45 C 78/2021-55 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím, způsobené mu v řízení, zahájeném dne 14.3.2017 návrhem na vydání předběžného opatření ve věci, vedené u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] a na to navazujícího řízení v meritu věci u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že je vedeno nepřiměřeně dlouhou dobu, kdy je zatíženo průtahy a zjevně vadným postupem soudu prvního stupně. Žalobce se žádným způsobem nepřičinil o celkovou nepřiměřenou délku řízení. Žalobce uplatnil u Ministerstva spravedlnosti nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení dne 6.11.2020, žalovaná jeho nárok odmítla. V této souvislosti ještě žalobce doplnil, že lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu 6ti měsíců neodpovídá dle jeho názoru úrovni společnosti či techniky a měla by být stanovena podstatně nižší. S ohledem na to požadoval úrok z prodlení z uplatněné částky od 10.11.2020 do zaplacení. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že u ní žalobce dne 6.11.2020 uplatnil nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 150.000 Kč ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění za nesprávný úřední postup v řízeních vedených [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] jako soudu I. Stupně. K projednání žádosti žalobce došlo dne 7.4.2021. Žalovaná konstatovala, že v předmětných řízeních nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a požadované zadostiučinění tak nebylo žalobci poskytnuto. Žalovaná konstatovala, že řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí], žalobce v něm vystupoval v procesním postavení žalovaného. Původním návrhem žalobkyně žádala vydání předběžného opatření. Dne 20.3.2017 usnesení, kterým bylo návrhu žalobkyně vyhověno. Dne 10.4.2017 odvolání žalovaného, dne 25.5.2017 usnesení [název soudu], kterým bylo usnesení soudu I. stupně zrušeno a věc vrácena. Dne 17.7.2017 usnesení, kterým bylo návrhu žalobkyně opět vyhověno. Proti tomu podal žalovaný opět odvolání a dne 24.10.2017 [název soudu] změnil usnesení tak, že návrh na předběžné opatření zamítl. Toto usnesení nabylo právní moci dne 23.11.2017, čímž bylo řízení pravomocně skončeno. Dále žalovaná stručně shrnula průběh navazujícího řízení a doplnila, že řízení se vyznačuje značnou skutkovou i právní složitostí. Projednávaná věc úzce souvisí (a je závislá) na dalších dvou věcech projednávaných u prvoinstančního soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], vedených mezi totožnou žalobkyní ([právnická osoba], [IČO]) a holandskou [právnická osoba] B.V. Jedná se o skutkově a důkazně velice složité věci, kdy je řešen ten problém, zda užívání mobilní aplikace [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]. a s tím související služby [příjmení] [příjmení] při provozování taxislužby, je nekalosoutěžním jednáním či nikoliv. Byť se jedná o formálně samostatná řízení, konstatovala žalovaný, že až teprve na základě provedeného dokazování ve věci nekalosoutěžního jednání a meritorním rozhodnutí mezi žalobkyní [právnická osoba], [IČO] a [právnická osoba] [anonymizováno]., bude možné rozhodnout i v projednávané věci proti žadateli. Sám žalobce se na délce řízení částečně podílel, a to tím, že neodpověděl na výzvy soudu k vyjádření se k žalobě ze dne 6.4.2018, 4.8.2020 a 16.2.2021. V rámci posuzovaného řízení k prodlevám mezi jednotlivými úkony na straně soudu dle žalované nedocházelo, celková délka byla ovlivněna zejména značnou složitostí věci a nutností nejdříve rozhodnout meritorně v související výše uvedené věci a jeho délka tak je přiměřená. Posuzované řízení vedené pod sp.zn. [spisová značka] bylo pravomocně skončeno ke dni 23.11.2017. Mimosoudní podání žalobce bylo žalované doručeno dne 6.11.2020, žalovaná proto vznesla námitku promlčení v souvislosti s nárokem na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky tohoto řízení. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. 3. Žalobce v podání ze dne 3.6.2021 (označeném jako replika k podání žalované) uvedl, že předmětné řízení je již pravomocně ukončeno, a to usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 22. 7. 2021. Řízení tedy v meritu věci trvalo na jediné instanci od 14.3.2017 do 22.7.2021, a to aniž by soud provedl ve věci soudní rok. Řízení tedy celkem trvalo 4 roky a 4 měsíce a 8 dní, a to bez meritorního projednání věci na jediné soudní instanci. Žalobce má za to, že do celkové délky řízení je nutno započítat i dobu od podání návrhu na vydání předběžného opatření před podáním žaloby, kdy k zahájení tohoto řízení došlo dne 14.3.2017 a na základě návrhu bylo [název soudu] vydáno předběžné opatření [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací], proti kterému se žalobce odvolal a byl úspěšný viz. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací]. V této souvislosti odkázal např. na rozsudek [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka], přičemž skutečnost, že se jedná o jedno řízení, pak vyplývá přímo z předběžného opatření vydávaného [název soudu] dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací]:„ Soud upozorňuje, že s ohledem na tu skutečnost, že v této věci již bylo soudem prvního stupně jednou o návrhu na předběžné opatření rozhodnuto s tím, že mu bylo vyhověno (byť následně bylo toto rozhodnutí soudem odvolacím zrušeno), tak v důsledku vyhovění tomu návrhu na vydání předběžného opatření žalobce podal v této věci návrh ve věci samé. Tento návrh ve věci samé je evidován pod sp. zn. [spisová značka]. Z tohoto důvodu již soud prvního stupně posuzuje tento návrh na vydání předběžného opatření nikoliv jako návrh, který by byl před podáním žaloby ve věci samé, ale až po podání žaloby ve věci samé (§ 102 o.s.ř.)“. Žalobce podal i do usnesení vydaného [název soudu] dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací] odvolání, se kterým byl úspěšný viz. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací]. Žalobce v této souvislosti odkázal na různá rozhodnutí [název soudu], [název soudu], jakož i [název soudu], v nichž soudy dovodily nepřiměřenou délku řízení, trvajících v rozmezí cca 3 roky a 7 měsíců až necelé 4 roky (aniž by jakkoli rozváděl specifika těchto řízení). Žalobce dále poukazoval na statistická data [příjmení] [rok] [příjmení] [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova], [příjmení] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] dne [datum] a ani poté, co mu bylo doručeno usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací] přitom ničeho nečinil pro vyřizování věci. Jak v rámci rozhodování soudu prvního stupně, tak i v rámci odvolacího řízení byly standartní lhůty k vyřízení věci překročeny. Dále žalobce k odkazu žalobce (pozn. soudu – dle kontextu myšleno zřejmě k odkazu„ žalované“) na jiné řízení ve věci [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] pod sp.zn. [spisová značka], žalobce uvedl, že nebyl účastníkem tohoto řízení, jedná se o řízení zcela nezávislé na žalobci a protrahované řízení nebylo přerušeno z důvodu projednávání věci pod sp.zn. [spisová značka]. Pokud žalovaná označila nekalosoutěžní nárok obecně za náročný hmotněprávně i procesněprávně, jde o formální označení, které nemá materiální základ a popírá princip individuálnosti posuzování řízení. Žalobce má za to, že nelze označovat nároky založené na jejich podstatě za složité (např. z nekalosoutěžního jednání, ze smlouvy o dílo atp). Pokud by tomu tak bylo, pak se ztrácí zcela pojetí individuálního posuzování věcí a přechází se na obecné nahlížení na věc. Věc měl rozhodovat specilizovaný senát, přičemž s rutinou přichází i vyšší efektivita práce. Specializace senátu soudu má z hlediska časové dimenze rozhodování o typově obdobných věcech přinést i rychlejší rozhodování, což se v dané věci nestalo. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] 9. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 10. Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. 11. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti"). 12.