45 C 166/2020-89 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se domáhali na žalované zaplacení částky ve výši 952 295,08 Kč s příslušenstvím pro každého z nich z titulu nesprávného úředního postupu v řízení, [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobci uvedli, že uvedené řízení zahájili dne 5. 5. 2010, přičemž jeho předmětem bylo zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k 86 společně vlastněným nemovitostem (lesním pozemkům, rybníkům, trvalým travním porostům, zastavěným pozemkům, zahradám, obydlím, hospodářským a jiným budovám jako stodola, špejchar apod.), nacházejícím se v katastrálních územích Dožice, Přebudov a Budislavice, vše v Plzeňském kraji, které byly užívány bez odpovídající náhrady většinovým spoluvlastníkem nemovitosti [jméno] [příjmení]. S ohledem na hodnotu hodnota společných nemovitostí 39 452 000 Kč, vypořádací podíl pro každého z žalobců o velikosti [číslo] celku činil 3 000 000 Kč. Řízení bylo soudy obecné soudní soustavy skončeno dne 9. 10. 2019, kdy právní moci nabylo usnesení [název soudu] o schválení smíru. Dle žalobců dané řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, když se v něm vyskytli nedůvodné průtahy, spočívající ve zbytečném ústním jednání dne 24. 11. 2010, při kterém nebyl proveden žádný důkaz a toto bylo za účelem vyhotovení znaleckého posudku odročeno na neurčito, ačkoliv i předchozí ústní jednání dne 20. 8. 2010 bylo právě za účelem vyhotovení znaleckého posudku odročeno, prodlení v ustanovení znalce k podstatné otázce řízení, který měl být dle žalobců ustanoven již na počátku řízení, nesprávné usnesení o přiznání zálohy na znalečné, které bylo zrušeno [název soudu] (č. listu 388), jednání dne 8. 6. 2002 (č. listu 497), nesprávný posudek (č. listu 693), prodlení s nakládáním se vzájemným návrhem žalovaného, čtrnáctiměsíční nečinnost mezi jednáním ode dne 14. 8. 2013 do dne 15. 10. 2014, nedůsledné vymáhání povinností znalců vyhotovovat znalecké posudky. Soud ustanoveným znalcům opakovaně prodlužoval lhůty, v nichž pro něj měli vyhotovovat znalecké posudky, ale důvodnost žádostí o prodloužení lhůty nezkoumal, vycházel z tvrzení znalců, že jsou buď pracovně zaneprázdněni anebo čerpají dovolenou a nevymáhal jejich aktivitu ani ukládáním pořádkových pokut, nečinné znalce sice výjimečně zprošťoval a namísto nich u stanovoval znalce jiné, ti jej však obratem žádali o prodloužení lhůty a soud jim vyhověl. Žalobci se sice v projednávaném právním případu nedomáhali odstranění průtahů formálním zákonem stanoveným způsobem, t.j. stížností předsedovi nebo návrhem na určení lhůty k provedení procesního, na druhou stranu však soud prvého stupně o nařízení jednání opakovaně písemně urgovali. S ohledem na to žalobci požadovali náhradu nemajetkové újmy v rozsahu 20 000 Kč rok protrahovaného řízení (první dva roky v poloviční výši), tzn. 168 333 Kč, kterou navýšili 75 % na částku 294 582,75 Kč (35 % s ohledem na zásadní význam řízení pro žalobce, kdy tito na společných nemovitostech nikdy nehospodařili a užitek z nich neměli už ani v době před podáním žaloby, 25 % pro nedůvodné průtahy na straně soudu a 15 %, protože se žalobci na prodloužení doby řízení nepodíleli). Dále žalobci požadovali náhradu škody, odpovídající inflaci za dobu protrahovaného řízení z částky 3 000 000 Kč, kterou obdrželi od většinového spoluvlastníka náhradou za svůj ideální spoluvlastnický podíl na společných nemovitostech, přičemž tuto vyčíslili na částku 407 712,33 Kč. Současně žalobci žádali náhradu náklady právního zastoupení, každý v částce 250 000 Kč. Oba žalobci jsou starší 70 let: prvý žalobce se letos dožívá věku 73 let a druhá žalobkyně se letos dožívá věku 74 let. Negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou osobami v pokročilejším věku vnímány zpravidla intenzivněji a jedná se tak objektivně u každé z takových osob o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces. Zvýšený význam předmětu řízení pro poškozené z důvodu jejich vysokého věku nespočívá na pouhých faktických obtížích při vystupování v předmětném řízení, nýbrž na intenzivnějším vnímání nepříznivých dopadů nepřiměřeně dlouhého řízení, a to včetně hrozby, že se tyto osoby nemusí ukončení řízení s ohledem na stáří a zdravotní stav dožít ([spisová značka]). Doplnili, že v daném případě nepostačuje konstatování porušení práva. Žalobci u žalované uplatnili dne 23. 12. 2019 předběžně nárok na náhradu škody způsobené ve shora uvedeném řízení, žalovaná však žádosti žalobců do podání žaloby nevyhověla. S ohledem na to žalobci požadovali, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jim náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná neuznala žalobou tvrzený nárok, přičemž učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobci uplatnili dne 23.12.2019 svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který vyčíslili ve výši 294.582,75 Kč pro každého z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Dalším uplatněným nárokem ze stejného odpovědnostního titulu byla náhrada škody ve výši 407.712,33 Kč pro každého a náhrada nákladů řízení ve výši 250.000 Kč pro každého z žalobců. Žalovaná uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení nebyla přiměřená a každému ze žalobců poskytla zadostiučinění ve výši 63.125 Kč, nároky na náhradu majetkové újmy žalovaná označila za nedůvodné. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a doplnila, že řízení vedené u [název soudu] probíhalo po dobu 9 let a 5 měsíců opakovaně na dvou stupních soudní soustavy. Ve věci bylo rozhodnuto třikrát soudem prvního stupně, dvakrát soudem odvolacím, řízení skončilo schválením smíru mezi účastníky v průběhu třetího odvolacího řízení. Procesně bylo rozhodováno na obou stupních o znalečném a o zálohách na znalečné, o přerušení řízení a pokračování a o ustanovení kolizního opatrovníka druhé žalované. V řízení nedocházelo k procesní nečinnosti soudů, jednotlivé úkony byly prováděny v přiměřených lhůtách. Negativní vliv na délku řízení však mělo rušení rozhodnutí soudu prvního stupně. Při vypracování množství znaleckých posudků docházelo také k prodloužení řízení, byť i z objektivních důvodů. Řízení lze hodnotit jako výrazně složité, zejména po skutkové stránce. Složitost řízení signalizuje již sám jeho předmět, jímž bylo vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem (pole, lesy, rybníky a budovy). Žalobci nejprve žádali rozdělení nemovitostí, následně se řešilo přikázání do vlastnictví žalovaného a výše vypořádacích podílů. Žalovaný vznesl protinávrh, kterým se domáhal vypořádání své investice do společných staveb. Bylo vypracováno mnoho znaleckých posudků, jejich doplňků a také revizní znalecké posudky k ocenění nemovitostí a celého hospodářství. Po procesní stránce bylo rozhodováno o změnách žaloby a o ustanovení kolizního opatrovníka druhé žalované. Žalobci se na délce řízení výrazně nepodíleli, nicméně opakovaně žádali o prodloužení soudem stanovených lhůt a o odročení jednání. Žalovaná při mimosoudním projednání nároku dospěla k závěru, že délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházela žalovaná nejprve ze základní částky 126.250 Kč ([číslo] [spisová značka], první dva roky v poloviční výši), tuto dále snížila s ohledem na složitost projednávané věci a význam řízení pro žalobce o 50%. Dále je třeba zohlednit skutečnost, že v řízení vystupovali oba současní žalobci na straně žalující společně, jedná se tedy o tzv. sdílenou újmu. V tomto směru žalovaná odkázala na rozhodnutí [název soudu] ze dne ze dne 13. února 2018, sp. zn. III. ÚS 3369/17. Žalovaná považuje zadostiučinění poskytnuté v rámci mimosoudního projednání věci za zcela přiměřené a dostačující. Žalovaná nepovažuje žalobci uplatněné náklady právního zastoupení ve výši 250.000 Kč pro každého za náklady, které by byly účelně vynaložené na nápravu nesprávného úředního postupu, když jde o celkové náklady řízení vynaložené v daném sporu, není tedy dán příčinný vztah mezi samotnou délkou řízení a nutností dané náklady vynaložit, jako takový je nedůvodný. Navíc tento nárok by mohli žalobci uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Co se týče uplatněného nároku na náhradu majetkové škody ve výši 407.712,33 Kč, žalobci neuvádějí žádné relevantní okolnosti, proč při výpočtu inflace vycházejí právě z částky 3.000.000 Kč. Je zjevné, že v době podání žaloby, případně po několik následujících let, by hodnota jejich vypořádacího podílu nečinila právě tři milióny. V rozsudku z listopadu 2012 soud žalobcům přiznal na vypořádání výrazně nižší částku. Žalovaná navíc nepovažuje nárok uplatňovaný žalobci za škodu, kterou by mohli žalobci vymáhat po státu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, protože příčinu vzniku tvrzené škody lze shledat v tom, že se žalobci nebyli schopni dohodnout s dalšími spoluvlastníky na užívání nemovitostí. Pokud jde o uplatněný úrok z prodlení tento by mohl žalobcům pří