44 C 41/2021-145 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 11. 8. 2021 na žalované domáhal zaplacení částky 175 056 Kč s příslušenstvím (ve formě zákonného úroku z prodlení), coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu tvrzeným nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“), jehož byl účastníkem a jež bylo zahájeno dne 4. 8. 2010 žalobou jeho bývalé manželky, paní [jméno] [příjmení], na vypořádání společného jmění manželů (dále též jen„ SJM“). Řízení bylo skončeno dne 18. 2. 2021, kdy bylo žalobci doručeno usnesení Nejvyššího soudu ČR, č. j. [číslo jednací], o dovolání paní [příjmení] ze dne 28. 1. 2021, a jeho celková doba tak činila 10 let a 5 měsíců, což je podle žalobce doba několikanásobně převyšující průměrnou dobu civilního soudního řízení (která činí 271 kalendářních dní). Tato doba podle žalobce neodpovídala složitosti případu, chování žalobce v posuzovaném řízení, postupu soudu a počtu instancí, které ve věci rozhodovaly, ani významu předmětu řízení pro žalobce, když řízení bylo navíc zatíženo nedůvodnými průtahy a liknavým postupem soudů. Žalobce uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění u žalované žádostí ze dne 26. 11. 2020 a požadoval, aby mu toto zadostiučinění bylo poskytnuto v částce 265 000 Kč, vycházející ze základní částky 176 666,66 Kč (která je součinem celkové doby řízení v letech či měsících a částky 20 000 Kč přiznávané za jeden rok odškodňovaného řízení, resp. 1 667 Kč za jeden měsíc odškodňovaného řízení; modifikované za první dva roky řízení na částky poloviční) a následně, s ohledem na vliv skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v ust. § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. č. 82/1998 Sb.“), navýšené o 50 % na částku 265 000 Kč. Žalovaná takto vypočtenou částku považovala za nepřiměřeně vysokou, neodpovídající skutečným okolnostem případu, a žalobci proto poskytla přiměřené zadostiučinění pouze ve výši 105 000 Kč. Žalobce na stranách 5 až 17 podané žaloby podrobně rozebral důvody, pro něž považuje částku poskytnutou žalovanou za nepřiměřenou a pro něž mu podle jeho přesvědčení náleží nárok na poskytnutí i zbylé části požadovaného zadostiučinění ve výši 175 056 Kč. 2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ze dne 14. 10. 2021 potvrdila, že žalobce žádostí doručenou jí dne 26. 11. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, a že stanoviskem ze dne 27. 4. 2021 žádosti žalobci částečně vyhověla a přiznala mu zadostiučinění ve výši 105 000 Kč. Protože žalovaná nadále zastávala stanovisko, že takto žalobci poskytnutá částka je s přihlédnutím ke všem zjištěným skutečnostem částkou přiměřenou, navrhla, aby byla žaloba jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta. Důvody vedoucí ji k tomuto závěru pak blíže rozvedla na stranách 2 až 5 vyjádření k žalobě ze dne 14. 10. 2021 a v doplnění vyjádření k žalobě ze dne 4. 3. 2022. 3. Soud vzal ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále též jen„ soud I. stupně“) sp. zn. [spisová značka] za prokázané, že bývalá manželka žalobce [jméno] [příjmení] podala proti žalobci u tohoto soudu dne 4. 8. 2010 žalobu o vypořádání SJM, když konkrétně požadovala, aby byly vypořádány celkem 4 položky, mimo jiné 199 kusů akcií společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ akcie“). Žaloba společně s výzvou k písemnému vyjádření k ní ve lhůtě 30 dnů byla žalobci doručena dne 30. 9. 2010. Žalobce se k žalobě vyjádřil stručným podáním došlým soudu I. stupně dne 1. 11. 2010, v němž namítl neurčitost podané žaloby. Usnesením soudu I. stupně ze dne 2. 11. 2010 byla žalobkyně vyzvána k doplnění a opravě podané žaloby. Tato výzva jí byla doručena prostřednictvím jejího právního zástupce dne 5. 1. 2011. Žalobkyně žalobu doplnila podáním došlým soudu I. stupně dne 4. 2. 2011, v němž mimo jiné požadavek na vypořádání SJM omezila na pouhé dvě položky (běžné vybavení domácnosti v hodnotě 5 000 Kč a akcie). Žalobci bylo toto podání žalobkyně doručeno prostřednictvím jeho právního zástupce dne 17. 2. 2011 a znovu dne 7. 4. 2011 s výzvou k vyjádření, jež bylo soudu I. stupně dodáno již dne 4. 4. 2011. Dne 25. 5. 2011 bylo soudem I. stupně nařízeno přípravné jednání na den 4. 7. 2011, avšak dne 14. 6. 2011 došla soudu I. stupně žádost právního zástupce žalobce o odročení přípravného jednání z důvodu pobytu mimo ČR. Soud I. stupně proto přípravné jednání odročil na den 19. 9. 2011. Při tomto přípravném jednání učinili účastníci nesporným, že do SJM náleží televizor v hodnotě 5 000 Kč, který se stane výlučným vlastnictvím žalobkyně, a sporným mezi nimi zůstalo pouze vypořádání akcií, když žalobce sporoval, že spadají do SJM, a žalobkyně nadále požadovala i vypořádání hodnoty podniku, který zanikl a jeho majetek byl vložen do společnosti [právnická osoba] (dále též jen„ společnost“). Přípravné jednání bylo odročeno na den 3. 11. 2011, kdy byla žalobkyně soudem I. stupně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za žalobu, účastníkům byla poskytnuta lhůta pro smírné vyřešení sporu a jednání bylo odročeno na den 8. 12. 2011. Dne 2. 11. 2011 soudu I. stupně došlo doplňující vyjádření žalobkyně a dne 30. 11. 2011 vyjádření žalobce, v němž mimo jiné navrhl provedení výslechu dvou svědků. Podle úředního záznamu ze dne 7. 12. 2011 byli účastníci soudem seznámeni se zrušením jednání dne 8. 12. 2011 a jeho odročením na neurčito, když soudu I. stupně dne 7. 12. 2011 dorazila žádost žalobce o odročení jednání z důvodu probíhajících jednání o mimosoudní dohodě. Spis byl dán na lhůtu 20. 1. 2012 k vyčkání výsledku mimosoudního jednání účastníků. Dne 25. 4. 2012 soud I. stupně nařídil další jednání na den 6. 6. 2012. Při tomto jednání (trvajícím 20 minut) se soud I. stupně pokusil neúspěšně o smír mezi účastníky a následně jim byla poskytnuta poslední lhůta k mimosoudní dohodě a jednání bylo odročeno na den 21. 6. 2012. V podání došlém soudu I. stupně dne 18. 6. 2012 žalobkyně upravila petit žaloby a soud při jednání dne 21. 6. 2012 vyhlásil rozsudek, jímž ze zaniklého SJM přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně běžné vybavení domácnosti v hodnotě 5 000 Kč s tím, že žalovanému je povinna uhradit částku 2 500 Kč na vypořádání SJM, a dále rozhodl o nákladech řízení. Lhůta k vyhotovení rozsudku byla k žádosti soudkyně správou soudu prodloužena do 21. 8. 2012. Dne 22. 8. 2012 si žalobkyně proti rozsudku podala odvolání, k jehož doplnění byla soudem I. stupně vyzvána usnesením ze dne 17. 9. 2012. Odvolání žalobkyně doplnila dne 24. 9. 2012 a usnesením ze dne 2. 10. 2012 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 5. 10. 2012 požádala žalobkyně o osvobození od soudního poplatku, pročež jí dne 9. 10. 2012 soud I. stupně zaslal výzvu k vyplnění formuláře prohlášení k žádosti o osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně toto prohlášení soudu I. stupně dodala vyplněné dne 17. 10. 2012 a soud jí usnesením ze dne 20. 11. 2012 osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu přiznal. Dne 20. 12. 2012 byl spis s odvoláním předložen k rozhodnutí Městskému soudu v Praze (dále též jen„ odvolací soud“), který dne 22. 1. 2013 nařídil odvolací jednání na den 12. 3. 2013. Před zahájením tohoto jednání odvolací soud účastníky vedl ke smírnému vyřešení věci, a protože tito vyslovili snahu se mimosoudně dohodnout, byla jim odvolacím soudem k jejich žádosti poskytnuta lhůta jednoho měsíce pro mimosoudní vyřešení věci. Pro případ, že by k dohodě nedošlo, odvolací soud vyzval oba účastníky k dotvrzení relevantních skutečností a předložení dokladů k těmto tvrzením. Jednání pak odročil na neurčito. Podáním došlým odvolacímu soudu dne 11. 4. 2013 požádal žalobce o prodloužení poskytnuté lhůty jak pro mimosoudní vyřešení věci, tak pro doplnění tvrzení, s tím, že k doložení požadovaných dokumentů je třeba projít účetní podklady v archivu společnosti, což je časově náročné. Dne 30. 4. 2013 žalobce odvolacímu soudu dodal doplnění svých tvrzení a označení důkazů, mimo jiné, výslechem dalších čtyř svědků. Usnesením ze dne 20. 5. 2013 odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ze dne 21. 6. 2012 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud v odůvodnění usnesení označil závěry soudu I. stupně přijaté ohledně skutkového stavu věci za nepřezkoumatelné, neboť nemají oporu v provedeném dokazování, když listinné důkazy při přípravném jednání dne 19. 9. 2011 pouze konstatoval, avšak neprovedl jimi dokazování. Dále odvolací soud soudu I. stupně vytkl, že se nesprávně nezabýval vypořádáním hodnoty podniku žalobce. Dne 29. 5. 2013 byl spis posuzované věci vrácen soudu I. stupně, který přípisem doručeným zástupcům účastníků dne 10. 6. 2013 sdělil, že jim poskytuje lhůtu k mimosoudnímu vypořádání SJM v intencíc