28 C 131/2023-127 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované jednak zaplacení částky 150 000 Kč představující nemajetkovou újmu, která žalobkyni vznikla v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí exekutorky JUDr. Ingrid Švecové ze dne 25. 11. 2019, č. j. 091 EX 05241/2019 – 016 – vyrozumění o zahájení exekuce, druhak částky 79 363,90 Kč představující nemajetkovou újmu za vydání nezákonného rozhodnutí – exekučního příkazu na přikázání pohledávek ze dvou bankovních účtů žalobkyně, ze dne 27. 11. 2019, č. j. 091 EX 05241/19 – 018 a s tím související náhradu škody ve výši 1 514 Kč představující ušlé úroky z bankovních vkladů. Žalobkyně naposledy požadovala po žalované zaplacení částky 48 000 Kč z důvodu nepřiměřené délky exekučního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 3250/2019. Žalobkyně v žalobě popsala, že dne 16. 10. 2019 bylo zahájeno exekuční řízení ze strany oprávněné proti její osobě, jakožto povinné. Obvodní soud pro Prahu 4 dne 14. 11.2019 pověřil soudní exekutorku JUDr. Ingrid Švecovou, Exekutorský úřad Praha 3, provedením exekuce na majetek žalobkyně pro uspokojení peněžité pohledávky ve výši 59 386,80 Kč oprávněné , jméno FO, , na základě vykonatelného rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.4.2019, čj. 59 Cm 6/2016-121 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18.7.2019, čj. 4 Cmo 198/2019-146. Dne 25.11.2019 byla žalobkyně výzvou exekutorky vyzvána k dobrovolnému plnění pohledávky a dne 27.11.2019 byl vydán exekuční příkaz k přikázání pohledávky z účtů žalobkyně na částku 79 363,90 Kč. Dne 5.12.2019 podala žalobkyně návrh na zastavení exekuce u exekutorky a dne 29. 6. 2020 návrh na odložení exekuce. Obvodní soud pro Prahu 4 jako exekuční soud usnesením ze dne 28.12.2020, čj. 97 Exe 3250/2019-94 návrh na zastavení exekuce ze dne 4.12.2019 zamítnul. K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 18.3.2021, čj. 58 Co 69/2021-163 napadené usnesení soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním, aby se zabýval žalobkyní tvrzeným důvodem pro zastavení exekuce, tj. způsobilostí pohledávek k započtení. Následně Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 8.12.2021, čj. 67 Exe 3250/2019-238 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14.4.2022, čj. 58 Co 110/2022-300 návrhu povinné na zastavení exekuce vyhověl a předmětnou exekuci zastavil s odůvodněním, že došlo k započtení pohledávek, tedy pohledávka oprávněné vůči žalobkyni ještě před podáním exekučního návrhu zanikla započtením k datu 1.10.2019.2. Ve smyslu shora uvedeného a judikatury Nejvyššího soudu se podle žalobkyně jedná o rozhodnutí nezákonné, i když vyrozumění o zahájení exekuce nelze považovat za rozhodnutí a není proti němu přípustný opravný prostředek. V důsledku vyrozumění o zahájení exekuce vzniklo ze zákona generální inhibitorium na veškerý majetek žalobkyně, které trvalo po celou dobu vedení exekuce a žalobkyně tak s ním nemohla nakládat, včetně majetku patřícího do SJM, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti a uspokojování základních životních potřeb. Tato skutečnost měla podstatný vliv na osobní život žalobkyně, neboť bylo zasaženo do jejího soukromí a vlastnického práva zaručených Listinou základních práv a svobod. Za tuto nemajetkovou újmu proto žalobkyně požadovala částku 150 000 Kč. Podle shora uvedeného žalobkyně doplnila, že je třeba za nezákonné rozhodnutí považovat i exekuční příkaz ze dne 27. 11. 2019, neboť tento je vykonatelný bez ohledu na právní moc a exekuce byla jako nezákonná posléze zastavena Podle výše specifikovaného exekučního příkazu přikázáním pohledávky povinné z účtu u peněžního ústavu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . žalobkyně nemohla nakládat s penězi do výše exekuované částky 79 363,90 Kč. V důsledku uvedeného také banka žalobkyni po doručení exekučního příkazu zrušila předschválený úvěr ve výši 150 000 Kč a předschválený kontokorentní úvěr ve výši 30 000 Kč a dodnes pro žalobkyni žádnou úvěrovou nabídku nemá. Žalobkyně se tak jako dosud bonitní klient stala pro banku neúvěrovatelnou. Z uvedeného je zřejmé, že nebýt vydání exekučního příkazu a jeho doručení bance, nedošlo by k zásahu do dobré pověsti žalobkyně jakožto bonitního klienta banky. Za tuto nemajetkovou újmu žalobkyně nárokovala částku 79 364 Kč (tj. ve výši „toho, co bylo v sázce“).3. Žalobkyně také měla na jiných běžných a spořících účtech u jiných bank uloženy peníze, které nebyly úročeny vůbec, popř. pouze sazbou 0,1%. Z tohoto důvodu si založila spořící účet , Anonymizováno, s úrokovou sazbou 0,25% ročně (posléze 3,51%) u , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, . a ještě tentýž den 10. 5. 2021 na něj převedla všechny peníze uložené na jiných účtech. V polovině dubna pak banka žalobkyni nabídla spořící účet , Anonymizováno, s roční úrokovou sazbou 4%, který si žalobkyně obratem založila a opět na něj převedla veškeré peněžní prostředky. S částkou 79 363,90 Kč však toto díky speciálnímu inhibitoriu učinit nemohla. Žalobkyni proto v příčinné souvislosti s blokací této částky vznikla škoda na ušlých úrocích z bankovních vkladů ve výši 1 514 Kč (od 10. 5. 2021 do 22. 6. 2022).4. Naposledy žalobkyně žádala nemajetkovou újmu ve výši 48 000 Kč za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 67 EXE 3250/2019, v němž podle žalobkyně docházelo k neodůvodněným průtahům Žalobkyně základní částku stanovila na 20 000 Kč, za rok trvání řízení, tedy za dva a půl roku trvání řízení na částku 30 000 Kč. Tuto částku navýšila o 20% z důvodu průtahů na straně orgánů státu a o 40% z důvodu vysokého významu řízení pro její osobu, tedy celkem o 60%. Žalobkyně předběžně svůj nárok uplatnila u žalované dne 4. 11.2022.5. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně předběžně dne 4.11.2022 uplatnila nároky na poskytnutí náhrady škody a nemajetkové újmy v celkové výši 280 719 Kč, sestávající z nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč z titulu vydání nezákonného rozhodnutí vydané soudní exekutorkou dne 25.11.2019, čj. 0 91 EX05241/2019-016, dále ve výši 79 364 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí vydaného soudní exekutorkou dne 27.11.2019, čj. 0 91 EX 05241/2019 a v této souvislosti náhrady škody ve výši 3 355 Kč a naposledy pak nároku na nemajetkovou újmu ve výši 48 000 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 3250/2019. Žalovaná také nesporovala průběh exekučního řízení tak, jak jej popsala ve své žalobě žalobkyně. Po projednání této žádosti dospěla k závěru, že v řízení není dán odpovědnostní titul v podobě vydání nezákonného rozhodnutí a také, že délka podkladového řízení byla přiměřená, což žalobkyni sdělila stanoviskem ze dne 24.8.2023.6. K věci samé žalovaná uvedla, že v případě, kdy soud pověřuje exekutora vedením exekuce na majetek povinného, zkoumá, zda exekuční titul byl vydán oprávněným orgánem v mezích jeho pravomoci, dále se zabývá splněním požadavku formální a materiální vykonatelnosti titulu. K přezkumu věcné správnosti rozhodnutí soud však není oprávněn a je obsahem rozhodnutí vázán. Předmětem soudního posouzení je pak ověření také věcné legitimace osoby oprávněné a povinné, a zda je exekuce navrhována v rozsahu, jenž stačí k uspokojení oprávněného. Pokud neshledá soud důvody pro odmítnutí či zamítnutí exekučního návrhu, vydá pověření. S odkazem na uvedené žalovaná dospěla k závěru, že soud nijak nepochybil, když v listopadu 2019 pověřil exekutorku provedením exekuce na majetek povinné. Exekutorka následně postupovala zcela v souladu s právními předpisy, neboť povinnou vyrozuměla o zahájení exekuce a prováděla další kroky, které jí zákon ukládá. Teprve až následně v prosinci 2019 povinná podala návrh na zastavení exekuce s tím, že pohledávka oprávněné zanikla oznámením o vzájemném zápočtu ze dne 1.10.2019, a kdy následně Obvodní soud pro Prahu 4 ve spojení s Městským soudem v Praze exekuci zastavil z důvodu, že pohledávka oprávněné ke dni 1.10.2019 zanikla započtením. Exekuce tak byla nařízena v souladu s právními předpisy, přičemž k jejímu zastavení došlo z důvodu zániku pohledávky oprávněné započtením, o kterém se však exekutor, potažmo soud dozvěděli až po nařízení exekuce. Pokud tedy oprávněná podala návrh na nařízení exekuce v době, kdy si již musela být vědoma toho, že pohledávka zanikla, jde toto k tíži oprávněné. Stran postupu soudního exekutora a soudu, kterým nebylo vyhověno návrhu povinné na zastavení exekuce, žalovaná doplnila, že zde rovněž není dán odpovědnostní titul, když rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce nikdy nenabylo právní moci a bylo zrušeno na základě řádného opravného prostředku, tudíž nelze hovořit o nezákonném rozhodnutí. K nároku na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky exekučního řízení žalovaná uvedla, že řízení trvalo od 2.12.2019, kdy bylo žalobkyni jakožto povinné doručeno vyrozumění o zahájení exekuce do 30.5.2022, kdy nabylo právní moci us