25 C 91/2021-65 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně podala žalobu, kterou se domáhá zadostiučinění ve formě omluvy (kterou v žalobě formuluje) a individuálně vyčísleného peněžního odškodnění nemajetkové újmy. Žalobkyně uvádí, že je veřejnou funkcionářkou ve smyslu zák. č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. V souladu se zákonem o střetu zájmů žalobkyně podávala oznámení o svém majetku, nicméně dlouhodobě nesouhlasí se zveřejňováním oznámení, které takto podá. Žalobkyně uvádí, že žalovaným je stát, který vede [anonymizována tři slova], ve kterém jsou oznámení žalobkyně zveřejňována, a příslušnou organizační složkou je Ministerstvo spravedlnosti, které tento registr spravuje. Žalobkyně namítá, že plošným zveřejňováním jejího majetkového přiznání dochází k zásahu do jejích ústavně zaručených práv (čl. 7, 10 LZPS), konkrétně do ústavně zaručeného práva na ochranu soukromí v podobě práva na informační sebeurčení. Žalobkyně dále poukazuje na to, že [název soudu] nálezem sp, zn. Pl. ÚS 38/17 ze dne 11. 2. 2020 neaproboval jako ústavně konformní režim zveřejňování údajů získaným dle zákona o střetu zájmů s tím, že preventivní funkce zpřístupnění údajů je naplněna i jejich poskytováním na základě žádosti, a dále s tím, že zrušil uplynutím 31. 12. 2020 ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů. Žalobkyně tak uvádí, že žalovaná nebyla oprávněna postupovat podle zákona, který byl pro rozpor s ústavními předpisy zrušen. Žalobkyni vznikla újma na jejích právech, garantovaných na ústavní úrovni, neboť takovéto plošné zveřejnění oznámení o majetkových poměrech porušuje právě ústavně garantované právo na ochranu soukromí, přičemž o protiústavnosti plošného přímého zveřejňování podaných oznámení rozhodl právě [název soudu], jehož vykonatelný nález je závazný pro všechny orgány i osoby. I v případě odložené vykonatelnosti má takovýto derogační nález bezprostřední aplikační dopad. Žalobkyně žije v menší obci a její známost je obecně dána právě již výkonem funkce, je starostkou obce Výkleky. K dopadům uvedla, že stala terčem poskytování různých obtěžujících komerčních nabídek. 2. Žalovaná namítá, že § 14b odst. 1, písm. a), b), c) zákona o střetu zájmů byl zrušen nálezem [název soudu] z 11. 2. 2020, vyhlášeným 11. 3. 2020 pod sp. zn. Pl. ÚS 38/2017 s tím, že tato ustanovení byla zrušena uplynutím dne 31. 12. 2020. Žalovaná tak uvádí, že nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu publikací oznámení veřejných funkcionářů v registru oznámení ani po 11. 2. 2020, neboť zrušení předmětné zákonné úpravy bylo odloženo právě až do konce roku 2020. Na podporu své argumentace zmiňuje žalovaná stanovisko pléna [název soudu] ze 14. 12. 2020, sp. zn. Pl ÚS-st [číslo]. Žalovaná tak žalobou uplatněné nároky pro absenci odpovědnostního titulu neuznává a navrhla zamítnutí žaloby. 3. Z vyjádření žalované a předběžného uplatnění nároku žalobkyně u žalované má soud za prokázané, že došlo k předběžnému uplatnění žalobou uplatněných nároků žalobkyně u žalované, a to dne 6. 5. 2021. 4. Z nálezu [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 38/17, jímž přezkoumával ústavní konformnost zákona o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, soud zjistil, že tento byl vyhlášen dne 11. 2. 2020 a že tímto nálezem bylo zrušeno ustanovení § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona [číslo] 2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákona č. 112/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a to uplynutím dne 31. prosince 2020. Z odůvodnění tohoto nálezu se podává, že povinnost poskytnout informace o majetku, příjmech a závazcích, které jsou obsahem oznámení podle zákona o střetu zájmů, představuje zásah do práva na informační sebeurčení veřejných funkcionářů; tato povinnost obecně sleduje legitimní cíl„ nejen vyloučit výkon veřejné moci v zájmu soukromém, tedy vyloučit či minimalizovat možnost zneužití mocenského postavení v soukromém zájmu, ale též zajišťovat zodpovědný a transparentní výkon veřejné moci sloužící adresátům veřejné moci a v důsledku též udržovat důvěru veřejnosti v činnost orgánů veřejné moci“. [název soudu] uzavřel, že povinnost podávat oznámení v zákonem vymezeném rozsahu není protiústavní, představuje přiměřený zásah do práva na soukromí i u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona o střetu zájmů, i když může jít o neuvolněné funkcionáře malých obcí. Vybrané informace jsou nicméně u části veřejných funkcionářů, mj. právě u veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona, následně automaticky zpřístupňovány komukoli, anonymně, bez jakékoli žádosti, a to prostřednictvím veřejné datové sítě (internetu). Tento (druhý) zásah do práva na informační sebeurčení již podle [název soudu] neprojde testem proporcionality, neboť je podstatně intenzivnější a zároveň není nezbytný, protože k naplnění legitimního cíle by postačoval i přístup veřejnosti do registru oznámení na základě žádosti. Proto [název soudu] zrušil § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o střetu zájmů s odloženou vykonatelností uplynutím dne 31. 12. 2020. [příjmení] účinky svého nálezu a postup obecných soudů v čase do nabytí vykonatelnosti blíže nevymezil. 5. Ze shodných tvrzení účastnic, jakož i z článku na serveru [webová adresa] ze dne 10. 11. 2020 s názvem„ [název soudu] omezil nahlížení do Centrálního registru oznámení“, má soud za zjištěné, že ke dni 6. 11. 2020 byl omezen Ministerstvem spravedlnosti přístup k oznámením o majetku politicky veřejných funkcionářů tak, že tento přístup již nadále není možný v neomezeném rozsahu anonymně, ale pouze na základě předchozí, individualizované žádosti s tím, že rozsah zpřístupňovaných údajů se nijak nemění. 6. Mezi účastnicemi bylo nesporným, že žalobkyně je, resp. byla v rozhodném období politicky činným veřejným funkcionářem, jejíž oznámení podle zákona o střetu zájmů byla zveřejňována v [anonymizována tři slova], a to jak v době před vydáním nálezu [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 38/17, tak v době po vydání tohoto derogačního nálezu, konkrétně do 6. 11. 2020. 7. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 11. 2. 2020 byl vyhlášen nález [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 38/17, kterým byl zrušen § 14b odst. 1, písm. a), b) a c) zákona č. 159/2006 Sb., a to uplynutím dne 31. 12. 2020. Soud má dále za zjištěné, že žalobkyně byla v rámci komunální politiky činná, jakožto politicky veřejný funkcionář, ve smyslu zákona o střetu zájmů a oznámení činěná žalobkyní, jakožto veřejným funkcionářem, tak byla zveřejňována Ministerstvem spravedlnosti v [anonymizována tři slova], a to způsobem, který umožňoval až do 6. 11. 2020 neomezený anonymní přístup třetích osob k takto zveřejněným informacím. Dne 6. 11. 2020 pak byl tento přístup k oznámením limitován tím, že nadále jsou oznámení přístupná pouze na základě předchozí, individualizované žádosti, nicméně rozsah zpřístupňovaných údajů je nadále stejný. Rovněž Nálezem [název soudu] sp. zn. Pl. ÚS 38/17 nedošlo k omezení rozsahu údajů, které jsou obsahem předmětných oznámení. 8. Z důkazů výše citovaných byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud ve věci nehodnotil rozhodnutí [název soudu], [název soudu], či [název soudu], která byla založena účastníky do spisu, neboť se jedná o listiny, podporující právní argumentaci účastnic, nikoliv prokazující skutková tvrzení. 9. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: 10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 11. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 12. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 14. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.