně má za to, že jí náleží ještě ve výši 200 000 Kč. 5. Žádostí žalobkyně adresované žalované za nepřiměřenou délku řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] má soud prokázáno, že žalobkyně uplatnila nárok na odškodnění u žalované i za toto řízení. Ze stanoviska žalované ze dne 2. 7. 2021 má soud prokázáno, že žalovaná posuzovala obě dvě řízení, co se týče u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a pod sp. zn. [spisová značka], kdy je považuje za souběžné řízení a odškodnila je částkou 159 600 Kč [Obsah přílohového spisu] 7. Po právní stránce posoudil soud věc podle § 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Dále podle čl. 6 odst. 1 věty první a čl. 41 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále " Úmluva“). Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou OdpŠk, provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a OdpŠk). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z [název soudu] se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Při stanovení výše odškodnění je nutné vycházet z kritérií ustavených judikaturou ESLP. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud I. stupně posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek ESLP ve věci [příjmení] a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005, § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne 21.6.2005, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána). 8. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavením (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Kritérii pro posuzování přiměřenosti lhůty jsou na jedné straně zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci a na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Je třeba dále uvést, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Nemajetková újma se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, jde o vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srov. nález [název soudu] sp. zn. II. ÚS 862/10). 9. Po provedeném dokázání dospěl k soud k závěru, že délku posuzovaného řízení je třeba posoudit již jako nepřiměřenou. Vycházel přitom nejen z celkové délky řízení 14 let a 6 měsíců (od zahájení řízení do dne rozhodnutí zdejšího soudu – neskončené řízení). Důvodem kasačních rozhodnutí byly závažné vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Prodloužení řízení v tomto případě tak lze klást státu k tíži (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na celkovou délku řízení přesahující 10 let dospěl soud k závěru, že délka posuzovaného řízení je již nepřiměřená, odůvodňující finanční odškodnění ve smyslu § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk. Soud má za to, že nepostačuje poskytnutí zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, ale je namístě poskytnout žalobkyni zadostiučinění v penězích. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 10. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře [název soudu]. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za