25 C 166/2022-110 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal v souvislosti s nezákonným trestním řízením vedeným u Obvodního soudu v Děčíně pod sp. zn. [spisová značka] přiznání náhrady škody ve formě náhrady nákladů obhajoby ve výši 10 769 Kč a náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 50 000 Kč, a to u obou nároků spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že nároky, které jsou předmětem žaloby, žalobce u žalované uplatnil dne [datum]. Žalovaná tyto posoudila a dne [datum] žalobci sdělila své stanovisko, ve kterém konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí. Nárok na náhradu škody ve formě náhrady nákladů obhajoby uznala za oprávněný v plné výši 10 769 Kč a nárok na nemajetkovou újmu z titulu nezákonného trestního stíhání pak odškodnila částkou 30 000 Kč, když žalobce ani po výzvě žalované nedoložil konkrétní zásahy trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a žalovaná tak vycházel pouze z obecného tvrzení žalobce a jí známé srovnatelné judikatury. Ve zbylé části byl nárok žalobce zamítnut. 3. Dne [datum] soud vyzval žalobce, že neplní povinnost tvrzení a povinnost důkazní v rozsahu relevantních skutkových tvrzení týkajících se nároku na náhradu nemajetkové újmy a soud žalobce vyzval, aby svá tvrzení doplnil v tom směru, jak bylo konkrétně zasaženo nezákonným trestním stíháním do jeho osobnostní sféry. Na tuto výzvu žalobce nereagoval. 4. Soud tak výzvu zopakoval postupem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. i na ústním jednání dne [datum], kdy žalobce vyzval, aby doplnil svá skutková tvrzení týkající se -) dopadů trestního řízení do osobní sféry žalobce (tj. zejména zásahy do profesního života, rodinného života, zdraví, sociálního života či jiné relevantní skutečnosti) a míry její intenzity, kterými odůvodňuje přiznání zadostiučinění v penězích, -) srovnatelných případů publikovaných soudních rozhodnutí ve věcech, které se v podstatných znacích předmětem tohoto řízení shodovaly či byly podobné, soud přiznal peněžité zadostiučinění ve výši shodné či obdobné, jak navrhuje žalobce. Dále soud žalobce vyzval, aby ke skutkovým tvrzením označil důkazy k jejich prokázání a poučil jej, že nesplnění této výzvy může mít za následek neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene a tedy možný neúspěch ve věci. V na tuto výzvu pak žalobce pouze zopakoval velmi obecná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy k jejich prokázání. 5. V průběhů ústního jednání dne [datum] žalobce vzal částečně žalobu zpět, a to do to částky 40 769 Kč včetně příslušenství. 6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 7. Účastníci učinili následující tvrzení nespornými: -) Žalobce uplatnil u žalované dne [datum] nárok na náhradu škody ve výši 10 769 Kč představujících náhradu nákladů obhajoby a nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) ve výši 50 000 Kč, tj. celkem částku 60 769 Kč, a to vše v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. [spisová značka]. -) Žalovaná dne [datum] zaslala žalobci stanovisko, ve kterém konstatuje nezákonnost rozhodnutí o zahájení trestního řízení žalobce, a tedy i porušení práva žalobce nebýt trestně stíhaný z důvodu a způsobem, který stanovuje zákon, za což se žalovaná žadateli ve stanovisku omluvila, dále vyhověla plném rozsahu nároku na náhradu škody představující náhradu nákladů obhajoby ve výši 10 769 Kč a vyhověla částečně nároku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu co do částky 30 000 Kč a ve zbylé části 20 000 Kč nároku nevyhověla. -) Žalovaná dne [datum] uhradila žalobci částku 40 769 Kč. 8. Z usnesení Policie ČR z [datum rozhodnutí] [číslo jednací], usnesení Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], usnesení Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] a rozsudku Okresního soudu v Děčíně sp. zn. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] má soud za prokázané, že vůči žalobci bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin poškozování věřitele dle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) a pro trestný či podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku Trestní stíhání pak trvalo do [datum], kdy nabyl právní moc zprošťující rozsudek. 9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně: 10. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. 11. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 12. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo podle zákona zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 13. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. 14. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 15. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o. z."). 16. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 17. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto nárok na náhradu škody (odškodnění nemajetkové újmy) v právním režimu zákona (Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usnesením o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu OdpŠk jako s nezákonným rozhodnutím. Uvedená judikatorní východiska platí bezpochyby (a mezi účastníky o tom ostatně není sporu, žalovaná existenci odpovědnostního titulu představovaného nezákonným rozhodnutím uznává) analogicky po novele zákona provedené zákonem č. 160/2006 Sb. i pro oblast nároků nemajetkové povahy, jak se podává např. i z rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka]. 18. Na základě provedené dokazování má soudu za prokázanou existenci nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum] a [datum]. Je tedy dán odpovědnostní titul státu dle OdpŠk. Tuto skutečnost uznala i žalovaná, když žalobci poskytla částečné plnění. 19. Výrok I. o částečném zastavení řízení co do částky 40 769 Kč s příslušenstvím je odůvodnění skutečností, že žalobce vzal v této části žalobu zpět v průběhu jednání dne [datum]. 20. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod [číslo] dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou sp