45 C 28/2021-68 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se domáhala na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši částku 608.000 Kč, způsobené jí v řízení před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo zahájeno žalobou žalobkyně dne 28.3.2003 a bylo pravomocně skončeno usnesením [název soudu], č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne 8.2.2020, trvalo téměř 17 let. Dle žalobkyně docházelo v daném řízení k nedůvodným (blíže nespecifikovaným) průtahům, a to zejména na straně [název soudu]. Věc nebyla nijak složitá a ani právně náročná. Žalobkyně svým jednáním nijak nepřispěla k průtahům v řízení a vždy se snažila využít všech dostupných prostředků způsobilých vzniklé průtahy odstranit. Předmět řízení měl pro žalobkyni mimořádný význam, když po dobu trvání řízení žila v existenční nejistotě, zda je povinnost tehdejšího žalovaného [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [obec a číslo], zajistit žalobkyni přiměřený náhradní byt vykonatelná. Dle žalobkyně byl v důsledku průtahů daného řízení v podstatě legalizován protiprávní a od počátku zcela účelový postup tehdejšího žalovaného, kterým připravil žalobkyni o jedinou možnost bydlení na adrese [adresa žalobkyně], a vyhnul se současně zákonnému postupu, kdy přivolení soudu k výpovědi z nájmu původního bytu bylo spojeno s povinností tehdejšího žalovaného zajistit žalobkyni přiměřený náhradní byt. V uvedeném bytě na adrese [adresa žalobkyně], před jeho zánikem v důsledku protiprávního jednání tehdejšího žalovaného žalobkyně žila celý svůj dosavadní život. Žalobkyně byla nucena řešit svoji bytovou potřebu vždy dočasně prostřednictvím podnájmu bytů a nájmu bytů ve vlastnictví třetích osob, ale také vyvíjet aktivitu v podobě shánění přiměřených náhradních bytů, tedy aktivitu k tomu, aby prokázala, že v té době bylo možné původně vykonatelnou povinnost zajistit žalobkyni přiměřený náhradní byt řádně splnit. Následně došlo s účinností ode dne 1.1.2014 k podstatné změně relevantní legislativy, která již institut zajištění přiměřeného náhradního bytu nadále neobsahovala. To vše se negativně projevovalo na psychickém stavu žalobkyně zejména v podobě permanentního psychického stresu z toho, když žila v nejistotě, zda jí bude příslušnými rozhodnutími uvedených soudů všech stupňů skutečně zajištěna ochrana jejího základního práva, a to práva na zajištění bytové potřeby žalobkyně. V důsledku permanentního psychického stresu spojeného s celkovou délkou předmětného soudního řízení pak žalobkyně v únoru r. 2019 prodělala cévní mozkovou příhodu ([anonymizováno]) a v důsledku této [anonymizována dvě slova] žalobkyni rozhodnutím [anonymizována tři slova] [datum] [číslo] [anonymizováno] [číslo], [anonymizována dvě slova] [datum] přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. V důsledku trvání daného řízení a svého specifického pracovního omezení způsobeného jejím zdravotním stavem není žalobkyně v současné době ani způsobilá k tomu, aby jí byl poskytnut hypoteční úvěr, jehož prostřednictvím by mohla financovat koupi bytu, zvláště s ohledem na výše kupních cen bytů v současné době oproti cenám bytů v době, kdy mohlo být předmětné soudní řízení pravomocně skončeno v tzv. přiměřené lhůtě dle ust. § 13 odst. 1 věta třetí zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění. S ohledem na to žalobkyně vyčíslila svou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky daného řízení ve výši 20.000 Kč (první dva roky poloviční výše), a to v základní částce 320.000 Kč. Tuto dále navýšila o 20%, když věc nebyla nijak složitá, o dalších 20%, když se sama na průtazích v řízení nepodílela a o dalších 50% pro mimořádný význam, jaký pro ni věc měla. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 5.8.2020, žalovaná však tomuto nároku nevyhověla. S ohledem na to navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 5.8.2020 podala žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu ve výši 608.000 Kč, která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeným před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu nepřiměřenou délkou řízení a poskytla žalovaná žalobkyni zadostiučinění v penězích ve výši 158.333 Kč [anonymizováno] ze dne 23.3.2021. K výplatě plnění prozatím nedošlo, neboť žalobkyně si v žádosti o poskytnutí zadostiučinění výslovně vymínila plnění na bankovní účet, jehož číslo dosud žalované nesdělila. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a konstatovala, že řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] probíhalo po dobu 16 let a 10 měsíců na třech stupních soudní soustavy. První fáze řízení byla zahájena podáním žaloby dne 28.3.2003, v srpnu 2003 byl vyhlášen rozsudek, který byl v květnu 2004 částečně zrušen krajským soudem. V červnu 2007 soud rozhodl mezitímním rozsudkem, který byl potvrzen v červenci 2008. V červenci 2009 pak soud vydal konečné rozhodnutí, krajský soud v říjnu 2009 rozhodl o změně ve výrocích o náhradě nákladů řízení. Následně žalobkyně jako oprávněná vedla proti jednomu z žalovaných exekuční řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Exekuční řízení bylo zastaveno, když soudy došly k závěru, že žalovanému uloženou povinnost nelze vykonat. Žalobkyně podala proti rozsudku okresního soudu z července 2009 žalobu pro zmatečnost, a to v červenci 2015. Usnesením z března 2017 byl rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu zrušen. V dalším řízení pak bylo rozhodnuto v říjnu 2018 tak, že žaloba o uložení povinnosti žalovanému zajistit žalobkyni náhradní byt byla zamítnuta. Krajský soud pak v březnu 2019 rozhodl tak, že rozsudek okresního soudu zrušil a řízení zastavil, když o povinnosti žalovaného zajistit žalobkyni náhradní byt bylo negativně rozhodnuto již v srpnu 2003 [název soudu] pak odmítl dovolání žalobkyně v lednu 2020. Právní mocí usnesení [název soudu] ke dni 8.2.2020 bylo řízení definitivně skončeno. Žalovaná při mimosoudním projednání nároku dospěla k závěru, že délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 316.667 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 20.000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. 10.000 Kč). Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci, stupně soudní soustavy a podíl žalobkyně na délce řízení o celkem 50%. Řízení lze hodnotit jako složité po skutkové, právní i procesní stránce. Předmětem řízení byla žaloba o provedení oprav bytu a domu, v němž se byt nacházel, a dále žaloba o náhradu škody. Žalobkyně uváděla, že na její osobu přešel nájem předmětného bytu po její matce, byt byl v roce 2002 poničen povodní. Žalovaná [územní celek] odmítla provést opravy a zajistit náhradní bydlení. Náhrada požadované škody tak představovala nájemné za bydlení, které si žalobkyně zajistila sama. Žaloba byla následně rozšířena o požadavek na uložení povinnosti žalovanému zajistit žalobkyni náhradní bydlení. V průběhu řízení byla nemovitost prodána. Bylo opakovaně rozhodováno o vstupu dalšího žalovaného do řízení. Soudy následně posuzovaly otázku přechodu nájmu na žalobkyni, zda je aktivně legitimována k podání žaloby. Zkoumalo se, zda na předmětu nájmu jsou takové závady, které by bránily jeho řádnému užívání. Vzhledem k tomu, že v důsledku postupu 2. žalovaného předmět nájmu fakticky zanikl, zkoumaly soudy, zda žalobkyni svědčí právo na to, aby jí žalovaný zajistil náhradní bydlení. Žalobkyně se na délce řízení mírně podílela, a to opakovanými žádostmi o odročení jednání. Po podání žaloby pro zmatečnost navrhla přerušení řízení kvůli dovolacímu řízení v rámci exekuce. Následně probíhala neúspěšná mimosoudní jednání účastníků řízení, kdy soud opakovaně prodlužoval časový prostor pro tato jednání. Význam řízení zhodnotila žalovaná jako standardní. Žalovaná považuje zadostiučinění poskytnuté v rámci mimosoudního projednání věci za zcela přiměřené a dostačující. Byť žalobkyně tvrdí, že se vždy snažila využít všech dostupných prostředků k odstranění průtahů v řízení, uplatnila dle obsahu spisu jednu stížnost na průtahy v řízení v roce 2005. Co se týče významu řízení pro žalobkyni, žalovaná jej shledala jako standardní. Žalobkyně tvrdí, že byla po celou dobu řízení v nejistotě, zda bude panu [příjmení] uložena povinnost zajistit jí náhradní bydlení. K tomu žalovaná odkázala na obsah odůvodnění posledního rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum], z něhož plyne, že pro žalobkyni zjevně nebyl žádný problém zajistit si nájemní bydlení, s náhradou nákladů spojených s bydlením byla žalobkyně v řízení úspěšná. [příjmení] to žalovaná uvádí, že o povinnosti zajistit žalobkyni náhradní bydlení (byť ve vztahu k [anonymizováno] [obec], v době, kdy ještě nebyl pan [příjmení] na řízení ú