18 C 59/2020 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhají na žalované odškodnění nemajetkové újmy ve výši 600.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení, nemajetková újma měla vzniknout otci žalobců [jméno] [celé jméno žalobce] v důsledku trestního stíhání zahájeného na základě usnesení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona Trestní stíhání bylo ukončeno dne [datum] doručením usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], kterým byl potvrzen zprošťující výrok ohledně otce žalobců. [jméno] [celé jméno žalobce] uplatnil nárok na nemajetkovou újmu u žalované dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., dne [datum], v průběhu předběžného projednání však zemřel, žalobci jsou aktivně legitimováni podle § 1635 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jakožto jediní dědicové. Žalovaná se k nároku během 6 měsíční lhůty k projednání nevyjádřila. 2. Žalovaná ve věci uvedla, že žalobci u ní uplatnili předmětný nárok dne [datum], žalovaná jej projednala dne [datum] a zamítla z důvodu předčasnosti, neboť bylo státním zastupitelstvím podáno dovolání v neprospěch otce žalobců. Následně žalovaná namítla nedostatek aktivní legitimace žalobců, jelikož nárok nebyl otcem žalobců u orgánu veřejné moci ve smyslu § 1475 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když takovým orgánem je v daném případě soud a nikoliv žalovaná, a jelikož se jedná o právo vázané výlučně na osobu zůstavitele, netvoří pozůstalost. Žalovaná proto navrhuje žalobu zamítnout. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení o schválení úkonu za nezletilé žalobce, od [datum], v řízení bylo pokračováno dne [datum] na základě usnesení č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. 4. Z nesporných tvrzení žalobců i žalované má soud za prokázané, že otec žalobců uplatnil nárok předběžně u žalované podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne [datum], žalovaná jej projednala dne [datum] a odmítla jej pro nedostatek aktivní legitimace žalobců. Z nesporných tvrzení dále plyne, že trestní stíhání bylo ukončeno dne [datum], dne [datum] zemřel otec žalobců. 5. Podle § 1475 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Podle § 12 občanského zákoníku každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc (dále jen„ orgán veřejné moci“). Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud. Podle § 2009 odst. 2 občanského zákoníku, smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu. 6. Podle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen„ zákon“), Nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 6 odst. 1 zákona ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Dle odst. 2 písm. a) tamtéž úřadem podle odstavce 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem. 7. Soud se v řízení zabýval námitkou nedostatku věcné legitimace žalobců vznesenou žalovanou. V řízení bylo nesporné, že právní předchůdce žalobců zemřel dne [datum], žaloba byla podána žalobci po jeho smrti dne [datum]. Žalobci se v řízení domáhají odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí, usnesení o zahájení trestního stíhání ve smyslu § 7 a následujících zákona o odpovědnosti státu za škodu. K otázce povahy práva na náhradu nemateriální újmy za nesprávný úřední postup jako práva ryze osobní povahy se Nejvyšší soud vyjádřil opakovaně, a to již ve stanovisku ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, a kdy tomu tak je i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. 30Cdo 89/2015. Soud se zabýval otázkou, zda byl nárok na náhradu nemajetkové újmy, který je vázán výlučně na osobu právního předchůdce žalobců, uplatněn včas u orgánu veřejné moci ve smyslu § 1475 odst. 2 občanského zákoníku, jak tvrdí žalobci, když jejich právní předchůdce uplatnil nárok o právech a povinnostech subjektů, které nejsou vůči němu v rovnoprávném postavení, jeho rozhodnutí jsou státní mocí vynutitelná (odst. 34 a 35 rozsudku). Takové postavení úřady (ministerstva) ve smyslu § 14 zákona o odpovědnosti za škodu nemají, když nárok na náhradu škody je nárokem soukromoprávní povahy a přísluší o něm rozhodovat soudům. Sdělení ministerstva v rámci předběžného projednání není rozhodnutím, ale svou povahou odpovídá občanskoprávnímu úkonu (odst. 37 a 38 rozsudku). Uplatnění nároku u soudu nebránila ani 6 měsíční lhůta podle § 15 zákona o odpovědnosti za škodu, když důsledkem neuplatnění nároku u ministerstva před podáním žaloby není zastavení řízení, ale vyčkání výsledku projednání (dost. 45 a 46 rozsudku). Nejvyšší soud nadto zdůraznil, že by pohledávka z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu svým přechodem ze zůstavitele na dědice ztratila svůj satisfakční charakter. Jelikož nebyl nárok uplatněn u soudu přímo otcem žalobců, ale již po jeho smrti žalobci samotnými, je nutno uzavřít, že právo na náhradu nemajetkové újmy se nestalo součástí pozůstalosti ve smyslu § 1475 odst. 2 občanského zákoníku a žalobci nejsou ve věci aktivně legitimováni. S ohledem na uvedené tedy soud zamítl návrhy na dokazování žalobců, které je s ohledem na nedostatek aktivní legitimace žalobců nadbytečné a žalobu na finanční odškodnění nemajetkové újmy zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch. Úspěch ve věci měla žalovaná, soud proto rozhodl, že žalobci jsou povinni nahradit žalované náklady řízení, výše nákladů je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě, příprava k jednání, účast na jednání dne [datum]) ve výši 300 Kč za úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.