28 C 82/2022-43 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 82 032,40 Kč s příslušenstvím, a to v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeném o jejím návrhu na zaplacení částky 107 436 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílo u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15 C 387/2014 O návrhu žalobkyně nebylo Okresním soudem v Přerově rozhodnuto v přiměřené době, když toto řízení trvalo nepřiměřenou dobu; celkem 7 let a 8 měsíců. Žalobkyně v žalobě popsala průběh řízení, zejména poukázala na značné prodlevy v souvislosti s ustanovením znalce a následným nařizováním ústního jednání. Po skončení řízení žalobkyně předběžně uplatnila u žalovaného nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve finanční podobě. Žalovaný jí uhradil částku ve výši 80 000 Kč, když shledal, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky, což žalobkyni sdělil stanoviskem ze dne [datum]. Žalobkyně však poskytnuté zadostiučinění považuje za nedostatečné; má za to, že přiměřené odškodnění je 20 000 Kč za rok trvání řízení, tedy celkem za 93 měsíců trvání řízení činí základní odškodnění 135 027. Toto žalobkyně navýšila o 20%, což je částka 162 032,40 Kč. Od této částky žalobkyně odečetla částku poskytnutou žalovaným, tudíž po žalovaném požaduje ještě zaplacení částky 82 032,40 Kč s příslušenství od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobkyně uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení vedeném Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. 15 C 387/2014. Žalovaný po projednání této žádosti dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný a poskytl žalobkyni zadostiučinění ve výši 80 000 Kč. Řízení se podle názoru žalovaného vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti – bylo provedeno větší množství listinných důkazů, vyslechnuti svědci a vypracován znalecký posudek. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy. Význam předmětu řízení pro žalobkyni hodnotil žalovaný jako standardní. Zadostiučinění v poskytnuté výši proto žalovaný považuje za zcela přiměřené všem okolnostem případu a není důvod pro jeho navýšení. 3. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení §115 a o. s. ř. 4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně u žalovaného uplatnila svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15 C 387/2014. Žalovaný po projednání její žádosti dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení a žalobkyni přiznal částku 80 000 Kč, která jí byla již vyplacena. [Obsah přílohového spisu] 6. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. 7. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro liská práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Soudu ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36). Tak průtah vyskytnuvší se jen v určité fázi řízení Soud toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudky Soudu ve věcech Žirovnický proti České republice ze dne 9.7.2002 či Krča proti České republice ze dne 18.3.2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou. Přiměřenost délky řízení tedy Soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. rozsudek Soudu ve věci Hartman proti České republice ze dne 10.7.2003, § 73). 8. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, Cpjn 206/2010, posoudil soud věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008). 9. Soud vyšel z toho, že předmětné řízení ve vztahu k žalobkyni, která v řízení vystupovala v procesním postavení žalobkyně, trvalo od data podání žaloby, tj. od 4. 11. 2014 do 27. 7. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 22. 12. 2021, č. j. 15 C 387/2014-302, tedy celkem 7 let a 8 měsíců. Ve věci samé rozhodoval pouze soud I. stupně, odvolací řízení bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Jedenkrát s