47 C 231/2021-59 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 10. 2021 domáhala zadostiučinění za majetkovou a nemajetkovou újmu v celkové výši 1 030 622 Kč s tím, že ta jí byla způsobena nevyžádanými soudními depozitními řízeními vedenými u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 Sd 25/2018 a 8 C 45/2019. Žalobkyně byla v rozhodné době vlastníkem motorového vozidla, a to osobního automobilu značky Volkswagen Touareg 7P, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“), přičemž toto vozidlo jí bylo koncem měsíce května 2018 odcizeno a bezprostředně poté si toto vozidlo mělo zakoupit zájmové sdružení: [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] z. s. Policie ČR Brandýs nad Labem sice dne 11. 6. 2018 rozhodla, že se vozidlo vydává žalobkyni, avšak toto rozhodnutí nikdy nenabylo právní moci, neboť ke stížnosti uvedeného zájmového spolku rozhodlo Okresní státní zastupitelství Praha – východ dne 28. 8. 2018 pod č. j. ZN 2240/2018 tak, že se vozidlo bere do soudní úschovy Okresního soudu Praha-východ, a to až do doby soudního rozhodnutí o vlastnictví věci. Dle žalobkyně se jedná o nesprávné úřední rozhodnutí, ačkoliv toto nebylo nikdy formálně zrušeno. Žalobkyně má za to, že v daném případně neexistovaly jakékoliv pochybnosti o jejím vlastnictví k vozidlu. V mezidobí žalobkyně opakovaně žádala o vydání vozidla. Upozornila, že po tuto dobu nemohla vozidlo užívat pro své osobní účely, ani nemohla s vozidlem podnikat. Vozidlo mezitím v policejním skladu chátralo a technicky i morálně stárlo. Žalobkyni bylo též odepřeno právo vozidlo osobně ve skladu zkontrolovat. Vozidlo bylo žalobkyni vydáno až dne 12. 1. 2021, a to z depozitního skladu Policie České republiky v [obec]. Žalobkyně tak nemohla s vozidlem disponovat po dobu dvou let a sedmi měsíců. V její prospěch bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 16. 1. 2020 č. j. 8 C 45/2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 24 Co 148/2020. Následně bylo Okresním soudem Praha-východ vydáno usnesení o vydání věci č. j. 6Sd 25/2018 z 20. 11. 2020, jež nabylo právní moci 18. 12. 2020. Nicméně k faktickému vydání vozidla došlo až dne 12. 1. 2021. Závěrem žalobkyně zopakovala, že i když rozhodnutí Okresního státního zastupitelství [okres] z 28. 8. 2018 nikdy nebylo formálně zrušeno, má žalobkyně za to, že se jedná o nesprávné rozhodnutí, kdy v důsledku tohoto rozhodnutí žalobkyni vznikla enormní škoda. Žalobkyně se domáhala jednak náhrady škody spočívající v nemožnosti vozidlo komerčně půjčovat, když uvedla, že dotčený technický typ vozidla je půjčován za částku 1 000 až 2 000 Kč za den. Žalobkyně vycházela z této spodní hranice, tj. 1 000 Kč na den a z reálné komerční vytíženosti v rozsahu půl měsíce. Tedy tvrdila, že přišla o reálný minimální měsíční příjem z pronájmu ve výši 15 000 Kč měsíčně (nárok A). Další nárok žalobkyně představovala škoda, jež žalobkyni vznikla v důsledku skutečnosti, že druhou polovinu měsíce vozidlo nemohla používat pro své účely. Tuto škodu kvalifikovaně odhadla na jednu čtvrtinu měsíčního příjmu z pronájmu, tedy na částku 7 500 Kč měsíčně (nárok B). Další nárok pak představovala škoda, jež žalobkyni vznikla v důsledku skutečnosti, že vozidlo ztratilo na své prodejní hodnotě, když žalobkyně vycházela z kvalifikovaného odhadu 60 000 Kč za rok, což odpovídá škodě 5 000 Kč za měsíc (nárok C). Konečně žalobkyně uplatnila škodu spočívající v částce 1 762 Kč měsíčně, představující pojištění vozidla, jež musela hradit, aniž by vozidlo mohla užívat (nárok D). Dále žalobkyně uplatnila nemateriální újmu za nepřiměřenou délku trvání řízení, u které vycházela z doby dvou let a sedmi měsíců s úvahou odškodnění 20 000 Kč za rok, tedy celkově žalobkyně požadovala na nemajetkové újmě částku 51 662 Kč (nárok E). Konečně jako šestý nárok žalobkyně uplatnila škodu ve výši 62 084 Kč, kdy tvrdila, že vozidlo bylo vydáno z nucené detence v nepojízdném stavu a muselo být opraveno, kdy podkladem pro tuto škodu je faktura [číslo] ze dne 23. 2. 2021 [právnická osoba] [anonymizováno], opravy silničních vozidel, [IČO]. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z 8. 3. 2022, v němž uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila dne 5. 2. 2021 nárok na náhradu škody v celkové výši 916 876 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 51 662 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“) v souvislosti s vydáním nesprávného úředního rozhodnutí ve věci vedené Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, Územním odborem [obec] venkov – východ pod sp. zn. KRPS [číslo] [rok] [číslo], a z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 8 C 45/2019, a to vše v souvislosti se zajištěním osobního automobilu VW Touareg 7P, [registrační značka] a následným nesprávným úředním postupem při soudní úschově, které byly stanoviskem z 15. 9. 2021 zamítnuty jako nedůvodné. Dne 20. 10. 2021 žalobkyně doplnila svou žádost o náhradu škody ve výši 62 083,89 Kč, jež byla žalovanou zamítnuta doplňujícím stanoviskem ze dne 8. 3. 2022. Žalovaná konstatovala, že žalobkyně se domáhá náhrady škody z titulu nesprávného úředního rozhodnutí, přičemž sama uvádí, že žádné z rozhodnutí orgánů veřejné moci, které bylo v dané záležitosti vydáno, nelze ve smyslu ustanovení § 8 OdpŠk pokládat za nezákonné a tento odpovědnostní titul tak žalobkyni nesvědčí. Na uvedeném ničeho nemění, že žalobkyně je přesvědčena, že usnesení Okresního státního zastupitelství pro [část Prahy] z 28. 8. 2018 č.j. ZN 2240/2018, jímž bylo zrušeno dřívější rozhodnutí policejního orgánu o vydání věci z 11. 6. 2018 č. j.: KRPS [číslo] [rok] [číslo], bylo nesprávné. K tomu žalovaná uvádí, že postup, jenž orgán veřejné moci užil, je výslovně předvídán v ustanovení § 80 odst. 1 trestního řádu a žalovaná naprosto nepochybuje o jeho zákonnosti. Lze konstatovat, že ve věci bylo konáno dle trestního řádu a nedošlo ze strany orgánu veřejné moci k jakémukoliv nesprávnému úřednímu postupu či vydání nezákonného rozhodnutí. V předmětném řízení nelze shledat odpovědnostní titul, kterým by byl nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí. V rámci zajištění věci pro důkazní účely se jedná o běžnou činnost orgánů činných v trestním řízení, kdy, pakliže tyto pojmou podezření ze spáchání trestného činu, převažují zájmy veřejnosti nad zájmy jednotlivce, který je pak nucen strpět zásah do své sféry. Co se pak týče dalšího odpovědnostního titulu, o nějž je uplatněný nárok na náhradu škody opírán, totiž nepřiměřenosti délky řízení o daném nároku, řízení vedené před Obvodním soudem pro [část Prahy] pod sp. zn. 8 C 45/2019 bylo zahájeno dne 30. 1. 2019 a pravomocně ukončeno 9. 11. 2020, trvalo tedy necelé dva roky, přičemž věc prošla dvěma stupni soudní soustavy. Takovou délku řízení pak nejen žalovaná, ale i judikatura Nejvyššího soudu ČR, pokládá za zcela přiměřenou. S ohledem na výše uvedené navrhla žalobu zamítnout. 3. U jednání dne 24. 11. 2022 soud rozhodl o vyloučení nároku žalobkyně na zaplacení částky 62 084 Kč k samostatnému projednání, neboť o zbývajících 5ti nárocích bylo lze rozhodnout na místě. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: 5. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně u žalované uplatnila svůj nárok na zadostiučinění za majetkovou a nemajetkovou újmu dne 5. 2. 2021, jež doplnila podáním z 20. 10. 2021. 6. Dále byl mezi účastníky nesporným skutkový stav stran průběhu řízení ohledně odcizeného vozidla, kdy ze spisu Okresního soudu Praha – východ 6 Sd 25/2018 byl zjištěn následující průběh řízení o vydání věci. Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor [obec] venkov – východ rozhodl dne 11. 6. 2018 usnesením č. j.: KRPS [číslo] [rok] [číslo] o vydání vozidla žalobkyni poté, co dne 31. 5. 2018 žalobkyně podala trestní oznámení z důvodu odcizení vozidla a co již dne 1. 6. 2018 bylo vydáno policejnímu orgánu. K stížnosti [anonymizováno] [obec] – [jméno] [příjmení], z. s. (dále jen„ spolek“), bylo dne 28. 8. 2018 Okresním státním zastupitelstvím [okres] vydáno usnesení č. j.: ZN [číslo] 2018, kterým bylo vozidlo dle § 80 odst. 1 tr. řádu vzato do úschovy Okresního soudu Praha – východ, a to s ohledem na skutečnost, že v daném případě uplatnily na předmětné vozidlo právo nejméně dvě osoby (žalobkyně a spolek), přičemž nešlo bez pochyb konstatovat, komu svědčí vlastnické právo k němu, neboť spolek tvrdil, že se stal vlastníkem vozidla na základě kupní smlouvy uzavřené dne 30. 5. 2018. Žalobkyně opakovaně žádala o vydání vozidla, a to přípisy z 18. 9. 2018, 24. 9. 2018, 4. 10. 2018, 8. 10. 2018, rovněž jako spolek v postavení příjemce. Jak žádost příjemce, tak přihlašovatele byly usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne 11. 10. 2018 č. j. 6 Sd 25/2018-28 zamítnuty, když k odvolání žalobkyně bylo jmenované rozhodnutí potvrzeno usnesením Krajské