45 C 169/2021-31 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se shora nadepsanou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení částky 36 595,12 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, dne 17. 4. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na základě které mu poskytla částku ve výši 100 000 Kč, kterou se zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, proto došlo k zesplatnění celého zbývajícího dluhu. 30. 12. 2020 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Ze smlouvy o rychlé půjčce [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž peněžní prostředky byly zaslány bezhotovostně na bankovní účet žalovaného. Úroková sazba činila 13,9 %, RPSN 15,09 %. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 31 pravidelných měsíčních splátkách. 5. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtě soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky bezhotovostně dne 17. 4. 2018. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 12. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku postoupil na žalobkyni. 7. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splatit v 31 měsíčních splátkách. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně celý úvěr zesplatnil a požadovala uhrazení celého dluhu, čemuž žalovaný nevyhověl. Právní předchůdce žalobkyně následně pohledávku postoupil na žalobkyni. 8. Předmětnou věc soud posoudil podle následujících právních předpisů. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle § 2 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 15. Podřazením zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný porušil základní povinnost, která pro něj z úvěrové smlouvy vyplývala, tedy splácet jednotlivé měsíční splátky. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, a tudíž ani netvrdil ani neprokazoval, že by žalobkyni dluh zčásti či zcela uhradil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. V rámci dokazování taktéž bylo zjištěno, že žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, proto soud konstatuje, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena platně. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 008 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 830 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 595,12 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.