26 C 159/2022-46 — Obvodní soud pro Prahu 2

1.Žalobce se svou žalobou ze dne 15. 9. 2022 domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodňuje tím, že u zdejšího soudu, tj. Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo vedeno řízení pod sp. zn. [spisová značka], kde byl žalobce v postavení žalující strany. V tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě průtahů v řízení. Nejvíce vytýká soudům, že nerespektovaly judikaturu vyšších soudů včetně nerespektování závazných právních pokynů dovolacího soudu. Tak došlo k dvěma úspěšným dovoláním, tedy ke dvěma zrušeným rozhodnutím odvolacího soudu. 2. Žalovaná nesouhlasila se žalobou v rámci předběžného projednání žaloby, ke kterému došlo 15. 9. 2022, žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Požadované zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu pak žalobci nebylo poskytnuto. 3. Mezi účastníkx není sporné, že žalobce uplatnil u žalované dne 12. 7. 2022 svůj nárok ve smyslu ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen zákon). 4. Soud má prokázán tento průběh předmětného řízení, které se konalo u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 20. 5. 2019 žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy za dlouhotrvající řízení, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 264/2015 ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba ve věci byla podána 14. 11. 2019. Usnesením ze dne 19. listopadu 2019 byl žalobce vyzván, aby zaplatil soudní poplatek ze žaloby ve výši 2 000 Kč 21. 11. 2019 žalobce zaplatil soudní poplatek. Na výzvu soudu ze dne 26. listopadu 2019 se 3. 12. 2019 žalovaná k žalobě vyjádřila, se žalobou nesouhlasila, žádala zamítnutí žaloby. Soud vyzval účastníky usnesením ze dne 5. prosince 2019, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto, aniž by soud nařizoval ústní jednání. S tímto postupem účastníci nesouhlasili. Žalobce podáním ze dne 2. ledna 2020 odkázal na srovnávací rozhodnutí na judikaturu, která ve věci odškodnění za průtahy v řízení byla vydána 7. 2. 2020 a podal doplnění k žalobě. Soud stanovil ústní jednání na 26. 2. 2020 dne 26. 2. 2020 se konalo prvé jednání ve věci a byly provedeny důkazy spisem s tím, že předmětné posuzované řízení 18 C 264/2015 nebylo k tomuto dni skončeno, bylo ve fázi nařízeného jednání na 16. 3. 2020. Na tomto prvém jednání ve věci byl vydán zamítavý rozsudek, který byl právnímu zástupci žalobce doručen 27. 3. 2020. V této věci bylo podáno odvolání téhož dne, kdy byl vyhlášen rozsudek, avšak bez doplnění, k čemuž došlo po doručení rozsudku, a to 27. 3. 2020. Odvolání bylo následně doplněno ještě podáním ze dne 31. 3. 2020 1. dubna 2020 soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k odvolání, což učinila podáním ze dne 7. 4. 2020. Poté 23. 4. 2020 byla věc předložena odvolacímu soudu, který vyzval účastníky usnesením ze dne 19. 5. 2020, aby se vyjádřili, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení ústního jednání, s čímž žalobce nesouhlasil. Odvolací soud pak nařídil ústní jednání na 10. 6. 2020. Právní zástupce žalobce se z tohoto jednání omluvil, avšak nesouhlasil s tím, aby věc byla projednána bez jeho účasti. Žádal tedy, aby bylo jednání odročeno na pozdější termín. Podáním ze dne 8. 6. 2020 pak ještě právní zástupce žalobce pohrozil soudu, že pokud nebude jednání odročeno, bude se jednat o porušení práva na spravedlivý proces, neboť jeho žádost o odročení byla důvodná. Podáním ze dne 6. 8. 2020 pak žalobce dále doplňuje žalobu, neboť řízením, pro které bylo zahájeno kompenzační řízení, nebylo dosud skončeno. Jednání ve věci se konalo 24. 6. 2020, na němž byl vydán rozsudek, kterým soud zamítavý rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že přiznal žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 14 062,50 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci 13. 7. 2020. Proti rozsudku podal žalobce dovolání dne 13. 7. 2020, 29. července 2020 byl vyzván, aby zaplatil soudní poplatek, který zaplatil 31. 7. 2020. Žalobce podal návrh na zrušení usnesení, kterým byl vyzván k zaplacení soudního poplatku, o kterém 19. srpna 2020 soud rozhodl, návrh na zrušení usnesení zamítl. Rozhodnutí nabylo právní moci 5. 9. 2020 19. srpna 2020 soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k dovolání a 30. 9. 2020 byla věc předložena Nejvyššímu soudu, který rozhodl dne 17. 2. 2021 (právní moc 25. 3. 2021), zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2020 v rozsahu potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ve výroku I. co do částky 100 000 Kč s příslušenstvím a navazujícím nákladovým výrokem. Odvolací soud pak měl znovu posoudit průběh řízení, proti kterému šlo kompenzační řízení a zhodnotit také kritérium jednání poškozeného. Odvolací soud poté rozhodl rozsudkem ze dne 19. května 2021, přiznal žalobci další částku 38 437,50 Kč spolu s úrokem z prodlení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 7. 6. 2021. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce opět dovolání 7. 6. 2021. 7. 6. 2021 požádal o vydání doplňujícího rozhodnutí, dne 15. června 2021 Městský soud v Praze opravil svůj rozsudek ohledně náhrady nákladů řízení a její výše. Žalobce byl 29. června 2021 vyzván, aby zaplatil soudní poplatek ve výši 7 000 Kč za dovolání. 7. 7. 2021 žalobce požádal o zrušení tohoto usnesení. Dne 19. července 2021 soud rozhodl, že návrh na zrušení usnesení se zamítá, právní moc nastala 10. 8. 2021 26. 8. 2021 žalobce doplnil dovolání a 6. 9. 2021 byla věc předložena Nejvyššímu soudu s druhým ve věci podaným dovoláním. Nejvyšší soud měl pak k dispozici rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021 ve věci 18 C 264/2015 Obvodního soudu pro Prahu 2, kde zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Jedná se o právě posuzované řízení v kompenzačním řízení [spisová značka], čili tam posuzované řízení nebylo ke dni předložení věci Nejvyššímu soudu skončeno. Nejvyšší soud pak vydal rozsudek 30. 5. 202´2, kterým změnil rozsudek Městského soudu v Praze ve znění opravného usnesení ve výroku I. v zamítavé části tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 10 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a ve zbývajícím rozsahu se dovolání žalobcem odmítlo. Nejvyšší soud rozhodl také o náhradě nákladů řízení. V tomto svém rozhodnutí se soud opět zabývá otázkou poskytnutí zapůjčení spisu, který má být posouzen v rámci odškodnění za průtahy v řízení a dospěl k závěru, že nemůže jít k tíži účastníků, že soudy nejsou schopny zajistit tento spis na jednání. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 7. 2022. 5. Předmětné posuzované řízení trvalo od jeho zahájení 14. 11. 2019 do 8. 7. 2022, 2 roky a 8 měsíců. Po přičtení období, kdy byla věc projednávána předběžně u žalované, tj. od 20. 5. 2019 do 8. 7. 2022, 3 roky a 2 měsíce. 6. Podle § 13 zákona, odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 7. V daném případě soud neshledal žádný průtah ve věci, naopak řízení bylo vedeno od samého počátku s největší péčí a nestandardně rychle. Řízení bylo zahájeno 14. 11. 2019, žalobce až na výzvu soudu zaplatil soudní poplatek. Až poté mohl soud ve věci pokračovat a nařídit ústní jednání, které se konalo dne 26. 2. 2020. Na tomto jednání soud vynesl rozsudek. Rozhodnutí ve věci bylo vydáno za 3 měsíce, což je velmi nestandardní (rychlá) doba k vydání rozhodnutí poté, kdy žalobce spolu se žalobou nezaplatil soudní poplatek, což je jeho zákonná povinnost. Odvolání pak bylo projednáno od 23. 4. 2020 do právní moci 13. 7. 2020, tj. za 3 měsíce, což je opět nezvykle krátká doba. Ode dne 13. 7. 2020 již žalobce přestal být v nejistotě ohledně výsledku sporu, bylo již zcela jasné, že jeho nárok je co do základu důvodný a jedná se pouze o výši, kterou může získat. Od zahájení řízení do vydání pravomocného rozhodnutí neuběhl ani jeden rok. Poté bylo podáno dovolání, kdy Nejvyšší soud zrušil částečně rozsudek Městského soudu v Praze. Je třeba zdůraznit, že se jednalo o kompenzační řízení za řízení, které nebylo dosud skončeno a projednávala se tam kompenzace za trestní věc, která nebyla skončena. Za situace, kdy tam posuzované kompenzační řízení bylo třeba posoudit s ohledem na neskončené trestní stíhání, které bylo vedeno u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka], věc nebyla pravomocně skončena, Městský soud a Nejvyšší soud, reagovaly na tuto situaci, kdy již je doba pro to, aby jeden soud půjčil spis druhému soudu přiměřená a kdy již nikoliv. Proto byl zrušen částečně rozsudek Městského soudu v Praze do částky 100 000 Kč a ve věci poté opět rozhodl Městský soud v Praze 19. 5. 2021 s právní mocí 7. 6. 2021. Po podaném dovolání pak Nejvyšší soud rozhodl 30. 5. 2022 s právní mocí 8. 7. 2022. V případě dvou zrušených rozhodnutí Městského soudu v Praze nešlo o