46 C 290/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 113 988 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených dodávek elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa], v období od 6. 3. 2019 do 13. 10. 2020 ze smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 9. 10. 2018. 2. Žalovaná se k věci písemně nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Mezi účastníky byla dne 9. 10. 2018 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa [adresa], restaurace, stravovna, přízemí, bar, klub, což bylo zjištěno z předmětné smlouvy. Žalovaná v období od 6. 3. 2019 do 3. 3. 2020 odebrala elektřinu v celkové ceně 112 287,57 Kč a na zálohách uhradila 9 615 Kč, žalobkyně jí proto vystavila fakturu na rozdíl uvedených částek, tj. na 102 672,57 Kč, splatnou dne 27. 3. 2020. Od 4. 3. 2020 do 13. 10. 2020 odebrala elektřinu v celkové ceně 30 314 Kč a na zálohách uhradila 18 999,28 Kč, žalobkyně jí proto vystavila mimořádnou (konečnou) fakturu, kterou po žalované požadovala úhradu celého nedoplatku v celkové výši 113 988 Kč (tj. 102 672,28 Kč za elektřinu spotřebovanou v období od 6. 3. 2019 do 3. 3. 2020 a 11 315,44 Kč za elektřinu spotřebovanou v období od 4. 3. 2020 do 13. 10. 2020). Z výzvy před podáním žaloby ze dne 22. 9. 2021 je patrno, že žalobkyně žalovanou o úhradu nedoplatku za elektřinu vyzývala, pošta se vrátila zpět jako nevyžádaná dne 27. 9. 2021. 6. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když na základě uzavřené smlouvy o dodávce a odběru elektřiny ve smyslu § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., (energetický zákon), vznikla žalobkyni povinnost dodávat elektřinu do výše uvedeného odběrného místa, kterou splnila, a žalované naopak povinnost za odebranou elektřinu zaplatit. Žalovaná v průběhu řízení neprokázala, že by svou smluvně převzatou povinnost splnila, netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok vůči ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Soud proto návrhu žalobkyně v celém rozsahu vyhověl. 7. Neuhrazením smluvního závazku v plném rozsahu se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, čímž jí návazně vznikla povinnost k úhradě úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), který ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí 8,25 %. Žalobkyni vznikl též nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 560 Kč, dále v náhradě paušální náhrady za dva úkony po 300 Kč (výzva k plnění, podání žaloby) ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb. Náhrada nákladů řízení tedy celkem činí částku 5 160 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).