45 C 222/2020-33 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 114.000 Kč spolu s příslušenstvím, způsobenou jí v řízení před [název soudu], sp. zn. [číslo jednací] spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení, neboť řízení bylo zahájeno dne 29. 2. 2016, načež bylo skončeno schválením smíru. A to na základě návrhu žalované, jímž soud dne 27. 11. 2019 schválil soudní smír a písemné vyhotovení usnesení bylo účastníkům řízení doručeno dne 24. 1. 2020. Daná délka řízení byla způsobena výhradně nečinností [název soudu]. První úkon v této věci byl proveden až 20. 11. 2017, tj. více než 1,5 roku po podání žaloby, kdy účastníci byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Věc nebyla nikterak složitá, aby odpovídala délce řízení a význam věci pro žalobkyni spočíval ve vyplacení částky 184 056 Kč, což odpovídá jejím příjmům za cca 12 měsíců, neboť její měsíční starobní důchod činí 16 187 Kč. Nadto žalobkyně se již nachází v pokročilém věku, poněvadž v době podání žaloby jí bylo 72 let a v okamžiku skončení soudního řízení jí bylo 76 let. Žalobkyně, proto požaduje 20 000 Kč za první dva roky řízení, resp. 20 000 Kč za každý další rok řízení. Základní částku navýšila o 20 %, tj. o 12 000 Kč, neboť žalobkyni nelze nic vytknout, naopak byla procesně aktivní, pročež opakovaně žádala [název soudu], aby nařídil jednání, popř. rozhodl bez nařízení jednání, a to prostřednictvím tří přípisů. Dále daná částka byla navýšena o dalších 20 % na základě toho, že věc byla projednávána na prvním stupni, s ohledem na skutečnost, že celé řízení probíhalo pouze u [název soudu]. Navíc bylo první jednání nařízeno, až po 3,5 letech od podání žaloby. V neposlední řadě byla navýšena základní částka až o 50 %, tj. o 30 000 Kč, neboť dané řízení mělo pro žalobkyni velký význam. Věc byla mimořádně citlivá s ohledem na to, že se jednalo o spor v zaplacení částky, jež náležely do společného jmění žalobkyně a jejího zesnulého manžela a které byly vybrány z účtu jeho údajnou přítelkyní. V této věci ani nelze přehlédnout majetkovou situaci žalobkyně, starobní důchodkyně. S ohledem na shora uvedené požaduje žalobkyně celkem na náhradě nemajetkové újmy uhradit částku ve výši 114 000 Kč spolu s příslušenstvím. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobkyní neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně podala dne 6. 5. 2020 žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za vzniku nemajetkové újmy z existence nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení. Podle ustálené judikatury [název soudu] neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky v řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. Z dostupného šetření žalovaná učinila následující poznatky. Předmětem posuzované řízení o zaplacení částky 184 056 Kč, bylo oné řízení komplikováno mimosoudními jednáními účastníků a hospitalizací žalobkyně. Význam pro žalobkyni lze oproti jejímu tvrzení shledat jako běžná. Podle ustálené judikatury ESLP je věnovány zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním věcem osobního stavu či věcem týkající se života nebo zdraví. Celková délka řízení nepřesáhla 4 roky, proto ji lze obecně hodnotit jako přiměřenou. Žalovaná současně uvádí, že je toho názoru, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobkyně požaduje, je nepřiměřená jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe [název soudu], a to obzvláště s přihlédnutím k okolnostem řízení tak, jak jsou popsány výše. 3. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] 6. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 7. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 8. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti"). 9. Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 10. Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. 11. Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. 12. Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 13. Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 14. Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 15. Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. 16. Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k : a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. 17. Po zjištěném skutkovém stavu věci, vyšel soud z toho, že řízení trvalo od doby podání žaloby tj. od 29. 2. 2016, kdy nabylo usnesení o schválení smíru právní moc dne 24. 1. 2020, tj. 3 roky a 10 měsíců. Ve věci bylo rozhodováno pouze na jednom stupni soudní soustavy. Řízení nevykazovalo zvýšenou náročnost jak po stránce skutkové, tak po stránce právní i procesní. Složitost věci lze považovat za standardní, neboť předmětem řízení byl finanční spor tkvící v bezdůvodném