47 C 91/2022-39 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze 4. 5. 2022 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 127/2018 (dále jen„ naříkané řízení“). Řízení bylo zahájeno na základě usnesení policejního orgánu, KŘP Libereckého kraje, Územní odbor [obec], Oddělení hospodářské kriminality ze dne 25. 4. 2018, vydané pod č.j. KRPL-121928-35/TČ-2017-180181-55, pro podezření ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Za tento přečin byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě (dále jen„ okresní soud“) z 26. 2. 2020, č. j. 4 T 127/2018-691 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 trestního zákoníku byla žalobci stanovena zkušební doba v trvání 3 let a vedle toho mu byla uložena povinnost nahradit škodu ve výši 208 331,75 Kč. K odvolání žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze 14. 1. 2021, č. j. 55 To 148/2020-881 rozsudek okresního soudu zrušen a nově bylo rozhodnuto tak, že žalobce byl obžaloby v celém rozsahu zproštěn. Nedůvodné trestní stíhání žalobce trvalo 3 roky a 8 dnů, a to do dne 3. 5. 2021, kdy byl žalobci doručen rozsudek odvolacího soudu, neboť až z jeho doručení bylo možné seznat rozhodující skutečnosti pro uplatnění nemajetkové újmy. Žalobce byl ve věci podezření z trestného činu podvodu ohrožen trestem v délce 1 až 5 let. Dále ve své žalobě zdůraznil, že i když byl trestně stíhán v jiných řízeních, tato neskončila pravomocným odsouzením vyjma řízení vedeného u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 148/2018, a to v souvislosti s neoprávněným užíváním bytu, což je však jednoznačně méně závažný trestný čin, nadto nestejnorodé povahy. Naříkané řízení bylo ze všech trestních řízení vedených proti žalobci nejzávažnější, když ve spojení s těmito řízeními se důvodně obával uložení nepodmíněného trestu. Příprava obhajoby mu sebrala více jak 450 hodin čistého času. Žalobce se předně obával ztráty svého milovaného tříletého syna. Ve své žalobě dále uvedl, že po dobu trestního stíhání měl zvýšený krevní tlak se stresovou nadstavbou, prekolapsové stavy a často trpěl i extrémní únavou, přičemž z tohoto důvodu mu byla později ustanovena obhájkyně. Neměl žádnou radost ze života, měl poraženecké a trudnomyslné nálady. V závěru uvedl, že byl pravidelně střežen hlídkujícími policisty, což vzešlo v povědomost i jeho blízkému okolí, pročež od dubna 2019 pociťoval poškození u spoluobčanů v podobě ztráty důvěry. V důsledku trestního stíhání přišel o své blízké přátele, [příjmení] a Ing. [příjmení]. S ohledem na výše uvedené žádal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč. 2. Žalovaná ve svém podání z 10. 6. 2022 učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce podáním z 3. 11. 2021 uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 150 000 Kč, jež mu měla vzniknout v souvislosti s řízením vedeném u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 127/2018. Ve vyjádření žalovaná vznesla námitku promlčení nároku na zadostiučinění nemajetkové újmy, když naříkané řízení bylo pravomocně skončeno dne 14. 1. 2021, nárok byl předběžně uplatněn až dne 3. 11. 2021 a soudní řízení bylo zahájeno dne 4. 5. 2022. Dle názoru žalované na právní moci zprošťujícího rozsudku vydaného krajským soudem nemění nic skutečnost, že toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno až dne 3. 5. 2021. Se zřetelem na výše uvedené navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. 3. Při jednání soudu dne 19. 10. 2022 žalobce doplnil svoji argumentaci tak, že s odkazem na nález Ústavního soudu I. ÚS 1532/16 ze 14. 9. 2016 by mu měla být lhůta k uplatnění nároku prodloužena. Konečně odkázal na nález Ústavního soudu I. ÚS 3391/15 ze 14. 11. 2017 s tím, že negativní následky trestního stíhání u žalobce dodnes přetrvávají a odepření zadostiučinění by bylo v rozporu s dobrými mravy. Dále akcentoval komplikovanost odškodňovacího řízení, vysokou emocionální náročnost při vyhlašování zprošťujícího rozsudku a přetíženost jeho právního zástupce, jež nastala následkem jeho osamostatnění, když při zohlednění všech těchto aspektů by soud měl dojít k závěru, že uplatnění námitky promlčení ze strany žalované je v rozporu s dobrými mravy. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobce nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované uplatnil dne 3. 11. 2021. 6. Nesporným byl mezi účastníky i průběh trestního řízení vedeného u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 127/2018. Řízení bylo zahájeno vůči žalobci na základě usnesení policejního orgánu, KŘP Libereckého kraje, Územní odbor [obec], Oddělení hospodářské kriminality ze dne 25. 4. 2018, vydané pod č.j. KRPL-121928-35/TČ-2017-180181-55, pro podezření ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Poté, co byla na žalobce podána k Okresnímu soudu v České Lípě obžaloba, a ve věci proběhlo několik hlavních líčení, byl žalobce rozsudkem Okresního soudu v České Lípě z 26. 2. 2020, č. j. 4 T 127/2018-691 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen, podle § 82 odst. 1 trestního zákoníku byla žalobci stanovena zkušební doba v trvání 3 let a vedle toho mu byla uložena povinnost nahradit škodu ve výši 208 331,75 Kč. K odvolání žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze 14. 1. 2021, č. j. 55 To 148/2020-881 rozsudek okresního soudu zrušen a žalobce byl obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn v celém rozsahu. Právní moc nastala dne 14. 1. 2021. 7. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze 14. 1. 2021 č. j.: 55 To 148/2020 -881, jímž byl žalobce zproštěn podle § 226 písm. b) tr. řádu obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, vyplývá, že podle připojené doložky právní moci toto zprošťující rozhodnutí nabylo ve vztahu k žalobci právní moci dne 14. 1. 2021, když z doručenek na čl. 904 se podává, že žalobci byl rozsudek doručen dne 17. 5. 2021 a právnímu zástupci žalobce, Mgr. [příjmení] dne 3. 5. 2021. Z protokolu o veřejném zasedání ze 14. 1. 2021 konaném před Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci vzal soud za zjištěné, že poté, co byl vyhlášen zprošťující rozsudek, byl žalobce i státní zástupce poučen o nepřípustnosti dalšího řádného opravného prostředku. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob na čl. 839 soud zjistil, že obsahuje již 9 záznamů. 8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 9. Podle § 1 odst. 1 zák. OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 10. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona OdpŠk, stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 11. Dle § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Dle odst. 3 tamtéž uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle odst. 2 tamtéž domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 12. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. 13. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. 14. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk, promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. 15. Odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený trestný čin (Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo [číslo]). 16. Žalovaná však v podání z 10. 6. 2022 vznesla námitku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy, neboť nárok na náhradu nemajetkové újmy se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl. V případě žalobce se za tento den považuje den, kdy předmětné řízení pravomo