47 C 203/2021-89 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se žalobou z 30. 9. 2021 domáhali na žalované náhrady škody ve výši 161 000 Kč s tím, že je proti nim vedeno u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. [spisová značka] trestní stíhání, přičemž usnesením Policie České republiky, č. j.: UOOZ [číslo] z 25. 4. 2012, bylo zajištěno osobní vozidlo ve vlastnictví žalobců, a to [příjmení] [jméno] [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“ nebo„ vůz“). Po zajištění bylo vozidlo převezeno do skladovacích prostor [anonymizována čtyři slova] ve [anonymizována dvě slova]. Ke zrušení zajištění došlo usnesením Krajského soudu v Praze z 16. 4. 2020, č. j.: 11 To 30/2020-14433 a k faktickému předání vozu žalobcům následně dne 22. 6. 2020. K vrácení zajištěné věci došlo pro překročení legitimní doby zajištění, tedy žalobci mají za to, že zajištění bylo neúčelné. S ohledem na skutečnost, že za dobu více než 8 let, po kterou žalobci nemohli vozidlo používat, se snížila hodnota automobilu o 161 000 Kč, se této částky domáhají nyní na žalované. Závěrem žalobci poukázali na nepřiměřenou délku samotného trestní řízení a na skutečnost, že objektivní snížení hodnoty vozu je zcela nezávislé na výsledku tohoto trestního stíhání. K prokázání škody předložili znalecký posudek znalce [jméno] [příjmení]. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze 17. 2. 2022 uvedla, že nárok žalobců zcela neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobci uplatnili dne 8. 3. 2021 nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 161 000 Kč, a to z titulu nesprávného úředního postupu v trestním řízení vedeném u Okresního soudu Praha- západ pod sp. zn. 14 T 41/2014. Konstatovala, že pokles časové ceny vozidla není z povahy věci škodou a k poklesu ceny vozidla by došlo i při používání vozidla žalobci, a to i výrazněji. Titulem vzniku škody měla být dle tvrzení žalobců nepřiměřené délka řízení, avšak žalovaná neshledává ani příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a délkou řízení. Ze všech těchto důvodů navrhla žalobu zamítnout. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobci u žalované uplatnili svůj nárok na náhradu škody dne 8. 3. 2021. Dále bylo mezi účastníky nesporným, že k zajištění vozidla ve vlastnictví žalobců, [příjmení] [jméno] [registrační značka], došlo usnesením Policie České republiky, č. j. UOOZ-86/TČ-2010-200401 z 25. 4. 2012 a ke zrušení zajištění došlo usnesením Krajského soudu v Praze z 16. 4. 2020, č. j. 11 To 30/2020-14433, rovněž jako skutečnost, že vůz byl žalobcům předán následně dne 22. 6. 2020. Konečně mezi účastníky nebylo pochyb, že vůči žalobcům je u Okresního soudu Praha- západ pod sp. zn. 14 T 41/2014 vedeno trestní řízení. 5. Z usnesení Krajského soudu v Praze z 16. 4. 2020, č. j:. 11 To 30/2020-14433 soud zjistil, že se podle § 79f odst. 2 tr. řádu za použití § 79f odst. 1 tr. řádu per analogiím zrušilo mj. zajištění jako náhradní hodnoty osobního vozidla žalobců s tím, že zajištění náhradní hodnoty nelze i s ohledem na celkovou dobu, která od zajištění uplynula, považovat za adekvátní a přiměřené, když celkovou délku trestního řízení nelze klást k tíži žalobců v postavení obviněných. Krajský soud konstatoval, že s ohledem na skutečnost, že celková doba řízení je v současné době nepředvídatelná a s přihlédnutím, že zajištění majetku žalobců trvá více než 8 let, aniž by na tom nesli jakoukoli vinu, uzavřel, že zásah do práva žalobců na pokojné užívání majetku v současné době nesplňuje kritérium přiměřenosti (srovnej rozhodnutí II. ÚS 642/07 z 30. 1. 2008). 6. Ze znaleckého posudku [číslo] znalce [jméno] [příjmení] z 30. 6. 2020, znalce z oboru Ekonomika, ceny a odhady motorových vozidel, se podává, že pokles hodnoty vozu za období od 28. 2. 2012 do 22. 6. 2020 se dá vyjádřit jako majetková újma ve výši 161 000 Kč. 7. Ze souhrnu faktur na čl. 70 spisu označeného G/ OE/2012/11145 [celé jméno žalobce] UOOZ [číslo] vzal soud za zjištěné, že vozidlo žalobců bylo po celou dobu zajištění pravidelně zhruba každé tři měsíce servisováno, konkrétně od 1. 10. 2012 do 1. 1. 2020, přičemž ke každé servisní prohlídce je doložena faktura kde jsou zpravidla uvedeny jako předmět fakturace servisní práce a spotřebovaný materiál. 8. Z provedených důkazů soud žádné další pro věc podstatné skutečnosti nezjistil, žádné důkazy nezamítal. 9. Zištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 10. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 11. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 12. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 17. Podle § 79g o. s. ř. nelze-li zajistit věc, která je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, může být místo ní zajištěna náhradní hodnota, která odpovídá, byť jen zčásti, její hodnotě; přitom se postupuje obdobně podle příslušných ustanovení upravujících zajištění věci, která je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti (§ 79a až 79f). Náhradní hodnotu lze zajistit osobě, která měla povinnost strpět zajištění původní věci. 18. Žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnili dne 8. 3. 2021, což bylo mezi účastníky nesporným. 19. Odškodňovací zákon rozlišuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem státní moci, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup. Při rozlišení mezi těmito dvěma odpovědnostními tituly je třeba vycházet z toho, že nesprávný úřední postup představuje porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti; zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. 20. V poměrech projednávané věci k zajištění vozidla žalobců jako náhradní hodnoty došlo dne 25. 4. 2012 zcela v souladu s ust. § 79g tr. řádu, neboť jak vyplynulo z provedeného dokazování, zajištění vozidla bylo zrušeno pro neúčelnost s přihlédnutím k délce trvání trestního řízení, jež již nešlo shledat přiměřenou, tedy nikoliv pro nezákonnost rozhodnutí o zajištění vozidla. 21. Institut zajištění v trestním řízení je obvykle užíván v prvotní fázi trestního řízení a jeho účelem je i prověřit, zda došlo vůbec k trestné činnosti. Pak nelze z naplnění tohoto účelu, byť s negativním závěrem oproti původnímu předpokladu, učinit závěr o nezákonnosti původního rozhodnutí. K takovému závěru lze dospět pouze v případě, že by původní rozhodnutí, které je vykonatelné bez ohledu na právní moc, bylo ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 OdpŠk zrušeno nebo změněno pro nezákonnost příslušným orgánem, byť na základě řádného opravného prostředku (viz rozsudek NS ČR ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013). Tomuto jeho účelu odpovídá i široké oprávnění orgánů činných v trestním řízení takové zajištění na základě dalších získaných poznatků zrušit či omezit. V uvedeném postupu policejního orgánu soud neshledává nesprávný úřední postup a ani rozhodnutí o zajištění vozidla nelze mít za nezákonné rozhodnutí, neboť uvedené rozhodnutí nebylo pro nezákonnost změněno ani zrušeno. Za škodu způsobenou rozhodnutími orgánu činného v trestním řízení o zajištění vozidla jako náhradní hodnoty tak stát ve smyslu § 8 odst. 1 věta prvá OdpŠk neodpovídá. 22. Jako u kaž