28 C 91/2021-220 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se podanou žalobou ve znění jejího doplnění domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky, jakožto nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 69 Exe 1377/2017. Žalobce uvedl, že předmětné řízení trvá již zjevně nepřiměřenou dobu, neboť již [datum] podal návrh na zastavení exekuce k Exekutorskému úřadu Přerov. V důsledku nepřiměřené délky tohoto řízení došlo k porušení práv žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. 2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala, že u ní žalobce dne [datum] předběžně uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 69 Exe 1377/2013. Dále žalovaná stručně zkonstatovala průběh uvedeného řízení a dospěla k závěru, že řízení bylo zahájeno dne [datum] u Okresního soudu v Teplicích exekučním návrhem. Následně tento soud v červenci 2013 pověřil soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Přerov k vymožení peněžité pohledávky. Dne [datum] podal žalobce jakožto povinný návrh na zastavení exekuce a řízení o zastavení exekuce bylo pravomocně skončeno usnesením o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Celková délka tohoto řízení tak trvala od [datum] do [datum], tedy 5 let a 4 měsíce. Žalovaná konstatovala, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, avšak samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy žalobce bez přiznání peněžitého zadostiučinění, jak sdělila žalobci ve svém stanovisku ze dne [datum]. Žalovaná pak současně vznesla námitku promlčení, neboť řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum] a žaloba byla podána až dne [datum]. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaná souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. a ve věci rozhodl, aniž by jednání nařizoval. 4. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu Teplice, sp. zn. 69 Exe 1377/2013, konkrétně usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne [datum]. Z tohoto usnesení vzal soud za prokázané, že Okresní soud v Teplicích návrh povinného (žalobce) na zastavení exekuce zamítnul. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Ze spisu se tudíž podává, že exekuční řízení bylo zahájeno dne [datum], přičemž žalobce, který v řízení vystupoval v procesním postavení povinného se o řízení dozvěděl dne [datum], kdy Exekutorskému úřadu Přerov zaslal návrh na zastavení exekuce. Řízení bylo pravomocně ukončeno dne [datum]. 5. Dále soud provedl dokazování dopisem žalované ze dne [datum] a stanoviskem žalované ze dne [datum], ze kterého vzal za prokázané, že žalobce předběžně uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 1 800 Kč za měsíc trvání řízení, jakožto náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného před Okresním soudem v Teplicích pod sp. zn. 69 Exe 1377/2013 dne 9.4.2015 (ostatně tato skutečnost nebyla mezi účastníky řízení sporná). 6. Podle § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za šest měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběžní ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. 7. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná vznesla námitku promlčení, zabýval se soud prvotně touto námitkou. Jak soud na základě provedeného dokazování zjistil, podkladové řízení bylo pravomocně ukončeno ke dni [datum]. Žalobce předběžně svůj nárok uplatnil dne [datum] a žalobu ve věci samé podal dne [datum]. Jelikož nemajetková újma v případě nepřiměřené délky soudního řízení vychází výlučně z nejistoty o výsledku řízení a tato nejistota pak končí právě právní mocí posledního rozhodnutí ve věci a řízení pravomocně skončilo dne [datum], kdy ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení je promlčecí doba šestiměsíční a tato se v souladu s § 35 odst. 1 zákona prodlužuje o dalších šest měsíců, tj. po dobu, kdy byl v tomto konkrétním případě nárok projednáván u žalované, měl žalobce svou žalobu podat u soudu nejpozději dne [datum]. Protože tak žalobce neučinil a žalobu podal až dne [datum], je zjevné, že nárok žalobce je promlčen a soud proto žalobu zamítl výrokem I. rozsudku jako nedůvodnou. 8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byla žalovaná ve sporu plně úspěšná, přiznal jí soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1,3 písm. a) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu (1 úkon právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé).