43 C 33/2021 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4.2.2021 domáhala po žalovaném insolvenčním správci zaplacení částky 75 040 Kč představující mzdové nároky žalobkyně za měsíce říjen, listopad a prosinec 2020. Další žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 12.3.2021 a vedenou před spojením s řízením sp.zn. 43 C 33/2021 pod sp.zn. 43 C 43/2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném insolvenčním správci zaplacení částky 126 638 Kč představující mzdové nároky žalobkyně za měsíce prosinec 2020, leden 2021 a odstupné. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] ze dne 14.2.2020 byl zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] Poslední mzda byla žalobkyni vyplacena v říjnu 2020 za měsíc září 2020. Žalobkyně uplatnila své pohledávky u žalovaného a současně ho vyzvala k úhradě prostřednictvím přihlášek za majetkovou podstatou dlužníka ze dne 22.12.2020 a 16.2.2021. Dne 6.2.2021 žalovaný čestně prohlásil, že dlužné mzdy ani odstupné žalobkyni nevyplatil. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že pohledávky žalobkyně nerozporuje s výjimkou dvakrát uplatněného nároku na mzdu za měsíc prosinec 2020. Současně uvedl, že pohledávky žalobkyně nemůže z objektivních důvodů uhradit, když v rámci insolvenčního řízení dlužníka nelze v danou chvíli usuzovat na plné uspokojení všech přednostních pohledávek, mezi něž pohledávky žalobkyně náleží. 3. Na základě nesporných skutečností a listinných důkazů dospěl nalézací soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Za měsíc říjen 2020 vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok na čistou mzdu ve výši 25 020 Kč Za měsíc listopad 2020 vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok na čistou mzdu ve výši 25 020 Kč. Za měsíc prosinec 2020 vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok na čistou mzdu ve výši 26 749 Kč. Za měsíc leden 2021 a v souvislosti s ukončením pracovního poměru žalobkyně u žalovaného ke dni 20.1.2021 vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok na čistou mzdu a odstupné v celkové výši 99 889 Kč. Žalobkyně uplatnila své pohledávky u žalovaného a současně ho vyzvala k úhradě prostřednictvím přihlášek za majetkovou podstatou dlužníka ze dne 22.12.2020 a 16.2.2021 (Výplatní lístky žalobkyně za měsíce říjen 2020 až leden 2021, potvrzení o nevyplacení mzdových nároků ze dne 6.2.2021, přihlášky pohledávek za majetkovou podstatou ze dne 22.12.2020 a 16.2.2021). 4. Podle ust. § 169 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb. jsou pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak. Podle odst. 2 předmětného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku. 5. Podle ust. § 203 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. 6. Podle ust. § 305 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. se před rozvrhem uspokojí dosud nezaplacené pohledávky, které se uspokojují kdykoli v průběhu konkursního řízení; a to pohledávky za majetkovou podstatou, pohledávky jím postavené na roveň a zajištěné pohledávky v rozsahu stanoveném v § 167 a 298. Dle odst. 2 nestačí-li dosažený výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty k uspokojení všech pohledávek uvedených v odstavci 1, uspokojí se nejdříve odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, poté pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv podle § 122 odst. 2, poté pohledávky věřitelů z úvěrového financování, poté poměrně náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty a pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců vzniklé po rozhodnutí o úpadku a poté pohledávky věřitelů na výživném ze zákona a poté pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví; ostatní pohledávky se uspokojí poměrně. Výtěžku zpeněžení podle § 298 odst. 2 lze však použít k uspokojení jiných pohledávek až po uspokojení pohledávky zajištěného věřitele. 7. S přihlédnutím ke skutkovému závěru a shora uvedeným právním předpisům soud posuzoval, zda žalobkyni vznikly žalobami uplatněné nároky. Na základě nesporných skutečností a listinných důkazů dospěl zdejší soud k závěru, že žalobami uplatněné nároky vznikly, s výjimkou nároku na zaplacení dlužné mzdy za měsíc prosinec 2020 ve výši 25 000 Kč uplatněného žalobou ze dne 4.2.2021, když nárok na zaplacení dlužné mzdy za měsíc prosinec 2020 byl současně uplatněn i žalobou podanou dne 12.3.2021, avšak ve výši 26 749 Kč, která byla prokázána i výplatním lístkem za měsíc prosinec 2020. Oprávněnost žalobami uplatněných nároků s výjimkou dvakrát uplatněného nároku na mzdu za měsíc prosinec 2020 ostatně nesporoval ani žalovaný. Žalovaný nepřistoupil k úhradě pohledávek žalobkyně pouze z důvodu, že v rámci insolvenčního řízení dlužníka nelze v danou chvíli usuzovat na plné uspokojení všech přednostních pohledávek, mezi něž pohledávky žalobkyně náleží. Za dané situace nalézací soud žalobě s výjimkou nároku na zaplacení dlužné mzdy za měsíc prosinec 2020 ve výši 25 000 Kč výrokem I. vyhověl, přičemž lhůtu k plnění stanovil i s přihlédnutím k existující judikatuře (např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 1 VSPH 42/2009-B-52, sp.zn. 1 VSPH 258/2010) tak, že tato bude stanovena příslušným insolvenčním soudem po právní moci rozsudku. Insolvenční soud současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení přiznané pohledávky. V rozsahu nároku na zaplacení dlužné mzdy za měsíc prosinec 2020 ve výši 25 000 Kč včetně příslušenství žalobu výrokem II. zamítl. 8. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. neboť v řízení byla úspěšná převážně žalobkyně. Předmětem řízení byl ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení nárok na zaplacení částky v celkové výši 201 678 Kč. Jak vyplývá ze shora uvedeného, žalobkyně byla ve sporu procesně úspěšná co do částky 176 678 Kč, zatímco co do částky 25 000 Kč byla neúspěšná. Žalobkyně byla tudíž úspěšná v rozsahu 87,6% a v rozsahu 12,4% byla neúspěšná. Z tohoto důvodu jí vznikl nárok na úhradu nákladů řízení v rozsahu 75,2%. Žalobkyni vznikly náklady řízení zahrnující soudní poplatky ve výši 8 068 Kč, odměnu advokáta za 4 úkony právní služby á 4 140 Kč, 1 úkon právní služby á 2 070 Kč, 2 úkony právní služby á 6 180 Kč, 1 úkon právní služby á 3 090 Kč, paušální náhradu hotových výdajů advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. á 300 Kč za 8 úkonů právní služby (v řízení vedeném pod sp.zn. 43 C 33/2021 -převzetí zastoupení, sepis jednoduché předžalobní výzvy, sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, sepis stanoviska k odporu proti platebnímu rozkazu, účast na jednání soudu dne 4.10.2021, v řízení vedeném pod sp.zn. 43 C 43/2021 - převzetí zastoupení, sepis jednoduché předžalobní výzvy, sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), a DPH ve výši 21%. V případě plného úspěchu ve věci by žalobkyni tudíž vznikl nárok na úhradu částky ve výši 52 208,80 Kč. S přihlédnutím k částečnému úspěchu ve věci tak byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů ve výši 39 261 Kč.