26 C 99/2020-104 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou ze dne [datum] domáhá zaplacení celkem částky 5 738 501 Kč s příslušenstvím, tj. zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení. Svou žalobu odůvodnil tím, že na základě nezákonně vedeného trestního stíhání mu vznikla jednak nemajetková újma, jednak škoda, kterou vyčíslil částkou 145 100 Kč, nemajetkovou újmu za trestní stíhání 5 000 000 Kč, dále žádal, aby mu byla zaplacena újma, která mu vznikla délkou řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 64/2012, ve výši 500 000 Kč a dále skutečná škoda, tj. částka 93 401 Kč, představující náklady, které zaplatil svému obhájci. 2. Ohledně dvou posledně uvedených nároků bylo rozhodnuto částečným rozsudkem a tato část řízení proto není předmětem dalšího řízení, jde o částku Kč 596 401, představující obhajné a zadostiučinění za nemajetkovou újmu pro délku řízení. 3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila potud, pokud se žalovaný domáhá náhrady škody a nemajetkové újmy za samotné trestní stíhání, neboť je toho názoru, že zde není dán odpovědnostní titul vzhledem k tomu, že trestní stíhání skončilo jeho zastavením pro promlčení. 4. S tímto názorem žalované se ztotožnil odvolací soud, jehož závěry v rozsudku ze dne 4. 5. 2022 č.j. 62 Co 42/2022-95 lze shrnout tak, že v případě žalobce není dán odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí), neboť jeho trestní stíhání neskončilo zprošťujícím rozsudkem, nýbrž zastavením řízení pro promlčení skutku. 5. Odvolací soud poukázal na stávající judikaturu např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 2778/2010 a 28 Cdo 605/2012 ze dne 17. 9. 2012. A dále uvedl, že i z ustanovení § 12 z.č. 82/1998 Sb., vplývá, že náhrada škody nepřísluší v případech, v nichž došlo ke spáchání trestného činu a skutečnost, že pachatel nebyl za jeho spáchání odsouzen, závisela na objektivně zákonem stanovených podmínkách. Soud má prokázáno, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované, dne [datum] tak, jak vyplývá ze stanoviska žalované ze dne [datum]. 6. Soud má prokázán tento průběh řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 64/2012: Řízení, ve kterém je namítán nesprávný úřední postup, bylo zahájeno dne [číslo] usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce [celé jméno žalobce] – jediného společníka a jednatele [právnická osoba], pro trestné činy zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) TZ v jednočinném souběhu s trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 TZ. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení – vyhlášeno usnesení o zastavení trestního stíhání z důvodu jeho promlčení, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. 7. Ve světle toho, co bylo výše uvedeno a s ohledem a právní nárok odvolacího soudu, že zde není dán odpovědnostní titul, soud se dále nezabýval vznikem škody a příčinnou souvislostí mezi vznikem škody a nezákonným rozhodnutím. Neboť pro to, aby byla žalovaná odpovědna za škodu je třeba, aby byly současně splněny všechny tyto předpoklady. Pokud jeden z nich chybí (zde nezákonné rozhodnutí) nemůže být dána odpovědnost státu za škodu. Proto je již nadbytečné zabývat se, zda vznikla žalobci v souvislosti s trestním stíháním nemajetková újma a v jaké výši (nárok o Kč 5 000 000). 8. Žalobce dále žádá, aby soud přiznal náhradu za škodu, která spočívá ve snížení hodnoty věcí movitých ve výši 145 100 Kč. Žalobce tvrdí, že tím, že probíhalo trestní stíhání, v jehož souvislosti byla zabrána motorová vozidla. Automobil Mitsubishi Pajero V60 ztratil hodnotu o 124 400 Kč a [příjmení] [jméno] [číslo] V o 20 700 Kč. K tomu zdejší soud poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, se kterou seznámil účastníky při jednání a konkrétně rozsudek ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4973/2014, který dospěl k závěru, že„ snížení obvyklé ceny vozidla v důsledku plynutí času není v příčinné souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením o schválení jeho technické způsobilosti“. Tedy ani tento nárok soud žalobci nepřiznal z důvodu neexistence mezi (zjištěným) nesprávným úředním postupem v podobě průtahů v řízení a snížením hodnoty věcí. 9. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 60%, když měla úspěch v 80% a neúspěch ve 20%. Tarifní hodnotu soud určil ve výši 248 401 (tj. 2x 50 000 Kč nárok z nemajetkové újmy a 148 401 Kč na skutečnou škodu). Náklady řízení představují paušál ve výši 300 Kč/úkon podle § 151 o.s.ř., při počtu 11,5 úkonu tj. 3 450 Kč. [příjmení] 2070 Kč představuje 60%.