25 C 94/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora nadepsané částky s odůvodněním, že dne 21. 5. 2019 provedla odtah vozidla žalovaného [registrační značka] a následně jej umístila na parkoviště provozované žalobkyní. Cena za parkovné na střeženém parkovišti provozovaném žalobkyní je stanovena [anonymizováno] [územní celek] [číslo] (parkovné za první až třetí den po odtahu ve výši 250 Kč, parkovné za čtvrtý až sto osmdesátý den po odtahu ve výši 400 Kč, parkovné za každý následující den ve výši 50 Kč). Dále žalobkyně požaduje uhradit zákonný úrok z prodlení tak, jak byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzýván. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ze zřizovací listiny žalobkyně ze dne 31. 5. 2011 soud zjistil, že žalobkyně byla zřízena [územní celek] jako příspěvková organizace za účelem materiálně-technického zázemí pro činnost [územní celek], přičemž mezi jeho předmět činnosti patří mimo jiné výkon oprávnění [anonymizováno] [obec] podle § 19b zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich hlídání. Z nařízení [anonymizováno] [obec] [číslo] [anonymizováno] [obec], o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti soud zjistil, že maximální cena za odtah vozidla je 1 900 Kč, parkovné činí za první až třetí den částku 250 Kč, parkovné za čtvrtý až sto osmdesátý den činí 400 Kč po provedeném odtahu a parkovné za každý následující den činí 50 Kč. Z protokolu o odtahu vozidla [číslo] ze dne 22. 11. 2019 soud zjistil, že téhož dne žalobkyně provedla odtah motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka] na základě rozhodnutí vlastníka pozemní komunikace. Z uznání dluhu ze dne 23. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný vůči žalobkyni uznal svůj dluh ve výši 1 900 Kč za odtah vozidla a ve výši 500 Kč za parkovné. Z výzvy k uhrazení dlužné částky ze 17. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě předmětného dluhu. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení provedených důkazů má soud za prokázané, že dne 23. 11. 2019 uznal žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni tak, jak jej žalobkyně popsala ve svém žalobním tvrzení. Protože pak v řízení žalovaný ničeho netvrdil, např. že by rozporoval uznání dluhu, resp. že by dluh zaplatil, vyhověl soud žalobkyni v plném rozsahu. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle nějž má účastník, který byl ve věci zcela úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V této věci byla zcela úspěšná žalobkyně a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Náklady žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady nezastoupeného účastníka řízení podle § 2 odst. 1 vyhlášky [číslo] to za dva úkony po 100 Kč.