20 C 86/2022-46 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 15. 6. 2022 domáhala uložení povinnosti žalované vydat omluvu ve znění uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku a dále povinnosti zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s příslušenstvím, vše představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“), způsobenou žalobkyni orgány činnými v trestním řízení, které poté, co se žalobkyně dne 7. 2. 2020 obrátila telefonicky na tísňovou linku s tím, že se jí nechce věnovat personál [nemocnice], [anonymizováno], kdy v hovoru uvedla větu, která byla následně policejním orgánem vyhodnocena jako výhrůžka personálu, zahájily úkony trestního řízení. Žalobkyně byla předvolána k podání vysvětlení, byla nucena se podrobit vyšetření znalcem z důvodu pochybností o své příčetnosti a na základě výsledků znaleckého zkoumání byla věc policejním orgánem dne 11. 11. 2020 odložena, neboť u žalobkyně bylo shledáno vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností v době činu. V návaznosti na znalecký posudek podala okresní státní zástupkyně návrh na uložení ochranného léčení psychiatrického formou ambulantní s odůvodněním, že žalobkyně jako pachatelka činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědná a její pobyt na svobodě je nebezpečný. [název soudu] usnesením ze dne 23. 8. 2021, č.j. [číslo jednací] návrhu vyhověl. Ke stížnosti žalobkyně [název soudu] usnesením ze dne 27. 10. 2021, č.j. [číslo jednací] napadené usnesení zrušil a rozhodl o zamítnutí návrhu, neboť nedošlo ke spáchání činu jinak trestného a nebyly tak naplněny podmínky pro uložení ochranného léčení. Žalobkyně analogicky vychází z úpravy nezákonného trestního stíhání, protože se jí nepodařilo nalézt žádnou přiléhavou judikaturu, a proto má za to, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Žalobkyně je přesvědčena, že mělo dojít policejním orgánem k odložení věci, neměla být vůbec znalecky vyšetřena, okresní státní zástupkyně neměla podat návrh na uložení ochranného léčení a prvostupňový soud měl návrh na uložení ochranného léčení zamítnout tak, jak to udělal stížnostní soud. Žalobkyně byla vystavena značnému psychickému tlaku, trpěla obavou z toho, zda dojde k jejímu trestnímu stíhání a zda jí bude uloženo ochranné léčení, což trvalo 19 měsíců. Psychický tlak zhoršoval dlouhodobě nepříznivý psychický stav žalobkyně. Žalobkyně své nároky uplatnila u žalované dne 28. 4. 2022 a nesouhlasí se zamítavým stanoviskem žalované z důvodu promlčení nároků, neboť k oznámení konečného rozhodnutí došlo až dne 22. 11. 2021 a nároky tak byly uplatněny včas. 2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 2. 8. 2022 navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobkyní dne 28. 4. 2022, jakožto nároku na poskytnutí náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení uplatněných nároků s odůvodněním, že řízení pravomocně skončilo dne 27. 10. 2021 a žádost o předběžné projednání nároku byla u ní uplatněna až dne 28. 4. 2022. 3. Při jednání konaném [anonymizováno] [datum] žalobkyně k dotazu soudu výslovně uvedla, že své nároky opírá o 1 odpovědnostní titul a že je přesvědčena, že ve věci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí o uložení ochranného léčení, z čehož požaduje náhradu nemajetkové újmy. Žádný jiný nesprávný úřední postup, ke kterému by v posuzované věci došlo, nenamítá. 4. Soud vzal v řízení za prokázané nesporné skutečnosti mezi účastníky, a to že žalobkyně dne 28. 4. 2022 uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení a požadovala zaplacení částky 25 000 Kč Stanoviskem ze dne 23. 5. 2022 žalovaná žádosti žalobkyně nevyhověla. 5. Z výzvy o přehodnocení stanoviska ze dne 25. 5. 2022 vč. doručenky soud zjistil, že žalobkyně v reakci na vydané stanovisko požádala žalovanou o přehodnocení z důvodu chybného posouzení počátku běhu promlčecí doby. 6. Ze spisu [anonymizována dvě slova] [obec], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Usnesením policejního orgánu ze dne 11. 11. 2020 bylo rozhodnuto o odložení trestní věci, podezření ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měla dopustit žalobkyně tím, že z přesně nezjištěného místa dne 7. 2. 2020, v době kolem 18:06 hodin, při svém oznámení na tísňovou linku 158 ze svého telefonního čísla [číslo], ve věci, kdy se jí nechce řádně věnovat lékařský personál v [nemocnice] [anonymizováno] mimo jiné uvedla„ No, to já nevyřeším s personálem nemocnice, leda je sem půjdu vystřílet, prostě jiný řešení nemám, ale já nejsem násilník, takže mám smůlu,“ kdy o tomto byl následně vyrozuměn ze strany Policie České republiky zdravotnický personál, kdy toto v personálu nemocnice vzbudilo obavu o život a zdraví. Věc byla odložena z důvodu, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Dále bylo zjištěno, že dne 30. 6. 2020 policejní orgán přibral soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], a uložil mu zpracovat znalecký posudek. V posudku je stanoveno, že v době spáchání trestného činu trpěla žalobkyně závažným duševním onemocněním schizofrenního okruhu, což vedlo u posuzované k vymizení jejich rozpoznávacích a ovládacích schopností ve vztahu k projednávanému skutku. Dále v posudku uvedeno, že schopnost plnohodnotně se účastnit trestního řízení je u posuzované v důsledku závažného duševního onemocnění omezena. Je tak zřejmé, že na posuzovanou nelze nahlížet, jako na pachatele trestného činu, neboť nebyly beze zbytku splněny zákonem stanovené podmínky, i když bylo prokázáno, že popsaného jednání se dopustila, nelze jí proto činit trestně odpovědnou za uvedené jednání. Podle § 159a odst. 1 trestního řádu proto došlo k odložení věci. Dne 19. 3. 2020 právní zástupce žalobkyně podal námitku proti opatření policejního orgánu, kterým byl přibrán znalec k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Této námitce nebylo vyhověno 14. 4. 2020. Dne 25. 3. 2021 byl [anonymizována dvě slova] [obec] doručen návrh na uložení ochranného léčení psychiatrického formou ambulantní, a to žalobkyni ze strany [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Dne 24. 5. 2021 se konalo veřejné zasedání ve věci, rozhodování o návrhu na uložení ochranného léčení, kde vypovídala žalobkyně. Dále byly provedeny výslechy svědků, listinné důkazy a zasedání bylo odročeno na neurčito za účelem stanovení termínu, kterého se bude moci osobně účastnit znalec. Dne 23. 8. 2021 se konalo další veřejné zasedání, byl vyslechnut znalec, a bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo žalobkyni uloženo ochranné léčení v psychiatrické ambulantní formě. Usnesení má č. j. [číslo jednací]. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně svým jednáním naplnila skutkovou podstatu přečinu nebezpečného vyhrožování s tím, že dané jednání je nutné zasadit do kontextu tehdejší společenské atmosféry, která byla vypjatá s ohledem na střelbu v [příjmení] [anonymizováno], k níž došlo dne 10. 12. 2019. K osobě žalobkyně bylo zjištěno, že se jedná o osobu opakovaně hospitalizovanou ve zdravotnických zařízeních, a to v desítkách či stovkách případů, což potvrdila sama žalobkyně. Stejně tak potvrdila, že se zdravotnickým personálem měla konflikty. Dle závěru soudu pronese-li pak takový člověk výhružná slova na adresu zdravotnického personálu, jejich dopad je diametrálně odlišný, než kdyby je vyřkl jiný člověk, nemající historii žalobkyně. Žalobkyně v očích zdravotníků je osobou nevyzpytatelnou a potencionálně nebezpečnou. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně trpí po dlouhou dobu schizotypní poruchou, jejíž dekompenzace činí její pobyt na svobodě potencionálně nebezpečným. Závažnost jejího chronického onemocnění prohlubují snahy žalobkyně hledat řešení v léčbě zaměřené na poruchy organického, nikoliv psychiatrického rázu. Absentuje tak u ní adekvátní psychiatrická léčba. Proti usnesení o uložení ochranného léčení byla přípustná stížnost ve lhůtě 3 dnů ode dne oznámení s tím, že stížnost má odkladný účinek. Dne [datum] žalobkyně podala stížnost. Usnesením ze dne 27. 10. 2021 č. j. [číslo jednací], rozhodoval [název soudu], a to tak, že napadené usnesení zrušil a znovu rozhodl, že návrh státní zástupkyně na uložení ochranného léčení se zamítá. Soud dospěl k závěru, že po provedeném dokazování není pochybnosti o tom, že předmětný skutek se stal, že jej spáchala žalobkyně, která pro nepříčetnost není trestně odpovědná. Soud však neshledal za splněné další 2 podmínky spočívající v tom, že skutek musí být činem jinak trestným, a v tom, že pobyt žalobkyně na svobodě je nebezpečný. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně má dlouholeté zdravotní problémy, pro které vyhledává zdravotnická zařízení, přičemž sama je přesvědčena o tom, že její problémy mají původ