26 C 134/2022-31 — Obvodní soud pro Prahu 2

1.Žalobce se svou žalobou domáhá zaplacení částky 33 291,62 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Svou žalobu odůvodňuje tím, že v řízení vedeném Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 71 ICm 2548/2015 bylo vedeno řízení, které trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a žalobce nyní žádá kompenzaci za toto dlouhotrvající řízení. Žalobce se domáhal u žalované v rámci předběžného projednání nároku zaplacení částky 111 666,62 Kč a žalovaná zaplatila částku 78 375 Kč, a to [datum]. 2. Žalovaná nesouhlasila se žalobou, přes to, že základ nároku uznala a má za to, že částka, kterou v rámci předběžného projednání nároku vyplatila, je dostatečnou satisfakcí, která aby měla žalobci jeho újmu kompenzovat. Dále poukázala na to, že žalobce nárokuje úroky z prodlení od [datum], žalovaná však mohla být v prodlení až [datum], nikoliv dříve. 3. Mezi účastníky je nesporné, že [datum] podal žalobce u žalované žádost o předběžné projednání jeho nároku ve smyslu ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen zákon). 4. Soud zjistil následující průběh řízení, které bylo vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 71 ICm 2548/2015: dne 7. 7. 2015 podal JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] jako insolvenční správce dlužníka HC Slovan ústečtí lvi a.s. proti žalované HC Slovan [obec], spolek žalobu na neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů. Žaloba byla žalobci doručena dne [datum], kdy mu byla doručena žaloba spolu s výzvou, aby se ve věci vyjádřil. [datum] se žalobce vyjádřil k žalobě, na výzvu soudu zda účastníci souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání [datum] oznámil žalobce, že nesouhlasí. Soud nařídil ústní jednání na [datum], ve kterém soud provedl dokazování listinnými důkazy, za účelem slyšení svědka bylo jednání odročeno na [datum] na tomto jednání byl vyslechnut svědek a za účelem zvážení dalšího postupu ve věci bylo jednání odročeno na neurčito. Soud dále stanovil ústní jednání na [datum] a dne [datum] soud vydal rozsudek ve věci, kterým určil, že právní úkony dlužníka jsou neúčinné vůči všem věřitelům. Rozsudek nabyl právní moci [datum]. Proti tomuto rozsudku bylo podáno odvolání, odvolacímu soudu byla věc po odstranění vad odvolání předložena [datum] Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I. a II., ve výroku III. Změnil rozsudek týkající se náhrady nákladů řízení. Rozsudek nabyl právní moci [datum]. 5. Celkem posuzované řízení trvalo pro žalobkyni od [datum] do [datum], 6 let a 6 měsíců. Soud zjistil průtah ve věci, a to od podání žaloby do nařízení prvého jednání, tj. od [datum] do [datum], celková délka řízení je nepřiměřeně dlouhá s ohledem na jeho předmět. 6. Podle ust. § 13, odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 7. V daném případě dospěl soud k závěru, že předmětné posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu v porovnání s jeho složitostí. Při posouzení výše nároku za nesprávný úřední postup v podobě průtahů řízení pak soud postupoval podle § 31a, odst. 3 o.s.ř., podle kterého v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13, odst. 1 věty 2. a 3. nebo § 22, odst. 1 věty 2. a 3., přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména: a) K celkové délce řízení, b) Složitosti řízení, c) Jednání poškozeného, který přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) [příjmení] orgánů veřejné moci během řízení, e) Významu předmětu řízení pro poškozeného. 8. Poté, kdy mezi účastníky nebylo sporné, že základ nároku je po právu, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, žalovaná částečně plnila, nemajetkovou újmu kompenzovala v penězích, soud se s tímto postupem ztotožňuje, že v tomto případě, kdy řízení trvalo téměř 7 let, by již nepostačovalo pouhé konstatování porušení práva na rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě a je toho názoru, že je třeba žalobkyni odškodnit v penězích. Za přiměřenou částku za jeden rok považuje částku 15 000 Kč (tj. 1 250 Kč za jeden měsíc) a výpočtem dospěl k základní částce 82 500 Kč. Soud dospěl k závěru, že řízení nebylo nijak složité, jednalo se o standardní spor. Ve věci byly prováděny důkazy, bylo třeba právně posoudit žalobní nárok, tak jako v každém soudním řízení, avšak nejednalo se o procesně ani skutkově a právně složitou věc, čili celková délka řízení neodpovídá složitosti řízení. Z tohoto důvodu také přistoupil ke kompenzaci nemajetkové újmy v penězích. Složitost řízení pak jak už bylo výše řečeno, soud považuje za standardní, nejednalo se o složitý spor ani procesně ani právně, z tohoto důvodu nijak základní částku nezvyšuje, ani nesnižuje. Pokud se jedná o jednání poškozeného, tedy žalobkyně, v řízení neprojevovala žádnou aktivitu směrem k tomu, aby věc byla urychlena, avšak z tohoto důvodu také základní částku nijak soud nesnižuje. Postup orgánů veřejné moci během řízení soud považuje za nedostatečný. Nečinnost po dobu od [datum] do [datum], téměř 2,5 roku nemá opodstatnění ve složitosti řízení, v tomto období soud nečinil žádné úkony směřující k rozhodnutí ve věci nebo k přípravě k jednání, tedy tato doba je neodůvodněným průtahem ve věci, a z tohoto důvodu také soud navýšil základní částku o 5%. Co se týče významu předmětu řízení pro poškozeného, jednalo se o standardní význam, s tímto předmětem sporu ani judikatura vyšší význam nespojuje ani, žalobkyně vyšší význam netvrdila. Soud tak stanovil částku 82 500 Kč + 5%, celkem částku 4 125 Kč + 82 500 Kč = 86 625 Kč, tedy nad to, co plnila žalovaná, přiznal další částku 4 125 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, tj. od doby uplynutí 6 měsíců potřebných pro posouzení věci v rámci předběžného projednání nároku ve smyslu ust. § 15 zákona. Ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl. 9. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodoval dle ust. § 142, odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, Kč 3 [číslo] (§ 9), při počtu 3 úkonů (převzetí, sepis žaloby a účast při jednání), 300 Kč režijní paušál (§13) a 21% DPH tj. Kč 2 142, a zaplacený soudní poplatek Kč 2 000.