45 C 98/2021-46 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se domáhal na žalované poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 301 666 Kč, způsobené mu délkou řízení, vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V uvedeném řízení se žalobce žalobou ze dne 6. 11. 2009 domáhal na tehdejším žalovaném (svém bratrovi) úhrady částky 2 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu půjčky. V průběhu řízení se vyskytly průtahy, a sice v období od žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků ze dne 20. 11. 2009 do rozhodnutí o uvedené žádosti dne 23. 4. 2010 a rozhodnutí o následném odvolání, které bylo vydáno po více než 5 měsících a spis se vrátil soudu I. stupně dne 29. 11. 2010. Soud byl však nečinný až do dne 21. 3. 2012 (asi 1 rok a 4 měsíce). Jednání nařízené na duben 2012 bylo zrušeno na základě žádosti žalovaného a konalo se až dne 13. 6. 2012. Další jednání proběhlo ve dnech 20.09.2012 a 31.10.2012. Jednání nařízené na prosinec 2012 bylo odročeno a následně proběhla jednání ve dnech 09.01.2013, 19.03.2013, 17.04.2013. Usnesením ze dne 19. 4. 2020 byl ustanoven znalec k vypracování posudku. Znalci byl spisový materiál odeslán dne 5. 6. 2013 a vrácen dne 23.09.2013. Další jednání proběhlo dne 15.01.2014. Usnesením z 5. 3. 2014 byl ustanoven znalec pro zpracování revizního znaleckého posudku. Znalci byl spis odeslán dne 12.05.2014, ale vrácen až dne 27.11.2015. Přitom soud stanovil lhůtu 90 dnů. Soud byl následně nečinný. Ve věci 29. 2. 2016 podal žalobce žádost o ustanovení tlumočníka. Ta byla zamítnuta usnesením z 10. 3. 2016 O odvolání žalobce [název soudu] rozhodl dne 6. 6. 2016. Další jednání proběhla ve dnech 04.11.2016, 11.01.2017, 26.04.2017 a 04.05.2017, kdy bylo ve věci rozhodnuto. Na základě podaného odvolání bylo dne 8. 3. 2018 rozhodnutí soudu I. stupně zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání. [název soudu] rozsudek zrušil pro procesní pochybení soudu I. stupně, který přes žádost žalobce, jehož rodilou řečí není čeština, nevyhověl žádosti o ustanovení tlumočníka. Prodloužení řízení o nutnost rozhodovat o odvolání, jakož i opakovat částečně dokazování ve věci, jde tedy k tíži soudu I. stupně, který řízení touto chybou zatížil. Ve věci došlo k dalším průtahům, když přes již tak značnou délku řízení bylo další jednání nařízeno až den 05.09.2018. Další jednání pak proběhla ve dnech 12.11.2018 a 09.01.2019, znovu bylo ve věci rozhodnuto dne 17.01.2019 [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl žalobu a rozhodl o nákladech řízení žalovaného a státu. Žalobce ve věci podal odvolání dne 6. 3. 2019. Ve věci došlo k dalším průtahům, když [název soudu] rozhodl až dne 3. 10. 2019 [název soudu] [pobočka] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku a výroku o náhradě nákladů žalovaného potvrzen a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu změněn. Dne 27. 2. 2020 podal žalobce dovolání. To bylo odmítnuto usnesením sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobce podal ve věci ještě také ústavní stížnost, o které bylo rozhodnuto dne 2. 3. 2021. Usnesení [název soudu] bylo žalobci doručeno dne 8. 3. 2021 (viz přiložená doručenka z datové schránky právního zástupce žalobce). Řízení tak dosáhlo délky asi 11 let a 4 měsíce, dle žalobce doba zjevně nepřiměřená. Dle žalobce nebyla věc skutkově složitá, byť ve věci bylo potřeba zpracovat znalecký posudek. Hned v úvodu došlo k nečinnosti na straně soudu I. stupně, dále je možné vypozorovat dílčí období nečinnosti, jak jsou popsány výše. K zásadnímu prodloužení délky řízení pak došlo procesním pochybením soudu I. stupně, který nevyhověl žádosti žalobce o ustanovení tlumočníka. Toto pochybení konstatoval [název soudu] v rozhodnutí ze dne 8. 3. 2018. Takto došlo k prodloužení řízení skoro o 2 roky (původní rozsudek z května 2017 byl zrušen, znovu bylo rozhodnuto ve věci samé v lednu 2019). Také je nutno konstatovat, že postup soudu I. stupně nebyl koncentrovaný a řízení nebylo vedeno tak, aby bylo možné jej skončit na jediném jednání (či jen několika málo jednáních). Žalobce svým chováním nepřispěl k délce řízení a vzniklé průtahy byly způsobeny prakticky výlučně postupem prvostupňového soudu a soudu odvolacího. V případě žalobce mělo řízení zcela nepochybně zvýšený význam. Předmětem řízení byla částka 2 a půl milionu korun, ve hře byly také vysoké náklady řízení, které podle ustálené judikatury [název soudu] je také nutné zohlednit. V sázce toho tedy pro žalobce bylo hodně. Věc tudíž měla pro žalobce zvýšený a podstatný význam. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, je žalobce přesvědčen, že došlo v řízení k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v neodůvodněných průtazích, zakládajícímu právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Nesprávný postup soudů značně zasáhl do práv i života žalobce, který byl po značnou dobu vystavena pocitům nejistoty a pochybností ohledně výsledku řízení, proto nepostačuje pouhé konstatování porušení zákona. Žalobce vyčíslil požadované finanční zadostiučinění ve výši 301.266 Kč, když při jejím stanovení vycházel z částky 20 000 Kč za každý rok řízení, první dva roky v poloviční výši a doplnil, že od doby vydání sjednocujícího stanoviska [název soudu] ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (podle kterého rovněž stanovil svou nemajetkovou újmu), byl zaznamenán ekonomický vývoj a je tedy na místě základní částku přiměřeně navýšit. V této souvislosti poukázal na závěry rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], závěry rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], Metodiku k náhradě nemajetkových újem na zdraví, uveřejněná pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) nebo zákon č. 221/1999 Sb., ve znění účinném od 1. 10. 2017. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 1. 12. 2020, žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Konstatovala, že u ní žalobce dne 1.12.2020 podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu ve výši 300.000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žádost žalobce byla žalovanou shledána částečně důvodnou, proto žalobci bylo přiznáno a poskytnuto zadostiučinění ve výši 73.800 Kč. Žalovaná stručně shrnula průběh řízení a uvedla, že celková délka řízení činila 11 let a 3 měsíce. Řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, přičemž soud I. stupně rozhodoval meritorně dvakrát, soud II. stupně rovněž dvakrát, [název soudu] jednou a o ústavní stížnosti musel rozhodovat i [název soudu]. Soudy na všech stupních činily úkony v přiměřených lhůtách, nicméně průtah se vyskytl při vypracování revizního znaleckého posudku. Věc byla složitější po skutkové stránce, také do určité míry po procesní stránce. Předmětem žaloby byla peněžitá částka, kterou měl žalobce půjčit svému bratrovi, žalovaný vše sporoval, smlouva měla být uzavřena pouze ústně, což vyžadovalo prokazování ze strany žalobce. Na jednáních tak bylo vyslechnuto více svědků, později žalobce předložil písemné potvrzení o přijetí částky žalovaným, k pravosti podpisu žalovaného byl vyhotoven znalecký posudek a revizní znalecký posudek. Soud musel rozhodovat i o procesních věcech, opakovaně o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení tlumočníka apod. Žalobce se na délce řízení podílel. První dva roky řízení lze přičíst k tíži téměř výhradně žalobci, když požádal o osvobození od soudních poplatků. V lednu 2011 žalobce dokonce požádal o zaplacení soudního poplatku ve splátkách, toto mu soud povolil, přesto požádal o prodloužení termínů a poslední splátku uhradil až na konci prosince 2011. Dále žalobce přispěl k délce řízení tím, že stěžejní důkaz (potvrzení o přijetí půjčky) navrhl až po několika soudních jednáních v lednu 2013. V březnu 2016 žalobce požádal o tlumočníka, přestože na prvním jednání v roce 2012 uvedl, že rozumí dobře česky a tlumočníka nežádá. Význam řízení pro žalobce je hodnocen jako standardní, neboť řízení o zaplacení peněžité částky z půjčky nepatří mezi řízení, se kterými judikatura ESLP spojuje požadavek na rychlejší postup, jako v řízeních opatrovnických, trestních, nebo řízeních o náhradu škody na zdraví. Řízení sice bylo vedeno o vyšší částku, avšak žalobce byl od počátku procesně zcela neúspěšný, přičemž titulem jeho pohledávky byla dohoda uzavřená pouze v ústní formě a žalobci tak mohlo být od počátku zřejmé, že se ocitne v důkazní nouzi, navíc žalobce byl zastoupen advokátem. Celkovou délku řízení přesto žalovaná zhodnotila jako nepřiměřenou. Co se týče žalobcem požadované výše odškodnění, tuto žalovaná zhodnotila jako nadhodnocenou, když sama po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu, dospěla na základě aplikace zákonných kritérií k závěru, že žalobce má nárok na zadostiu