26 C 87/2019 — Obvodní soud pro Prahu 2

Žalobkyně se svou žalobou ze dne [datum] domáhaly zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kterou rozšířily až na částku [částka] s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnily tím, že žalovaná užívá byt bez právního důvodu, přičemž se jedná o byt 3+1 o velikosti 102 m2, který je ve vlastnictví žalobkyň a nachází se v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo]. V daném případě rozhodl zdejší soud dne [datum] a k odvolání žalobkyně Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne [datum] změnil rozsudek soudu prvého stupně tak, že potvrdil zamítavý výrok ve výši [částka], a co do částky [částka] s příslušenstvím rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení s tím, že žalovaná je ve věci pasivně legitimována a je povinna hradit za užívání předmětného bytu částku, kterou je třeba, aby určil znalec. Soud pak zadal k určení výše bezdůvodného obohacení znalecký posudek. Žalobkyně nakonec rozšířily žalobu ještě o další období, kdy žalovaná bez právního důvodu užívá byt, a to celkem za listopad 2018 až srpen 2021, přičemž za listopad 2018 až leden 2020 žádaly částku [částka] za měsíc, a od února 2020 do srpna 2021 částku [částka] měsíčně. Žalovaná nesouhlasila se žalobou a na svou obranu uvedla a žádala, aby soud započetl částku, kterou vynaložila na zhodnocení bytu. Souhlasila se žalobkyněmi, že nehradí žádnou částku za užívání bytu, neboť se domnívá, že částka, kterou vynaložila na rekonstrukci bytu, pokrývá zcela žalovanou částku. Žádala, aby soud započetl celkem částku [částka], tj., částku, kterou vynaložila na rekonstrukci předmětného bytu. Soud má prokázáno z informace o pozemku a stavby stojící na pozemku, že žalobkyně jsou spoluvlastnicemi nemovitosti, ve kterém se nachází předmětný byt. Soud má dále prokázáno, že mezi účastníky nebyla sjednána nájemní smlouva, což vyplývá ze shodných tvrzení účastníků. Poté, kdy bylo zjištěno (a potvrzeno odvolacím soudem), že žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu, soud pro určení výše částky za užívání bytu nechal vypracovat znalecký posudek, který určil výši obvyklého nájemného za srovnatelný byt, za období listopad 2018 až březen 2020, částku [částka] za měsíc, a od března 2020 do srpna 2021 částku [částka] (znalecký posudek [číslo] 2021 a dodatek ze dne [datum]), za celé žalované období [datum] až [datum] pak určil částku [částka], jako nájemné za toto období (prokázáno znaleckým posudkem znalkyně [celé jméno znalkyně] [číslo] 2021 a jeho dodatkem ze dne [datum]). Po právní stránce soud posoudil věc následujícím způsobem. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užíváním cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2217 odst. 1 o.z. se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. V daném případě žalovaná užívala byt bez právního důvodu, čili se na úkor žalobkyň bezdůvodně obohatila a je povinna vydat bezdůvodné obohacení, které v tomto případě představuje ušlý nájem za období od [datum] do [datum] a jehož výše byla určena znaleckým posudkem. Vzhledem k tomu, že je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého závazku, je nad výše uvedené povinna také platit úroky z prodlení a to ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády 351/2013 Sb. K námitce započtení, která byla žalovanou vznesena v průběhu řízení, soud nemohl přihlédnout jednak z důvodu, že námitka započtení, respektive nárok, který byl vznesen a vtělen v námitku započtení, nebyl určitý. Žalovaná předně zcela bezpečně nekonkretizovala, jaké bezdůvodné obohacení by mělo na straně žalobkyň vzniknout tím, že žalovaná zrekonstruovala předmětný byt. Přesně nepopsala, jaké konkrétní částky za co vynaložila. Především však soud shledal nezapočitatelnou tuto pohledávku, neboť pohledávka, kterou žalovaná uplatňuje k započtení, je mezi účastníky sporná, tedy nejistá a neurčitá, a pokud by se soud měl zabývat námitkou započtení, vyžadovalo by zjištění, zda skutečně došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalobkyň k rozsáhlému dokazování, proto soud postupoval v tomto případě podle závěru rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 a určil pohledávku žalované vůči žalobkyním, jako nezapočitatelnou na dluh, který je předmětem žaloby. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyním náhradu nákladů řízení za 3 úkony, 3 režijní paušály, vycházeje z částky [částka], tj., za úkony, které byly ve věci právním zástupcem žalobkyň učiněny po zrušení odvolacího soudu, na jednání dne [datum] a [datum] a podání ze dne [datum]. Dle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif po Kč 11 [číslo], dle § 13 vyhl. Kč 300 režijní paušál a soudní poplatek ve výši Kč [částka] Celkem náklady řízení činí Kč 74 050. Ohledně náhrady nákladů řízení do rozhodnutí odvolacího soudu dne [datum] soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, neboť ani jeden z nich neměl ve věci převážný úspěch.