46 C 129/2021-316 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 193 600 Kč s příslušenstvím z titulu dohody o zablokování prodeje ze dne 21. 12. 2020, kterou se žalovaný zavázal uhradit odměnu za obstarání příležitosti ve výši 50 % hodnoty blokačního poplatku v případě, že kupní smlouvu na nemovitost z důvodů výhradně na své straně neuzavře. 2. Žalovaný dne 30. 11. 2022 dlužnou jistinu včetně úroku z prodlení a nákladů řízení ve výši 107 496,40 Kč uhradil. 3. V souladu s § 96 odst. 2 o.s.ř. tak soud rozhodl o zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že k zastavení řízení došlo až poté, co bylo zahájeno jednání, vyžádal soud souhlas žalovaného se zpětvzetím návrhu dle § 96 odst. 3, 4 o.s.ř. 4. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. podle kterého byl-li vzat zpět důvodně podaný návrh pro chování žalovaného, je povinen nahradit náklady řízení žalovaný. Zavinění žalovaného na tom, že žalobkyně vzala svůj návrh zpět, spatřuje soud v tom, že žalovaný dlužnou částku uhradil až po podání žaloby. 5. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému, aby nahradil žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 744 Kč a odměny právního zástupce žalobce ve výši 88 668,80 Kč dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., za 8 úkonů právní služby á 8 860 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, vyjádření ze dne 27. 7. 2021, doplnění tvrzení ze dne 1. 9. 2022, vyjádření k podání žalobce ze dne 6. 9. 2022, účast při jednání soudu dne 7. 9. 2022, podání zpětvzetí dne 1. 12. 2022), osmi režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., a DPH ve výši 21% (15 388,80 Kč). Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 96 412,80 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Odměnu za účast při prvním setkání s mediátorem soud nepřiznal, neboť se jednalo o povinnost soudem stanovenou účastníkům, nikoliv jejich zástupcům a účast při tomto setkání není účelně vynaloženým nákladem řízení. 6. Nad rámec tohoto odůvodnění soud uvádí, že o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něj končí (ustanovení § 151 odst. 1 věta první, před středníkem). Z citovaného ustanovení tak jednoznačně vyplývá, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 238/2007 ze dne 27. 9. 2007; a dále Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 676 s.). Rozhodnutí o nákladech řízení (nárok na náhradu řízení) je totiž jako procesní nárok závislé na rozhodnutí ve věci, v takovém případě pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve věci právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení, ani o povinnosti účastníka tyto náklady řízení před tímto rozhodnutím hradit. S ohledem na výše uvedené soud nezohlednil ve výroku o výši náhrady nákladů řízení částku, kterou již žalovaný jako zálohu na náhradu nákladů řízení uhradil.