25 C 65/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 30. 9. 2021 domáhá po žalované zaplacení 112 500 Kč s příslušenstvím jakožto odčinění nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícím v nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 216 C 70/2014. Předmětné řízení bylo zahájeno proti žalované (žalobkyni) dne 17. 7. 2014 návrhem žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ve sporu se jednalo o určení výše bezdůvodného obohacení, kdy žalovaná (žalobkyně) měla užívat pozemky žalobkyně [příjmení] [příjmení] bez právního důvodu, přičemž hlavní otázkou bylo určení obvyklého nájemného za užívání pozemků. Celková žalovaná částka byla 625 753,69 Kč. Řízení bylo přerušeno usnesením ze dne 24. 7. 2015 do pravomocného skončení řízení vedeného pod sp. zn. 235 C 153/2011. V řízení bylo po právní moci rozsudku č.j. 235 C 153/2011- 500 pokračováno usnesením ze dne 21. 7. 2016. Dále bylo při prvním jednání ve věci, tedy dne 4. 4. 2017, opět řízení přerušeno, a to na základě shodného návrhu obou účastníků. Řízení bylo také částečně zastaveno pro zpětvzetí žaloby [anonymizováno] [příjmení] ve výši 328 795,09 Kč. Na základě jejího návrhu ze dne 16. 3. 2018 bylo v řízení dále pokračováno. Protože žalobkyně [příjmení] [příjmení] podala ve věci sp. zn. 235 C 153/2011 dovolání, navrhla soudu přerušit řízení do pravomocného skončení dovolacího řízení, s čímž vyslovila žalovaná (žalobkyně) nesouhlas. Když pak rozhodl Městský soud v Brně v řízení o jeho přerušení usnesením ze dne 6. 4. 2018, podala proti němu žalovaná (žalobkyně) odvolání, ve kterém tvrdila, že již není důvod k přerušení řízení, ba naopak jsou předpoklady k vydání rozhodnutí ve věci, načež bylo rozhodnutí odvolacím soudem zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. V rámci mediace došlo mezi účastníky ke vzájemné dohodě, načež žalobkyně vzala svou žalobu zpět a řízení bylo pravomocně zastaveno ke dni 8. 10. 2020. Řízení tak trvalo bez mála 6 let a 3 měsíce, kdy žalobkyně vidí pochybení soudu zejména v přerušování řízení, kdy nakonec místo rozhodnutí ve věci nařídil mediaci, ačkoliv měl splněny podmínky pro rozhodnutí ve věci. I sama žalovaná dospěla ve svém stanovisku, že bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené délce, když konstatovala porušení tohoto práva. Význam pro žalobkyni mělo toto řízení značný, neboť žalobkyně negeneruje žádný zisk a žalovaná částka by pro ní v případě přiznání měla téměř likvidační dopad. Řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo již od počátku. O skutečnosti, že bude [anonymizováno] [příjmení] podávat další žalobu za navazující období užívání pozemků (původní žaloba [anonymizováno] [příjmení] se projednávala právě pod sp. zn. 235 C 153/2011), žalobkyně věděla přímo od [anonymizováno] [příjmení]. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává ani částečně. V řízení nedošlo k žádným nepřiměřeným průtahům, soudy nebyly procesně nečinné, ba naopak byly jednotlivé úkony prováděny průběžně, o čemž svědčí též to, že sama žalobkyně nepodala v řízení ani stížnost na průtahy řízení, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Řízení bylo po stránce skutkové i právní do určité míry složité, přičemž vyžadovalo provedení poměrně rozsáhlého dokazování listinnými důkazy. Nebýt paralelních soudních řízení, ve kterých byla řešena tatáž otázka, obvyklá cena nájmu pozemků, vyžadovala by věc prokazování znaleckými posudky. Za skutkově související řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 248 C 217/2009 již bylo žalobkyni dokonce přiznáno odčinění nemajetkové újmy ve výši 170 800 Kč. Ze stanoviska žalované ze dne 22. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně svůj nárok předběžně u žalované uplatnil dne 30. 3. 2021, kdy žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 216 C 70/2014 došlo k porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, aniž by však žalobkyni přiznala relutární zadostiučinění. Ze spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 216 C 70/2014, soud zjistil následující skutečnosti: Dne 14. 7. 2014 podala žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (v tomto odstavci dále jen„ žalobkyně“) žalobu proti žalované [název žalobkyně] (v tomto odstavci dále jen„ žalovaná“) na zaplacení částky ve výši 625 753,69 Kč s příslušenstvím jakožto vydání bezdůvodného obohacení žalované, neboť žalovaná užívala pozemky bez jejího souhlasu či jiného právního důvodu. Dne 4. 5. 2015 byl vydán platební rozkaz, který byl doručen žalované dne 11. 5. 2015. Žalovaná proti němu podala dne 15. 5. 2015 odpor, který odůvodnila dne 2. 6. 2015. Usnesením ze dne 24. 7. 2015, které nabylo s právní moci dne 19. 8. 2015, bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 235 C 153/2011, neboť pod touto spisovou značkou bylo vedeno řízení ve věci stejných účastníků, a šlo o stejný předmět řízení neboli o vydání bezdůvodného obohacení žalované za užívání předmětných pozemků bez právního důvodu, avšak se jednalo o jiné časové období. Dále byl Městským soudem v Brně zjišťován průběh řízení 235 C 153/2011, a to, že bylo od 7. 7. 2015 vedeno u Krajského soudu v Brně odvolací řízení a že byl vydán rozsudek ve věci dne 5. 2. 2016. Další dotaz učinil dne 28. 12. 2015, kdy zjistil, že se spis i nadále nachází na odvolacím soudu. Stejně tak tomu bylo i 29. 3. 2016 a 27. 5. 2016. Dne 10. 6. 2016 se vyjádřila žalovaná ve věci a navrhla pokračovat v řízení, neboť bylo pravomocně rozhodnuto ve věci a rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno již 3. 5. 2016. Dne 21. 7. 2016 soud rozhodl, že pokračuje v řízení. Následně byl podán žalobkyní návrh na přerušení řízení, protože bylo podáno dovolání. Dne 4. 8. 2016 soud zaslal žalované, zda s tímto návrhem souhlasí. Žalovaná v podání ze dne 17. 8. 2016 vyjádřila nesouhlas s takovým postupem. Soud vyjádření zaslal žalobkyni dne 23. 8. 2016. Ta se dále vyjádřila podáním došlým soudu dne 12. 9. 2016. Soud poté zaslal vyjádření žalobkyně žalované dne 22. 9. 2016. Dne 21. 11. 2016 bylo nařízeno jednání na den 7. 2. 2017. Žalovaná se dne 3. 2. 2017 obsáhle vyjádřila (28 stran) a podala další návrhy na provedení dokazování. Z důvodu pozdě předloženého obsáhlého vyjádření bylo jednání přeodročeno na den 4. 4. 2017. Dne 24. 3. 2017 se ve věci vyjádřila žalobkyně a částečně vzala svou žalobu zpět. Podáním ze dne 29. 3. 2017, soudu došlým dne 2. 4. 2017, se vyjádřila žalovaná. Dne 4. 4. 2017 proběhlo jednání s tím, že se soud pokusil o smírné řešení věci, načež bylo vyhlášeno usnesení, že řízení se přerušuje dle § 110 o.s.ř., když tento postup účastníci shodně navrhli. Dne 16. 3. 2018 žalobkyně navrhla pokračovat v řízení. Usnesením ze dne 21. 3. 2018 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení. Následně vznesla žalobkyně další návrh na přerušení řízení, a to dne 31. 3. 2018, protože bylo vedeno u Městského soud v Brně řízení o žalobě žalovaného vůči žalobkyni o zřízení věcného břemene k pozemkům žalobkyně ve vzletové a přistávací dráze. Usnesením ze dne 6. 4. 2018 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 47 C 114/2012. Proti tomuto usnesení podala žalovaná dne 27. 4. 2018 odvolání, které odůvodnila podáním došlým soudu dne 11. 5. 2018. Soud odvolání s doplněním poslal dne 14. 5. 2018 protistraně. Dne 7. 6. 2018 byl spis předložen odvolacímu soudu Odvolací soud rozhodl dne 23. 4. 2019 tak, že řízení se nepřerušuje. Odvolací soud ve svém usnesení soudu prvního stupně vytkl, že řízení přerušil bez odůvodnění, pročež bylo rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Dále odvolací soud konstatoval, že v projednávané věci se jedná o vydání bezdůvodného obohacení, pro jehož určení se vychází z výše obvyklého nájmu v době, kdy mělo k bezdůvodnému obohacení dojít. Řízení, které mělo být důvodem přerušení řízení věci, se týká zřízení věcného břemena na pozemcích za náhradu. Dne 24. 6. 2019 bylo účastníkům nařízeno první setkání se zapsaným mediátorem a řízení bylo přerušeno na dobu tří měsíců. Na dotaz soudu žalobkyně sdělila, že termín u mediátora je prozatím stanoven na den 19. 11. 2019. Toto potvrdila svým podáním ze dne 17. 10. 2019 i žalovaná. Dne 27. 11. 2019 se soud dotázal účastníků na výsledek jednání u mediátora. Žalovaná soudu sdělila, že další jednání u mediátora je stanoveno na den 19. 12. 2019. Následně se soud dotázal účastníků na výsledek mediace dne 14. 1. 2020. Na to žalobkyně sdělila, že další jednání u mediátora se bude konat dne 26. 1. 2020. Následně sděluje žalovaná, že další jednání u mediátora je dohodnuto na den 26. 2. 2020. Dne 5. 3. 2020 se soud opět dotázal na výsledek jednání u mediátora. Žalovaná na to soudu sdělila, že jednání proběhlo dne 16. 2. 2020 a že jsou účastníci dohodnuti na zpětvzetí žaloby a způsobu úhrady nákladů řízení. Dále se soud dotazuje účastníků dne 20. 4. 2020 a 11. 5. 2020 na stav řízení, načež žalobkyně podáním, soudu doručeným dne 21. 5. 2020, sdělila, že na žalobě prozatím trvá a že medi