45 C 168/2019-103 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se domáhali na žalované zaplacení žalobci 1) částky 1800 000 Kč, žalobkyni 2) částky 900 000 Kč, žalobci 3) částky 900 000 Kč, žalobkyni 4) částky 450 000 Kč, žalobci 5) částky 450 000 Kč, žalobci 6) částky 200 000 Kč a žalobkyni 7) částky 200 000 Kč, to vše s příslušenstvím z titulu nezákonného rozhodnutí, rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka] (a [spisová značka]), kterým byla mimo jiné nařízena ústavní výchova prvních tří žalobců a tito byli umístěni do [právnická osoba], [příjmení] 82, [PSČ] [obec] u [obec] Nezletilí žalobci 1-3 pak byli umístěni ve výše specifikovaném zařízení od 21.2.2018. Proti uvedenému rozhodnutí podali žalobci dne 20.2.2018 odvolání, kterému vyhověl rozsudkem [název soudu] dne [datum rozhodnutí], pod č.j. [číslo jednací] a rozhodnutí o ústavní výchově nezletilých změnil tak, že tato se nenařizuje. Fakticky byly všichni nezletilí odňati z péče rodičů a prarodičů od 21. 2. 2018 do 15.11.2018, kdy byli z dětského domova propuštěni zpět do péče rodičů. Postupem soudu prvého stupně bylo v případě všech žalobců hrubě, v několika směrech a velmi zásadně zasaženo do jejich základních lidských práv. Umístěním nezletilých v dětském domově jim i jejich rodičům a prarodičům vznikla nemajetková újma na jejich právech, a to zejména porušením jejich práva na rodinný život, práva na osobní svobodu, práva na soukromí. Nezletilí trpěli intenzivní citovou deprivací, silným ochuzením osobních vztahů, ztrátou pocitu bezpečí, silným pocitem nejistoty. To vše bylo umocněno ještě tím, že děti byly od sebe odloučeny, ačkoliv doma obývaly společnou místnost a byly zvyklé být spolu. Prakticky stejnými negativními pocity trpěli i rodiče a prarodiče nezletilých. V průběhu pobytu došlo navíc k negativnímu zásahu do soukromí, do tělesné integrity a do intimní sféry prvního žalobce, když tento byl opakovaně sexuálně zneužíván a znásilněn jiným nezletilým, s nímž byl umístěn ve stejné místnosti. Utrpěnou nemajetkovou újmu tak dle žalobců nelze nahradit jinak než peněžitým zadostiučiněním, přičemž to může jen do určité míry kompenzovat hlubokou a nevratnou újmu v jejich osobním životě a osobnostních právech. Z vylíčených okolností je zřejmé, že protiprávní zásah byl nezávažnější pro první tři žalobce, kteří jsou nezletilí. Žalobci konstatovali, že s ohledem na povahu zásahu považuj za přiměřenou částku ve výši zhruba odpovídající 3-4 násobku průměrné měsíční mzdy za každý měsíc trvání zásahu každému z nezletilých. V případě rodičů resp. prarodičů, se jeví přiměřená náhrada v poloviční či čtvrtřinové výši takto stanovené částky. První ze žalobců dále požadoval za zvlášť intenzivní zásah, způsobený pohlavním zneužitím a znásilněním, nad rámec již požadovaného další částku ve výši 900.000 Kč. Žalobci uplatnili předběžně svůj nárok u žalované dne 3. 5. 2019, tato však jejich žádost nevypořádala. Navrhli proto, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobci 3. 5. 2019 uplatnili žádost o předběžné projednání nároku na zadostiučinění nemajetkových újem, jež jim měly být způsobeny rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ve věci projednávané pod j. č. [spisová značka], jímž bylo rozhodnuto o nařízení ústavní výchovy nezletilých žalobců a) – c) s umístěním do [právnická osoba] v [obec] u [obec], jež bylo následně změněno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že ústavní výchova nezletilých žalobců a) – c) se nenařizuje. S ohledem na skutečnost, že rozsudek [název soudu] byl předběžně vykonatelný, lze na něj optikou zákona č. 82/1998 Sb. pohlížet jako na nezákonné rozhodnutí. Žalovaná stanoviskem ze dne 4. 2. 2021 tuto žádost vyřídila tak, že žalobci a) uhradila částku 367.500 Kč, žalobkyni b) částku 268.000 Kč, žalobci c) částku 268.000 Kč, žalobkyni d) částku 134.000 Kč a žalobci e) částku 134.000 Kč. Ve vztahu k žalobcům f) a g) žalovaná neshledala vznesené nároky oprávněnými ani co do základu, a to mj. z důvodu, že tito nebyli účastníky řízení (ani zúčastněnými osobami), v němž bylo vydáno předmětné nezákonné rozhodnutí. Žalovaná má za to, že částky, které byly těmto žalobcům poskytnuty v rámci mimosoudního projednání věci, jsou zcela přiměřené a žaloba je tak nejen v rozsahu již poskytnutého plnění, ale i co do žalovaného rozdílu nedůvodná. Žalovaná zohlednila, že předmětným nezákonným rozhodnutím fakticky došlo k odloučení žalobců a) – c), jakožto nezletilých dětí, od jejich rodičů, žalobců d) a e), což mělo jistě dopad do jejich života a bylo způsobilé zapříčinit vznik nemajetkových újem. Vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou separací nezletilých dětí od jejich rodičů lze, podle názoru žalované, připodobnit nemajetkové újmě, jež vznikne člověku, jenž je v důsledku nezákonně nařízené vazby, či výkonu trestu odnětí svobody odtržen od svých nejbližších příbuzných. Dále odkázala na závěry [název soudu] vyjádřené v nálezu vydaném pod sp. zn. IV. ÚS 2287/18 s tím, že ohledně šestého a sedmého žalobce není naplněna podmínka aktivní legitimace, když tito nebyli účastníky daného řízení. Ve vztahu ke čtvrtému a pátému žalobci považovala žalovaná za přiměřenou částku 500 Kč za každý den, kdy byli žalobci coby rodiče odloučeni od svých nezletilých dětí. Jelikož nezletilé děti musely logicky odloučení od rodičů snášet ještě úkorněji, zejména byly-li odloučeny od svých rodičů ve věku, kdy dochází k formování a utužování vztahů v rámci primární rodiny, přistoupila žalovaná k navýšení poskytnutého zadostiučinění u druhého a třetího žalobce na dvojnásobek oproti jejich rodičům. Co se týká prvního žalobce, s ohledem na výjimečné okolnosti, spočívající v pohlavním zneužití ze strany jiného chovance dětského domova, žalovaná ještě navýšila plnění poskytované jeho sourozencům o jednu polovinu. Takto poskytnutá plnění jsou z pohledu žalované zcela dostatečná. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. 3. Žalobci vzali během závěrečné řeči žalobu částečně zpět, a to co do žalovanou poskytnutého plnění v rozsahu, ve kterém se domáhali na žalované, aby zaplatila žalobci a) částku 367.500,00 Kč, žalobci b) částku 268.000,00 Kč, žalobci c) částku 268.000,00 Kč, žalobci d) částku 134.000,00 Kč, a žalobci e) částku 134.000,00 Kč. 4. Stanoviskem žalované ze dne 4.2.2021 byla žádost žalobců o předběžné projednání nároku shora uvedeného ze dne 3.5.2019 vypořádána s tím, že každému ze žalobců byla přiznána částka, žalobcům a), b), c) částka 268 tis. Kč, žalobci a) ještě další částka, dovršující tedy do 367.500,00 Kč, dále žalobcům d) a e) částka 134 tis. Kč, a žalobcům f) a g) částka žádná. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] 8. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 9. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 10. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti"). 11. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 12. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. 13. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozum