27 C 67/2022-143 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 19. 4. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 450 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka]. Uvedla, že v posuzovaném řízení vystupuje jako dědička a správkyně pozůstalosti po jejím zemřelém synovi a její újmu není možné odčinit konstatováním porušením práva, neboť je řízení pro ni velmi emočně obtížné. Řízení bylo zahájeno dne 5. 9. 2003 a dosud neskončilo. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované podáním ze dne 15. 12. 2021, žalovaná v přípise ze dne 7. 1. 2022 setrvala na svém stanovisku ze dne 17. 10. 2015, kde konstatovala porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a uvedené zadostiučinění považovala i nadále za adekvátní formu zadostiučinění. 2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně uplatnila ve dnech 7. 1. 2015 a 15. 12. 2021 nárok na poskytnutí zadostiučinění nemajetkové újmy ve smyslu zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen„ OdpŠk“ /. Žalovaná po předběžném posouzení nároku dne 17. 10. 2018 a 7. 1. 2022 shledala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení a žalobkyni poskytla zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení. Dále podrobně rozvedla zjištění z posuzovaného řízení. Řízení bylo zahájeno dne 5. 9. 2003, je od počátku komplikováno spory mezi spoludědici. Žalobkyně coby soudem ustanovená správkyně pozůstalosti v posuzovaném řízení podává soudu zprávy o průběhu své činnosti, zejm. jej informuje o četných civilních řízeních, které vyvolala svými žalobami, a o trestních oznámeních. Na délce řízení se žalobkyně významně podílela opakovaným podáváním námitek podjatosti, návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, opravných prostředků a zahlcováním soudů opakovanými a četnými podáními. Při jednání žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5162/2008. 3. Žalovaná navrhla vstup vedlejších účastníků na straně žalované do řízení, a to všech notářů, kteří vyřizovali posuzované dědické řízení. Z nich do řízení vstoupili [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [celé jméno vedlejšího účastníka] [ulice] účastníci se připojili k vyjádření žalované a souhlasili s tím, že nárok je nedůvodný včetně důvodů, které uvedla žalovaná. 4. Jelikož usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka] [číslo], ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 5. 2022, č. j. [spisová značka], byl zjištěn úpadek na majetek žalobkyně a na její majetek byl prohlášen konkurs s účinky ke dni 14. 9. 2021, tj. před podáním žaloby, soud při jednání dne 1. 6. 2023 vyzval žalobkyni dle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení v tom směru, zda insolvenční správce žalobkyně vyloučil nyní uplatňovanou pohledávku za žalovanou ze soupisu majetkové podstaty a v kladném případě, kdy a jakým způsobem se tak stalo, a k prokázání takových označit důkazy. Nebyla-li pohledávka z majetkové podstaty žalobkyně vylučována, byla žalobkyně soudem vyzvána k doplnění tvrzení v tom směru, zda, kdy a jakým způsobem byla předmětná pohledávka insolvenčnímu správci žalobkyně oznámena, kdy se o její existenci dozvěděl a zda, kdy a jakým způsobem insolvenční správce žalobkyně dal najevo, že předmětnou pohledávku nebude zahrnovat do soupisu majetkové podstaty žalobkyně a nebude ji jako insolvenční správce uplatňovat. Rovněž k prokázání takovýchto tvrzení žalobkyně musela označit důkazy. Zároveň byla žalobkyně soudem poučena, že v případě, že předmětná tvrzení a návrhy důkazů k jejich prokázání nebudou doplněny, vystavuje se žalobkyně nebezpečí neúspěchu v této věci pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. 5. Žalobkyně výzvu soudu nesplnila a po poučení soudem uvedla, že jí svědčí právo disponovat s žalobou a žalobním nárokem, neboť se domáhá zadostiučinění nikoliv pro svou osobu, nýbrž jej vymáhá do majetkové podstaty dědictví po jejím zemřelém synovi, kdy dědického řízení je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka]. V daném řízení vystupuje coby správkyně pozůstalosti a konkurs na majetek její osoby je proto bezpředmětný. 6. Na základě shodných tvrzení účastníků je nesporné, že žalobkyně uplatnila u žalované opakovaně ve dnech 7. 1. 2015 a 15. 12. 2021 nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za průtahy v soudním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná ve vyjádření ze dne 7. 1. 2022 setrvala na svém dřívějším stanovisku, kdy konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a žalobkyni poskytla zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení. Dále je nesporné, že žalobkyně v posuzovaném řízení vystupuje jako správkyně pozůstalosti. 7. Soud neprováděl důkaz spisem posuzovaného řízení pro nadbytečnost s ohledem na právní posouzení věci (viz dále). 8. Skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů: 9. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („ úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („ územní celky v přenesené působnosti“). 10. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 11. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 12. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu. 13. Na základě žalobních tvrzení soud shledal žalobu za nedůvodnou pro nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně k podání žaloby. Na majetek žalobkyně byl ještě před zahájením tohoto řízení prohlášen konkurs, a nyní uplatňovaná pohledávka je tak dle § 205 I. Z. součástí majetkové podstaty žalobkyně. V době od prohlášení konkursu je osobou s dispozičním oprávněním ve vztahu k majetku tvořícímu majetkovou podstatu jen insolvenční správce (§ 229 odst. 3 písm. c) I. Z.). Osobou oprávněnou k podání žaloby nebo jiného návrhu k vymožení nároku dlužníka včetně jeho zajištění, který se týká majetkové podstaty, je po prohlášení konkursu pouze insolvenční správce; návrh podaný jinou osobou soud zamítne (§ 249 odst. 1 I. Z.). 14. S ohledem na předchozí by žalobkyně mohla sama uplatňovat předmětný nárok jen pokud pohledávka není zapsána do soupisu majetkové podstaty, neboť insolvenční správce dlužníka je nečinný a pohledávku nevymáhá. To vyžaduje, aby insolvenční správce nehodlal pohledávku vymáhat a vyloučil ji ze soupisu majetkové podstaty nebo insolvenční správce pohledávku z uvedené příčiny do majetkové podstaty ani nesepsal, ač je mu její existence známá, a to od okamžiku, kdy dá insolvenční správce najevo, že soupis neprovede (viz v této souvislosti rozhodnutí VS Praha č. j. 2 VSPH 735/2014-A-16, odkazované v komentáři ASPI k § 249 I. Z., či žalobcem odkazovaná rozhodnutí NSČR sp. zn. 29 Cdo 1655/2009, 29 Cdo 4754/2009). 15. Žalobkyně neprokázala ani netvrdila po poučení soudem ve smyslu § 118a o. s. ř., že pohledávka z titulu náhrady nemajetkové újmy, která je předmětem tohoto řízení, nebyla sepsána do majetkové podstaty žalobkyně a že insolvenční správce, byť o tvrzené pohledávce vyrozuměn, dal najevo, že pohledávku vymáhat nebude. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nebyla oprávněna vymáhat předmětný nárok v soudním řízení vlastním jménem. 16. Z pohledu tvrzení žalobkyně o vymáhání pohledávky z pozice správkyně pozůstalosti je závěr soudu stejný. Správce pozůstalosti spravuje pozůstalost nebo její část až