15 C 207/2018-162 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 10. dubna 2019, č. j. 15 C 207/2018 - 93 vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost žalobkyni zaplatit částku 400.000 Kč s příslušenstvím, jako nárok na smluvní pokutu. Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 15. ledna 2020, č. j. 62 Co 351/2019-93, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalované bylo uloženo zaplatit částku 20.000 Kč spolu s úrokem z prodlení. Obě tato rozhodnutí byla postupně zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2023, č. j. 23 Cdo 1491/2020 -114, a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2023, č. j. 62 Co 351/2019 -123 a věc tak byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. 2. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne [datum] uzavřeli účastníci mezi sebou uznání dluhu a dohodu o splátkách, kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobci dlužnou jistinu ve výši 400 910,77 Kč a její příslušenství v podobě úroků z prodlení a náklady právního vymáhání. Celá dlužná částka, to znamená jistina plus příslušenství, měla být uhrazena ve splátkách do [datum]. V uvedené lhůtě však žalovaný nezaplatil náhradu nákladů právního vymáhání ve výši 7 913,40 Kč, v důsledku tohoto žalobci vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 400 000 Kč, kterou bylo smluvně zajištěno řádné a včasné splácení každé splátky uvedené ve shora uvedené dohodě. Dne [datum] potom žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dluhu, ten však tak neučinil. Žalobce se dále vyjádřil k tomu, že i kdyby byla smluvní pokuta nepřiměřeně vysoká, toto nemůže založit neplatnost ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy, k tomuto odkazuje na ustanovení § 2051 OZ, které dává soudu moderační právo k výši smluvní pokuty, sjednaná pokuta však není nepřiměřeně vysoká, není na místě porovnávat jak to činí žalovaný výši smluvní pokuty s výší částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení, protože smluvní pokuta byla sjednána jako zajišťovací instrument k celému dluhu žalovaného, nikoliv jen k jeho dílčí části, smluvní pokuta zajišťovala celý dluh 409 734,94 Kč. Celkový dluh se sestával z několika dílčích dluhů, ohledně nichž byl žalovaný v dlouhém prodlení, i v době bezprostředně předcházející podpisu uznání dluhu byl žalovaný v nevalné finanční kondici, žádal po žalobci umožnění splátkového kalendáře, neboť nebyl schopen hradit včas a řádně. Žalobce akceptoval posunutí splatnosti všech uznáním dotčených dluhů žalovaného, tedy mu prominul veškeré úroky z prodlení, žalobce procházel v době podpisu uznání reorganizací, která trvá dosud, přičemž nároky věřitelů byly a jsou naplňovány výlučně z příjmů žalobce z realizovaných obchodních případů, u nichž byla sjednána odložená splatnost ceny. Proto věřitelský výbor i insolvenční správce trvali na tom, aby všechny splatné neuhrazené zástavky, mezi něž patřily právě i dílčí dluhy žalovaného pojaté do uznání, byly bezodkladně vymáhány a souhlasil s jejich postupným splácením pouze za předpokladu kvalitního zajištění náhrady. Žalovaný tyto okolnosti znal a chápal, proto také uznání obsahující i tuto výši smluvní pokuty akceptoval, uznání podepsal a nerozporoval. Nově k výzvě soudu ze dne 5. dubna 2023, č. j. 15 C 207/2018-128, aby doplnil tvrzení ohledně funkce smluvní pokuty, tj. k jaké funkci smluvní pokuty směřovala vůle stran, a navrhly důkazy k prokázání tvrzení ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2023, č. j. 23 Cdo 1491/2020 -114, žalobce uvedl, že smluvní pokuta zajišťovala celý původní dluh ve výši 409 734,94 Kč. Celkový dluh se sestával z několika dílčích dluhů, ohledně nichž byl žalovaný v prodlení někdy až dva roky. Žalovaný požadoval splátkový kalendář a žalobce mu umožnil posunutí splatnosti všech dluhů a prominul mu úroky z prodlení. Žalobce procházel reorganizací a věřitelský výbor a insolvenční správce trvali na vymáhání pohledávek a souhlasili s jejich postupným splácením pouze za předpokladu kvalitního zajištění úhrady. 3. Žalovaný k věci samé uvedl, že je nesporné, že dne [datum] žalovaný uznal písemně dluh vůči žalobci ve výši 400 910,77 Kč, a dohodl se s ním na úhradě 200 000 Kč měsíčně k 25. dni v měsíci počínaje červnem roku 2016, splátka za měsíc srpen se měla sestávat z úhrady zbytku jistiny ve výši 910,77 Kč a nákladů právního vymáhání ve výši 7 913,40 Kč, účastníci si pro případ prodlení s úhradou kterékoliv ze splátek sjednaly, že splatným se stane celý dluh, dále bylo ujednáno, že nebude-li do 14 dnů ode dne splatnosti celý dluh uhrazen, je dlužník, tj. žalovaný, povinen vedle dlužné jistiny a příslušenství uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 400 000 Kč. Žalovaný včas a řádně uhradil dlužnou částku ve výši 400 910,77 Kč, administrativním nedopatřením opomenul dát příkaz i k úhradě nákladů právního zastoupení, žalobce jej však nijak neupozornil, a dne [datum], tedy více než dva roky poté, co mělo k zaplacení dojít, jej vyzval k zaplacení částky 7 913 Kč, tak i smluvní pokuty ve výši 400 000 Kč. Žalovaný okamžitě zaplatil sjednané náklady, smluvní pokutu však odmítl hradit, neboť má za to, že byla sjednána k zajištění dluhu samotného, nikoliv těchto nákladů. Především však žalovaný namítá zcela zjevnou nepřiměřenost sjednané smluvní pokuty, již v případě neuhrazení celého dluhu je prakticky okamžité zdvojnásobení dlužné částky sankcí, zdaleka přesahující spravedlivé a přiměřené utvrzení povinnosti žalovaného. V okamžiku, kdy by se utvrzenou pokutu ve výši 400 000 Kč měla vztahovat na povinnost k úhradě částky 7 913 Kč, je tato nepřiměřenost do očí bijící. Utvrzený dluh totiž přesahuje více než padesátinásobně. Je otázkou, zda takové ujednání lze vůbec považovat za platné pro zcela flagrantní rozpor s dobrými mravy. Pokud by soud za platné považoval, nepochybně je na místě takovou nepřiměřenou smluvní pokutu snížit, a to až na samotnou dolní mez, odpovídající škodě, která žalobci v souvislosti s tímto pochybením vznikla, žalovaný má za to, že ve skutečnosti ke škodě nedošlo, pokud by snad na straně žalobce v souvislosti s pozdní úhradou nákladů právního vymáhání nějaké další náklady, které by za škodu bylo možné považovat, vznikly, největší podíl na jejich vzniku by měl žalobce sám vzhledem k liknavému přístupu k nárokům. Po dobu více než dvou let nijak nedával žalovanému najevo, že nebylo uhrazeno vše a že na tomto uhrazení trvá. Žalovaný zaplatil částku 400 000 Kč dle dohody, pouze opomenul uhradit sjednané náklady. Je zcela absurdní, že z vysoce nepřiměřené smluvní pokuty, kterou uplatňuje dva roky po porušení povinnosti, navíc žádá zákonný úrok z prodlení. Nově k výzvě soudu ze dne 5. dubna 2023, č. j. 15 C 207/2018-128, aby doplnil tvrzení ohledně funkce smluvní pokuty, tj. k jaké funkci smluvní pokuty směřovala vůle stran, a navrhly důkazy k prokázání tvrzení ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2023, č. j. 23 Cdo 1491/2020 -114, že uznávací projev vůle obsažený v Dohodě uvádí, že žalovaná uznává do důvodu svůj dluh vůči věřiteli ve výši Jistiny s příslušenstvím, tj. uznává co do specifikovaného důvodu a specifikované výše pouze Jistinu. Pokud jde o příslušenství, které, jak správně dříve uvedl soud prvního stupně, může být podle § 513 občanského zákoníku tvořeno úroky, úroky z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky, tj. zásadně na základě třech rozdílných právních důvodů, nelze obecný odkaz na„ příslušenství“ k Jistině považovat za platné uznání Nákladů právního zastoupení. Jejich důvod ani výše totiž v první větě Dohody, která je svou povahou uznávacím projevem vůle podle § 2053 občanského zá koníku, v této části týkající se uznání stanovena není. Tento nedostatek pak nelze překlenout ani odkazem na druhý odstavec Dohody, neboť tento je zcela zjevně svou povahou dohodou o splátkách, tj. času plnění, a nikoliv zajišťovacím institutem v podobě uznání. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR však uznáním jistiny nedochází automaticky k uznání příslušenství. Pokud jde tedy o samotný účel (či funkci) smluvní pokuty, žalována již v řízení před soudem prvního stupně tvrdila, že účelem smluvní pokuty nebylo zajištění úhrady Nákladů právního zastoupení, ale pouze Jistiny dluhu, tj. že úmyslem smluvních stran nebylo zajistit úhradu pohledávky ve výši cca 7 tisíc korun smluvní pokutou ve výši 400.000, - Kč. Pokud by snad soud dospěl k tomu, že by se měla smluvní pokuta vztahovat také na prodlení s úhradou Nákladů řízení (qoud non), bylo by sjednání smluvní pokuty ve výši 400.000 Kč pro prodlení s částkou 7 tisíc korun z cela excesivní, a zejména to s ohledem na (finanční) poměry smluvních stran. S ohledem na citované je tedy podstatné, že žalovaná, jak už dříve uvedla, (i) opomněla uhradit Náklady právního zastoupení v důsledku administrativní chyby a (ii) tyto uhradila žalobkyni ihned v návaznosti na její výzvu. V návaznosti na uvedené žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že smluvní pokuta má či měla funkci sankční:„ budou-li strany chtít dát jednoznačně n