47 C 205/2021-64 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou z 5. 10. 2021 domáhal na žalované zaplacení částky ve výši 756 907 Kč s tím, že se dne 12. 2. 2010 připojil k trestnímu řízení vedeného u Okresního soudu v Jihlavě (dále jen„ okresní soud“) s nárokem na náhradu škody poté, co se v březnu 2008 dozvěděl, že mu jeho zaměstnanec [příjmení] [příjmení] způsobil trestným činem škodu. Usnesením Okresního soudu v Jihlavě z 27. 4. 2018 sp. zn. 10 T 77/2012 bylo však trestní stíhání [jméno] [příjmení] zastaveno. Citové usnesení nabylo právní moci dne 18. 5. 2018. Nicméně Okresní soud v Jihlavě žalobce o zastavení trestního řízení nijak neinformoval. Uvedené se žalobce dozvěděl až k dotazu na stav řízení dne 28. 8. 2018. Přičemž k žádosti zmocněnce žalobce jakožto poškozeného bylo usnesení o zastavení trestního stíhání doručeno žalobci až dne 6. 9. 2018. V důsledku nesprávného úředního postupu okresního soudu, jenž spatřuje ve skutečnosti, že nebyl informován o pravomocném ukončení řízení a nedozvěděl se tak o pokračování běhu promlčecí lhůty, došlo k promlčení jeho nároku na náhradu škody vůči obžalovanému. Dále uvedl, že když se dne 2. 3. 2021 obrátil na svého bývalého zaměstnance [jméno] [příjmení] k úhradě částky ve výši 756 907 Kč, bylo mu namítáno právě promlčení nároku. Žalobci tak vznikla škoda ve výši 756 907 Kč, přičemž žalobce při jejím vyčíslení vychází striktně ze závěru orgánů činných v trestním řízení, jak byly zachyceny v podané obžalobě. 2. Žalovaná ve svém podání z 28. 3. 2022 uvedla, že u ní žalobce dne 27. 9. 2018 uplatnil svůj nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/98 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 756 907 Kč, přičemž k projednání žádosti žalobce došlo dne 28. 3. 2022. Uvedla, že došlo sice k pochybení soudu stran nedoručení konečného rozhodnutí poškozenému, avšak nejedná se o nesprávný úřední postup dle ust. § 13 OdpŠk, neboť tuto povinnost žádný právní předpis soudu neukládá. Žalovaná namítala, že adhezní řízení jakožto součást trestního řízení je pouze jednou z možností, jak se může poškozený po škůdci domáhat svého nároku na náhrady škody. Přičemž takový nárok na náhradu škody lze přiznat, ovšem pouze v tom případě, je-li v trestním řízní pro takové rozhodnutí dostatek podkladů. Zdůraznila, že primárním smyslem trestního řízení je zjištění skutkového stavu, vymezeného obžalobou pro potřeby rozhodnutí o vině a trestu a nikoli o nároku poškozených, neboť poškození mají vždy možnost své nároky na náhradu škody uplatnit v řízení občanskoprávním. Ústavní soud ve svých rozhodnutích zdůraznil, že zakotvení práv poškozeného do trestního řádu je nutno chápat jako„ beneficium legis“ dané zákonodárcem. Nejde tedy o základní právo zaručené ústavním pořádkem, a proto platí, že poškozený má svá práva primárně uplatňovat v občanském soudním řízení. S ohledem na výše uvedené navrhla žalobu zamítnout, když žalobce ani nedoložil, že by se jakékoliv škody domáhal v občanském řízení. 3. Protože byly splněny podmínky ust. § 115a o. s. ř., soud rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání. 4. Z listinných důkazů a z nesporných skutečností zjistil soud tento skutkový stav: 5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na náhradu škody za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení dne 27. 9. 2018 (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené při výkonu státní moci z 27. 9. 2018; stanoviska žalované z 28. 3. 2022). 6. Ze spisu Okresního soudu v Jihlavě vedeného pod sp. zn. 10 T 77/2012 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh řízení. Dne 12. 2. 2010 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání [jméno] [příjmení] ze spáchání trestného činu [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], jehož se měl dopustit jako zaměstnanec zdejšího žalobce. Dne 3. 5. 2010 Okresní státní zastupitelství v Jihlavě jmenované usnesení zrušilo a vrátilo věc zpět policejnímu orgánu. Dne 24. 10. 2011 bylo vydáno v pořadí druhé usnesení o zahájení trestního stíhání [jméno] [příjmení] ze spáchání trestného činu [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu]. Dne 14. 3. 2012 Okresní státní zastupitelství v Jihlavě podalo k Okresnímu soudu v Jihlavě obžalobu, kde je uváděno, že zdejšímu žalobci jako poškozenému měla být způsobena škoda ve výši 756 907 Kč. Ve dnech 23. 4. 2012, 18. 6. 2012, 22. 8. 2012, 31. 3. 2015 a 2. 5. 2016 proběhla hlavní líčení. Ve věci byl vypracován rovněž znalecký posudek. Dne 27. 4. 2018 bylo vydáno usnesení, kterým bylo trestní stíhání obžalovaného zastaveno dle ust. § 231 odst. 1 a § 233 odst. 1 trestního řádu. Právní moci nabylo rozhodnutí dne 18. 5. 2018. Z citovaného usnesení vyplývá, že v trestním řízení došlo k významnému a nepřehlédnutelnému vychýlení rovnováhy mezi právem obžalovaného na projednání věci v přiměřené lhůtě na straně jedné a veřejným zájmem na straně pachatele trestné činnosti na straně druhé, a to v neprospěch obžalovaného, aniž by na tom měl jakýkoliv podíl, proto soud dospěl k závěru, že trestní stíhání se stalo nepřípustným pro rozpor s čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy. Na žádost žalobce mu bylo toto rozhodnutí doručeno dne 6. 9. 2018. 7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 9. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, podle písm. b) nesprávným úředním postupem. 10. Podle § 13 odst. 1 věta první OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Dle odst. 2 téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 13. Podle § 45a tr. řádu veškeré písemnosti určené poškozenému se doručují na adresu, kterou poškozený uvede. Má-li zmocněnce, doručuje se pouze jemu; to neplatí, jestliže se poškozenému zasílá výzva, aby osobně něco vykonal. 14. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 27. 9. 2018, což bylo mezi účastníky nesporným. 15. V posuzovaném případě se žalobce domáhal náhrady škody, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu okresního soudu. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nesprávného úředního postupu okresního soudu; vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou. 16. Mezi účastníky byl nesporný i průběh trestního řízení, tak jak je zachycen pod bodem 6 odůvodnění rozsudku, na nějž soud pro stručnost odkazuje. Rovněž nebylo sporu, že okresní soud usnesení o zastavení trestního stíhání z 27. 4. 2018 žalobci jakožto poškozenému nezaslal, resp. až k jeho žádosti dne 6. 9. 2018, když nelze přehlédnout, že jmenované usnesení nabylo právní moci již dne 18. 5. 2018. Soud byl povinen ve smyslu ust. § 45a tr. řádu usnesení o zastavení trestního stíhání doručit i žalobci (v poměrech projednávané věci zmocněnci žalobce), neboť rozhodoval podle ust. 231 tr. řádu mimo hlavní líčení o zastavení trestního stíhání a toto rozhodnutí mělo být zdejšímu žalobci jakožto účastníku řízení zasláno. Nicméně soud, aniž by se zabýval přesnou výší škody, má za to, že není naplněn další z předpokladů pro vznik odpovědnosti žalované za škodu, a to příčinná souvislost mezi tvrzeným vznikem škody a pochybením na straně okresního soudu, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.). 17. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem tohoto nesprávného úředního postupu, tedy je-li nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a je-li doloženo, že nebýt nesprávného úředního postupu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost státu za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Příčinná souvislost je jako jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu tedy dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého chodu věcí adekvátním následkem protiprávního úkonu či škodní události (srov. např. nález Ústa